28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLICIE: Příliš drahá šlichta

5.2.2016

Před půl rokem jsem na stránky Neviditelného psa psal o policejním zásahu plukovníka Šlachty proti údajným levicovým teroristům a Síti revolučních buněk. Velká část mých tehdejších tvrzení se již nevyvratitelně potvrdila. O dalších z nich budou několik následujících let rozhodovat soudy.

Policejní útvar, honosící se v názvu odhalováním organizovaného zločinu, bychom mohli bez nadsázky označit jako Síť revolučních provokatérů. Ten po všech excesech ještě stále vede plukovník Robert Šlachta. Pan plukovník je často vnímán jako iniciátor politických procesů, které mají vždy nápadně podobný scénář. Na začátku je velký mediální potlesk, jak „protimafiánský“ útvar policie zatýká skupinu nebezpečných gangsterů. Ve druhé fázi pak za poněkud odměřenějšího mediálního zájmu následuje dlouhé vystřízlivění, koho že to vlastně policie polapila. Ve třetí fázi pak v tichosti a zapomnění vyplácejí soudy odškodné původním obviněným. Mnozí si jistě vzpomenou na kauzu, která svrhla vládu Petra Nečase a ze které se vyklubalo pouhé nezdanění kabelek premiérovy milenky a trestně pochybné politické dohody poslanců. Tato nejznámější kauza je pouze špička ledovce.

Stejný scénář vykazují také akce Odboru terorismu a extrémismu, který je součástí Šlachtova útvaru. Jeho vedoucí, plukovník Jiří Dreksler, zřejmě potřebuje obhájit potřebnost svého odboru. K tomu neváhá použít opravdu extrémních prostředků. Svým rozsahem nejvýznamnější kauzou „protiteroristického“ odboru bylo rozpoutání série zásahů proti desítkám pravicových extremistů mezi lety 2009-2011. Neonacisté měli údajně připravovat únosy vlivných Židů či teroristické útoky na elektrárny. Před soudem se ukázalo, že se jednalo o snůšku policejních výmyslů a „teroristé“ mohli jít po měsících strávených ve vazbě domů. Většina procesů s neonacisty skončila naprostým debaklem obžaloby a my všichni jsme se museli složit na odškodné pro oběti těchto vykonstruovaných procesů. Podobně se jeví razie v pražské mešitě v dubnu 2014. Jako záminka posloužilo vydání českého překladu knihy Základy tauhídu, která podle policejního mluvčího obsahuje „rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaně méněcenným rasám“. Ve většině západních zemí je tato kniha legálně v prodeji, takže přepad muslimské bohoslužby, výhrůžky střelbou nevinným lidem a nerespektování práv tajemníka indonéského velvyslanectví byly evidentně dalším přešlapem policejních specialistů na terorismus. Masivní policejní razie byla kvůli případnému zákazu nevhodné knihy jednoznačně zbytečná.

Vskutku revolučně inovativní přístup zvolili Šlachtovi lidé v případě pátrání po údajných levicových extrémistech. Během uplynulých dvou let došlo na několika místech v Česku k pokusům poškodit policejní vozy. K těmto činům se přihlásili anarchisté v prohlášeních pod hlavičkou tzv. Sítě revolučních buněk. Několik různých internetových portálů uveřejnilo tato prohlášení s tím, že je okomentovaly distancem od uvedených činů. V červenci 2014 pak případ převzal Šlachtův útvar pod krycím názvem „Fénix“, který ve spolupráci s Útvarem zvláštních činností nechal odposlouchávat a sledovat administrátory minimálně čtyř webových stránek levicových extrémistů. Novým prvkem se pak stalo nasazení dvou agentů do anarchistické skupiny okolo jednoho z webů. Policejní neschopnost objasnit žhářské útoky pak zřejmě vedla ke konstruování zločinů, které objasnit lze.

Podle policejní verze se měli agenti se třemi anarchisty podílet na plánování vržení Molotovových koktejlů na armádní techniku v projíždějícím vlaku. Útok měli provést v červnu 2015. Anarchisté agenty podle svých slov již od začátku podezřívali z toho, že jde o policejní provokatéry, ale setkávání a spolupráci s nimi nezastavili. Podle vyjádření jednoho z infiltrovaných anarchistů to bylo z důvodu, že si mysleli, že pokud nic reálného neudělají, nemůže se jim nic stát. Tato chybná úvaha mohla později policii pomoci vytvořit obvinění z plánování teroristického útoku. Původně zřejmě policisté doufali, že se jim podaří anarchisty chytit krátce před samotným házením molotovů na vlak, až budou všechny přípravy hotové. Pak by vše mohlo být klasifikováno jako pokus. V takovém případě by také nevznikly pochybnosti o tom, zda anarchisté skutečně chtěli zmíněný čin provést. Ovšem okolnosti donutily policii změnit plány.

Zlomovým se stal březen 2015, kdy krom toho, že Síť revolučních buněk provedla dva útoky na majetek jedné pražské restaurace, proběhl ještě jeden žhářský útok, ke kterému se později přihlásila tzv. Neformální anarchistická federace. 26. března po jedenácté hodině večer dostali olomoučtí hasiči hlášení, že před policejní stanicí v ulici Heyrovského hoří auto. V komuniké, které se později objevilo na internetu, stálo: Náš útok a komuniké je příspěvkem k Projektu Fénix 2015 "Zničme Represi“. Projekt Fénix je jen hra. ... Projekt Fénix je solidární praxí a může být i naší vlastní bojovnou analýzou. Pro vyšetřovatele žhářských útoků musel být šok, když anarchisté nazvali svou kampaň proti policii stejně, jak oni sami v tu dobu kryli své vyšetřování. Na začátku dubna tudíž předčasně požádali soud o domovní prohlídku celkem jedenácti lidí. Přestože se několik z nich do té doby s infiltrovanou skupinkou osobně neznalo, jako hlavní záminka domovních prohlídek byl údajný plán teroristického útoku. Policie si již evidentně zvykla, že si do odůvodnění v podnětu k domovní prohlídce může psát, co chce, protože státní zástupce, kterým byl v tomto případě JUDr. Vladimír Pazourek z Městského státního zastupitelství v Praze, stejně použije dozorovací metodu ctrl+c a ctrl+v. Následně soudce, kterým byl v tomto případě JUDr. Jan Novotný z Obvodního soudu pro Prahu 5, pak bez zbytečných otázek vydá rozhodnutí a zkopíruje do něj návrh státního zástupce.

O samotném zásahu, který proběhl 28. dubna, bylo napsáno mnoho. Kromě blíže nespecifikovaného „výbušného zařízení“ v Brně policie prakticky nic závadného nenalezla, také proto byla polovina zadržených druhý den propuštěna. Náhodný nález „výbušného zařízení“ byl v podstatě jediným štěstím, které v ten den policisté měli, což nebránilo tomu, aby televizní zprávy neservírovaly informace o „nebezpečných teroristech“. Diváci si opět pochvalovali dobrou práci Šlachtova útvaru, který zabránil krvavému útoku. Nic v tu chvíli nebylo vzdálenější pravdě.

Celkem šesti lidí bylo obviněno. Jeden člověk, který strávil tři měsíce ve vazbě a jehož případ byl následně oddělen od údajných teroristů, byl obviněn z nedovoleného ozbrojování. Dnes je vyšetřován na svobodě a čeká ho nejspíš podmíněný trest. Tři lidé byli obviněni z přípravy teroristického útoku. Dva z nich byli posláni do vazby, ale zcela kuriózně jedné „obviněné teroristce“ cizí státní příslušnosti povolila policie opustit území České republiky, což vykresluje, jak policie pohlíží na její nebezpečnost. Jiné dvě ženy jsou stíhány na svobodě za nenahlášení trestného činu, protože měly podle policie o údajném plánu vědět.

Ke zvratu v případu došlo na začátku prosince, kdy byl po osmi měsících administrativní chybou soudu údajný hlavní vůdce teroristické skupiny propuštěn na svobodu. Šlachtovi muži se v obavě, že obvinění z terorismu by nemuselo projít, zřejmě rozhodli posichrovat úspěšnost odsouzení „teroristů“ tím, že rozšířili obvinění o útok na veřejného činitele - jak jinak než ve stádiu přípravy.

Rozhodující bude především, jak se na celý případ bude dívat soud, který rozhodne o vině či nevině. Bude se muset zabývat otázkou podílu policejních provokatérů a možností, zda by k situaci došlo, pokud by policejní provokatéři ve skupině nefigurovali. Pokud vzniknou jakékoliv pochybnosti, soud by neměl obviněné odsoudit, protože se bude řídit zásadou in dubio pro reo. A pokud se nakonec ukáže, že „teroristický útok“ byl dílem agentů provokatérů, měl by být Šlachtův útvar přejmenován na Útvar organizování odhalovaného zločinu. Běžní občané by pak mohli krom stovek milionů ročně na provoz Šlachtova útvaru začít opět šetřit na vyplacení odškodného údajným teroristům.

Václav Mach