Česká ideopolicie svůj boj nikdy nevzdává

Ušatý traktorista, jak je přezdíván Robert Šlachta, odchází na konci listopadu po dvaceti osmi letech ze státních služeb. Z jeho modu operandi ve stylu „nejprv řež a potom měř“ se bude tato země vzpamatovávat ještě velmi dlouho. Nejde jen o dozvuky nejsledovanějšího případu, kterým je zásah na Úřadu vlády, ale o nekonečnou řadu dalších kauz, které započal tehdejší Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Jednou z nich je zásah proti údajným levicovým teroristům vedený pod krycím názvem Fénix.

Fénix se skládá ze dvou původně spojených větví. První z nich: případ údajně plánovaného teroristického útoku na vojenský vlak pravomocně skončil naprostým fiaskem obžaloby, přesně jak jsem před lety na začátku celého případu na Neviditelném psu předpovídal. Údajní teroristé byli zproštění s tím, že šlo o cílenou provokaci infiltrovaných agentů. Za tento počin by si bývalý Šlachtův útvar nezasloužil nic jiného než přejmenování na Útvar organizování odhalovaného zločinu. Ještě v průběhu tohoto prvního procesu začalo policejní tažení v souvisejícím případu, kdy jsou zčásti stejní lidé stíháni za uveřejnění anarchistických pamfletů na internetu. Také v tomto případě střílí policie naslepo a stíhání má za cíl nejspíš jen zakrýt pochybení „protimafiánského“ útvaru.

Za připomenutí stojí obvyklý průběh politických procesů, které iniciuje zmíněná policejní jednotka fungující dnes již pod novým názvem Centrála proti organizovanému zločinu. Na začátku je velká mediální sláva, jak „protimafiánský“ útvar policie zatýká skupinu nebezpečných zločinců - extremistů, teroristů nebo zkorumpovaných politiků. Ve druhé fázi pak za poněkud menšího mediálního zájmu následuje vystřízlivění, koho že to policie vlastně polapila. Tato druhá fáze většinou trvá několik let, takže veřejnost postupně zapomíná, s jak velkou pompou policie zasahovala. Ve třetí fázi pak v tichosti a zapomnění vyplácejí soudy odškodné původním obviněným.

Mnozí si jistě vzpomenou na kauzu, která svrhla vládu Petra Nečase a ze které se vyklubalo nezdanění kabelek premiérovy milenky a trestně pochybné politické dohody poslanců. Tato nejznámější kauza je pouze špička ledovce. Podobně skončili procesy s neonacisty, které česká ideopolicie započala na společensko-politickou objednávku v roce 2009. Policie tehdy vzala do vazby několik neonacistů za lepení samolepek s nápisem „Národní odpor“ a za pořádání koncertů „bílé muziky“. Největší proces s neonacisty, který se táhl deset let, skončil pravomocně letos v říjnu usnesením Krajského soudu v Praze, který zamítl odvolání státní zástupkyně. Osm obviněných se tak může začít soudit o odškodné za politický proces trvající deset let jejich života, během kterých jim hrozily roky strávené ve vězení.

V dalším podobném případě s údajnými pravicovými extremistkami rozhodl prvoinstanční soud zproštěním obžaloby po šesti letech soudního řízení letos v září. Skupina tehdy mladých dívek měla v letech 2007 až 2009 pořádat akce pro děti, které měly dle bývalého Šlachtova útvaru extremistický charakter. Kolik let ještě potrvá tento politický proces, lze těžko odhadovat, jisté je jen to, že bývalé „neonacistky“ již dávno vedou spořádaný rodinný život a na mikulášské besídky pro bílé děti, které v mládí organizovaly, by už rády zapomněly.

Mnozí si ještě vzpomenou na zásah Šlachtovyprotiextremistické policie v pražské mešitě na jaře 2014. Razie, která měla dle policie odhalit ukryté zbraně a islámistické teroristy, vedla k diplomatickému incidentu s Indonésií, protože mezi zadrženými byli její diplomaté, kteří byli přítomni policejním výhrůžkám střelbou. Krom diplomatické nóty české vládě šel na kobereček český velvyslanec v Jakartě. Po zásahu byl obviněn jeden z muslimských duchovních za vydání údajně radikální islámské knihy. Málokdo už ví, že celý případ pravomocně skončil až loni na jaře zproštěním, protože obviněný neměl s radikálním islámem nic společného, ale naopak se dlouhodobě pokoušel o náboženské usmiřování.

Soudní procesy s anarchisty nejsou příliš odlišné. Skupinka obviněných anarchistů v první větvi policejní operace Fénix, kterým hrozilo doživotí a kteří strávili až rok a půl ve vazbě, měla ovšem mnohem větší štěstí než neonacisté. Nemusela čekat deset let na konečné rozuzlení. Jejich případ skončil pravomocným zproštěním po „pouhých“ třech letech. Samozřejmě za nevelkého zájmu médií. Dle informací z databáze ministerstva spravedlnosti Infosoud se dnes domnělý teroristé soudí se státem o odškodné.

Jak skončí druhá větev politického procesu Fénix, zatím nelze předvídat, ovšem řada informací je již dnes zřejmá. Předně procesy s anarchisty i neonacisty spojují stejné osoby vyšetřovatelů ze Sekce terorismu a extremismu Národní centrály proti organizovanému zločinu. Zlata Pálfiová stála jak u začátku vykonstruovaných procesů s neonacisty, tak u případu, kdy se policie snažila vyprovokovat anarchisty k teroristickému útoku na vlak. Krátce po policejní razii proti anarchistům v květnu 2015 se pak dočkala povýšení z hodnosti kapitán na podplukovník. U dobře fungující demokratické policie by osoba s tolika průšvihy musela odejít, bohužel nikoliv v instituci, ve které přes třicet let přetrvávají ty nejhorší nešvary bolševického režimu.

Na politické rovině pak procesy s neonacisty a anarchisty spojuje takzvaná militantní demokracie. Jedná se o politologický koncept, který vychází z předpokladu, že demokracie je věcí křehkou, která proti všem svým domnělým odpůrcům musí využívat státní donucení. V opačném případě hrozí její zánik. Militantní demokracie vzešla ze zkušenosti s převzetím moci nacistickým režimem ve třicátých letech minulého století a má nám zajistit stav, za kterého se již nikdy žádný jiný konkurenční režim neuplatní. Součástí militantní demokracie je především trestání politických odpůrců.

V České kotlině patří mezi proponenty tohoto konceptu experti na extremismus Miroslav Mareš a Štěpán Výborný z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kteří jsou autory znaleckých posudků používaných proti pravicovým i levicovým extremistům před soudy a současně také autory knihy Militantní demokracie ve střední Evropě vydané v roce 2014. Nemůže překvapit, že hlavním policejním operativcem v kauze Fénix je Martin Janků, bývalý Marešův student a autor pochvalné recenze na jeho knihu. Jejich subjektivní výklad demokracie by nestál za zmínku, pokud by zůstal jen v akademické rovině a nebyl hojně zneužíván v trestní a administrativní rovině.

Vzbuzuje to naprosto zásadní otázky. Nevylévají s vaničkou také samotnou liberální demokracii? Právě potíráním opozičních názorů, zákazem politických stran a trestáním projevů, které správci těch jediných správných názorů - militantně demokratických - označí za nevhodné, se militantní demokracie stává přesně tím, proti čemu domněle bojuje: totalitním režimem. Jak se liší taková militantní demokracie od fašistického nebo bolševického režimu? Spojení militantní demokracie je oxymóron.

Pokud sledujeme útok militantní demokracie na demokracii liberální nelze nevzpomenout na úryvek Martina Niemöllera a parafrázovat ho. Když přišli militantní demokraté. Nejdřív přišli pro neonacisty za lepení samolepek, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl neonacista. Pak přišli pro muslimy za vydání knížky, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl muslim. Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat. Podobnost militantní demokracie s totalitními režimy je očividná a demonstruje to také zmíněný druhý proces s anarchisty.

Z čeho je obviněná skupina anarchistů v druhém pokračování kauzy Fénix? Z ničeho menšího než z uveřejnění anarchistických textů na několika webových stránkách. Od ledna 2014 docházelo na různých místech v Česku k útokům na policejní vozy. K těmto činům se přihlásili levicový extremisté v prohlášeních pod hlavičkou tzv. Sítě revolučních buněk. Několik různých internetových portálů uveřejnilo tato prohlášení s tím, že se současně od činů distancovaly. Šlachtův útvar nechal administrátory těchto webových stránek sledovat, odposlouchávat a následně u nich v dubnu 2015 provedl domovní prohlídky. Zřejmě měl jen velké oči, protože nic souvisejícího s útoky v bytech zadržených policie nenalezla. Policisté příliš pozdě zjistili, že nezadrželi pachatele trestné činnosti. Navíc útoky pokračovaly dál a ustaly bez jasného důvodu až v roce 2016, aniž byl někdo přímo dopaden.

Po několika letech nakonec policie v prosinci 2018 uzavřela vyšetřování, které vyústilo v obžalobu celkem pět různých lidí, z nichž se někteří dříve ani neznali. Všichni mají společné obvinění ze zločinu založení, podpora a propagace hnutí potlačujícího práva a svobody člověka. Tento „zločin proti lidskosti“ měli dle policie provést zveřejněním prohlášení zmíněné Sítě revolučních buněk na v té době téměř neznámých webových stránkách nebo ve stádiu pokusu také tím, že si dva z nich vzájemně posílali emaily o tom, že vytisknou anarchistické brožurky s revoluční tématikou. Jeden z pětice je krom idoezločinů navíc obžalován z poškozování cizí věci tím, že měl spáchat žhářský útok na policejní vozidlo.

Hlavním důkazem v případě osoby obviněné ze žhářského útoku na policejní vozidlo má být ztotožnění provedené metodou pachové identifikace. Právě tato metoda je hojně kritizována a vyjadřoval se k ní v nedávné době kriticky také Ústavní soud. Odkazoval na studii, kterou si nechalo provést Ministerstvo vnitra u České zemědělské univerzity. Z výsledků studie vyplynulo šokující zjištění, že ze 40 porovnání párů sklenic obsahujících pachy dokázali vycvičení policejní psi určit ten správný jen ve 25 případech. Dalších 15 porovnání bylo chybných. Z toho vyplývá, že v českých věznicích možná sedí desítky až stovky nevinných lidí odsouzených na základě pachových stop. Přitom Policie České republiky měla uvedenou studii k dispozici již od roku 2015, ale držela ji několik let pod pokličkou a nechala metodu nadále soudy aplikovat. Stejně tak dotáhla tento případ s pochybnými důkazy až k soudu. Mizerná důkazní situace naznačuje, že policie sáhla po čemkoliv, jen aby mohla případ nějak uzavřít.

Zda se podaří skutky prokázat, nechme na soudu. Zarážející na kauze jsou především hypotetické tresty, které obviněným v kauze hrozí. Zatímco žhářský útok, při kterém je způsobena škoda do pěti milionů, může dovést pachatele až na tři roky za mříže, za založení, podporu a propagaci hnutí potlačujících práva a svobody člověka vložením příspěvku na internet hrozí dle trestního zákoníku až deset let. Militantní demokraté nám svým postupem jasně vzkazují: pokud zapálíte policii automobil, není to tak hrozné, ale tvrdě s vámi zatočíme, pokud na internet umístíte názory toho, kdo to auto zapálil.