Nový ředitel dopravní policie Martin Červíček byl dosud příliš neznámou personou na to, aby se mu dalo něco zásadního vytknout. A tak se seriózní média musela při referování o novém představeném mužů a žen v uniformách s bílou čepicí chytit těch nemnoha faktů jsoucích právě po ruce. Nabídka to nebyla kdovíjaká, spíše kulhala za poptávkou. Mládí se mu předhazovat nedalo, v pětatřiceti není člověk žádný „postpuberální výrostek“. Navíc v zemi, která si před časem dopřála luxus ještě mladšího premiéra, by narážky o věku působily nepatřičně. Ke slovu přišlo tedy zjištění, že Červíček „dělal do sportu“( třebaže „jenom“ jako divizní rozhodčí), což ovšem u policisty není úplně od věci.

Pak se objevil o něco těžší kalibr. Konzumentům mediálních zpráv bylo mezi řádky naznačeno, že s výběrovým řízením, jež ho vyneslo z okresní úrovně na policejní Olymp, to asi nebude žádná sláva, když neměl protikandidáta. Zvláštní nadšení nevyvolal ani svým krkolomným vyjadřováním, za což si od komentátora Lidových novin Boba Flierda vysloužil přirovnání k předlistopadovému komunistickému generálnímu tajemníkovi Milo(u)ši Jakešovi. Ne že by Bob Fliedr neměl pravdu. Na obranu nového dopravního ředitele budiž nicméně řečeno, že pokud jde o neobratný a místy bezobsažný slovník, nikterak se tím neliší od mnohých politiků s podstatně větší zodpovědností. „Osobností“, jež podobně frázovitě komunikují s veřejností máme plný parlament a občas zaslechneme politický newspeak i z míst nejvyšších … V tomto ohledu je tedy pan Červíček „normální“, nevybočuje z průměru. Stranou pozornosti nezůstalo ani to, že během svých pětatřiceti let používal postupně dvě příjmení (vedle nynějšího i Poláček) – nikoli ovšem vlastní vinou, ale z rozhodnutí matky, které jako dítě nemohl ovlivnit. Stejně tak sotva může za to, že nikdo v této republice nenašel odvahu přihlásit se spolu s ním do konkursu na post šéfa dopravní policie.

Leč stalo se a nám nezbývá než čekat, jakou koncepci tento vysoký policejní důstojník nabídne a co všechno se pod jeho vedením změní. Používám-li zájmeno nám, pak v jeho nejširším významu, protože účastníky silničního provozu jsme tak či onak všichni, motoristé, pasažéři i chodci. Plukovník Červíček, pokud jsem správně identifikoval hodnostní označení na jeho uniformě, bude proto sledován zraky milionů českých občanů. Může si být jist, že pokud se věci nezmění k lepšímu, dočká se zasloužené kritiky nejen od politiků, ale především od nejširší veřejnosti.

Pokud ale budeme pro začátek více tolerantní a místo na kostrbatou formu a občas méně srozumitelný obsah jeho vyjádření se zaměříme na to, „co chtěl básník říci“, neunikne nám dvojí významné poselství. Především: celostátní kontrolní akce, známé pod kódovým označením Kryštof, většinou motoristů charakterizované jako s prominutím buzerace, když už ne jako hon na řidiče, by měly nahradit lokální kontrolní akce, při nichž bude přihlíženo k místním podmínkám. Skvělý nápad. Jenomže nemá-li to být změna pro změnu, nesmí se jednat o jakési regionální klony Kryštofů, ale o takové policejní aktivity, které v konečném důsledku přinesou jeden zásadní výsledek. Slušní řidiči přestanou vnímat dopravní policii jako svého trvalého pronásledovatele - a naopak, začnou se jí bát opravdoví silniční piráti. Pokud se takovýto vztah mezi policisty a motoristickou obcí podaří za působení Martina Červíčka nastolit, sotva kdo mu bude bude moci upřít třeba generálskou hvězdičku. Tak docela bez šancí není, protože, a to je ono druhé pozitivum, jako jeden z mála veřejně definoval to, co všichni podvědomě tušíme. Sloganem tomu říká horečka sobotní noci a dodává (podle Lidových novin z 22. 8.): „Všichni víme, co se v noci na neděli děje ve velkých městech i na vesnicích.“

Ano, pane plukovníku - my, prostí občané to víme už dávno. Je povzbuzující slyšet, že o tom má povědomost také dopravní policie. Čím dříve s tím začne něco dělat, tím lépe pro všechny. Zejména pro ty, kdo jsou kvůli přiopilým řidičům, vesměs mladšího, nezřídka teenagerovského věku, vracejícím se z víkendových tanečních zábav týden co týden ve smrtelném nebezpečí.