Poté, co americký policista zaklekl na kriminálníka George Floyda, stala se z toho celosvětová aféra, davy vyšly do ulic, hořely domy, onen policajt skončil ve vazbě, aktuálně stojí před soudem a hrozí mu mnohaleté vězení.

Střih. Klečení nikoli na kriminálnících, nýbrž na obyčejných lidech se pro policejní složky babišovsko-hamáčkovského covidové diktatury stalo pracovní normou. Ještě ani neodeznělo pozdvižení nad ostravskými policisty klečícími v liduprázdném parku na mamince, jejíž dítě naříká opodál, a už tu jsou podobní policejní dementi z Uherského Hradiště, kteří na liduprázdné ulici zaklekli pro změnu na tatínka, nic nedbajíce na vedle stojícího plačícího tříletého synka. Tatínka posléze sbalili, synka nechali na ulici.

Co oba tyto a mnohé další případy policejní brutality a idiotské svévole spojuje? Čeho se naši zalehnutí a zakleknutí spoluobčané dopustili? Vraždy? Loupeže? Násilného přepadení? Nikoli. Neměli roušku. Ano, destrukce společenských poměrů už dospěla tak hluboko, že startovacím mechanismem pro policejní brutalitu je kus hadru. A pozor, aby snad nebyla nějaká mýlka. To, že ti lidé neměli roušku, ještě neznamená, že kohokoli ohrožovali. Koho také můžete ohrožovat v liduprázdném parku či na liduprázdné ulici, že?

Přesto policejní složky jednaly, jak jednaly, a lze se obávat, že to zdaleka nejsou poslední případy policejního násilí. Co se stalo, že jsme jako společnost dospěli až do takto tristního stavu? Žijeme v mimořádné době, čelíme neznámému neviditelnému nepříteli. Mimořádná doba vyžaduje mimořádné výkony politiků, kterým jsme svěřili správu naší země. Všimněte si, že píšu správu země, nikoli vládu nad zemí.

Jak se tohoto nelehkého, mimořádného úkolu zhostila Babišova vláda? Mizerně. Andrej Babiš není politik na výši doby. Vůbec nepochopil, že mimořádná doba potřebuje mimořádný přístup. Celý boj s koronavirem pojal jako vlastní předvolební marketingovaou prezentaci. A jeho kolega Jan Hamáček tam, kde by měl vládnout rozum, předvádí svaly. A když se výsledky nedostavily, pouze přitvrdili. Jenže on už geniální Albert Einstein kdysi napsal, že opakování stejných chyb v očekávání jiných výsledků je šílenství.

To, že se najde dostatek pitomců, kteří za to zločincům ve vládě ještě tleskají, na tom nic nemění. Hlupáků, kteří milují tvrdou ruku, policejní kordony, pendreky a mlácení spoluobčanů s jinými názory se všech diktaturách našlo vždycky dost.

Policejní heslo „pomáhat a chránit“ se za časů vlády hnutí ANO a ČSSD přeměnilo na „buzerovat a mlátit“. Ti ostravští policisté či uherskohradišťští měšťáci to jsou totiž skuteční reprezentanti Babišova a Hamáčkova policejního protektorátu, to jsou apoštolové jejich covidové diktatury.

Nikdo by ale neměl zapomínat, že boží mlýny stále melou. Někdy sice pomalu, ale melou. Měli jsme tu různé diktatury či protektoráty, ať už deklarované či skryté. Mnozí z těch, co tenkrát vládli a zneužívali svoje pravomoci nakonec stanuli před soudem. I to by Andrej Babiš, Jan Hamáček a jejich ze řetězu utržení policejní biřicové měli mít na paměti. Není všem dnům konec.

Petr Štěpánek, 11. 3. 2021