Parlamentní demokracie má jednu vadu, voleným zástupcem lidu může být kdokoliv, a tak instalatér vytyčuje pravidla chirurgům se znalostí problematiky: zlomená noha rovná se sádra. Teď se ve volbách propadnuvší lidovci (a s nimi někteří senátoři) v čele se svým předsedou rozhodli, že jim image zlepší názor, že lepší je trestat až od 15 let.

Tváří v tvář odborně zdatnému argumentu Jiřího Čunka, jenž chce „zabránit, aby 14letou dívenku zneužíval pedofil“, se člověku nedostává slov. Když už někdo chce takto podpořit svůj názor, měl by třeba vědět, že dívky ve věku 14 let už mají natolik vyvinuté pohlavní znaky (tedy jinými slovy ženskou postavu), že skutečného pedofila nezajímají.

Jde zde o podstatnější problém a tím je naprosté nepochopení odpovědnosti politika s mocí přijímat zákon, a to i když jde o základní kodex. Právní normy mají být dlouhodobě neměnné, konstantní, dostatečně abstraktní, aby byly použitelné na všemožné situace, jež život přináší, vnitřně logicky řazené a tvořící ucelený harmonický celek. Současný parlament ale nechce přijímat zákony, chce vládnout, nařizovat a zakazovat, vnucovat druhým svoji vůli a handlovat o čemkoliv. Tak mu vyhovuje vydávat předpisy jak na běžícím pásu a flikovat je podle potřeby a momentálního apetitu.

Přes toto nezvladatelné puzení alespoň jeden nový nekomunistický zákon prošel a je opravdu dílem dlouhodobé práce těch, co tomu rozumí, a ne těch, co mají právo rozhodovat. Vznikl za přispění některých politiků, kteří pochopili, co to je legislativní práce. Aktuální vyhovění přání části Senátu totiž otevírá pekelnou skříňku. Už je slyšet socialisty, jak by ten zákonek trošku popravili a přidali si nějakou úpravičku, a za chvilku tu máme další strany navrhující další zásadní změničky pro svou voličskou základnu.

Výsledkem je pak, promiňte, další šlendrián a bordel. Musím se zeptat, poslanci a senátoři, kde máte expertní právní skupiny, co dělaly, jak odborně oponovaly připravovanou normu? A vysvětlily vám, že zákon, jako kompromis mezi řadou názorů či lépe řečeno možných řešení, potřebuje hlavně dlouhodobě fungovat, aby se zjistilo, jestli je dobrý nebo špatný!? U kodexu tak rozsáhlého je navíc jakýkoliv zásah velmi obtížný, právní norma této povahy je něco jako atomová elektrárna, nemůžu jen tak měnit jakoukoliv součástku či dílčí postup nebo hodnotu, dokud opravdu nevím, jaké budou následky.

Změnu slastného obluzení mocí ale u současné politické reprezentace nepředpokládám a pokušení dokazovat si, že můžu, je vrcholně neodolatelné. Přesto vidím možnost změny. Média mají nepochybnou moc nad politikem. Pokud by nedostaly prostor moudré hlavy z Malé Strany, ale do veřejné diskuse o hranici trestní odpovědnosti konečně pozval někdo odborníky, ale i kněze, ekonoma či lékaře, možná by se děly věci. Jednak by se neměli politici kde exhibovat, a tak by nenavrhovali změny, neb by je nebylo komu ukázat, ale hlavně by se možná otevřela témata, která jsou skutečně rozhodující z pohledu společnosti.

Titulní strany a headliny televizních zpráv vypovídají prozatím o osudu kodexu výmluvně. Jsou vnitřní pnutí poslance Jiřího Chytky a reakce Jiřího Čunka opravdu tím, co stojí za skutečnou pozornost? Na úkor zájmu společnosti na novém nekomunistickém trestním právu?

LN, 1.12.2008

Autor je advokát