Policisté při pronásledování sedmnáctiletého mladíka, které v pátek skončilo tragickou dopravní nehodou na 119. km D1, podle závěrů Generální inspekce bezpečnostních sborů nepochybili.
Mladý muž při snaze policii uniknout narazil do několika dalších vozů a na místě zemřel.
To, že se policisté nedopustili žádného pochybení, svědčí o tom, že naše předpisy o stíhání vozidel, varovných výstřelech a podobných věcech jsou poněkud zvláštní a podle mého velmi špatné.
Porovnat je mohu s prostředím, ve kterém jsem se dlouhá léta pohyboval.
V Kanadě i v USA jsou předpisy o "hot pursuit car chase" velmi přísné.
"New York, like most cities, forbids car chases "whenever the risks to [police] and the public outweigh the danger to the community if the suspect is not immediately apprehended." That’s pretty much all the time unless it’s Osama Bin Laden himself at the wheel.
Car chases aren’t worth it. They often end in some crash. And the pursued car does not have the emergency lights and sirens to warn people out of the way. The car that killed Karen didn't even have its headlights on.
The NYPD pursuit policy is based on the only effective way to reduce the danger of a car chase: don’t do it. For police, it's as simple as it is unsatisfying."
V New Yorku, jako ve většině měst, je vysokorychlostní stíhání ve většině případů zakázáno, "kdykoliv riziko pro policii a veřejnost je vyšší, než to, že by stíhaný podezřelý nebyl okamžitě zadržen". Což je většina případů, pokud za volantem stíhaného vozidla nesedí Usama bin Ládin.
Stíhání vozidel nestojí za to. Velmi často končí havárií a smrtí policistů nebo nevinných občanů.
Předpisy newyorské policie jsou založeny na jediném způsobu, jak riziko havarií snížit: Nedělejte to!
Podobné je to s "varovnými výstřely". V životě jsem nečetl nebo neslyšel, že by torontská policie použila "varovný výstřel". Policista není filmový kovboj, nestřílí, pokud to není odůvodněné, například tím, že střelbu zahájí stíhaný pachatel a tím ohrozí veřejnost nebo policisty, a pak střílí na pachatele. Ne kamsi do krajiny, do ujíždějícího auta nebo do ulice plné lidí.
Policie v USA a v Kanadě takové předpisy má, jsou přísně dodržovány - a jde to. Dopravní policie má navíc specializovaný trénink, který nezahrnuje jen techniku jízdy ve vysokých rychlostech nebo střelbu na rychle se pohybující cíle, ale i postupy a vyhodnocování situace tak, aby při zákroku byla především brána v úvahu bezpečnost všech – pachatele, policistů i nezúčastněných chodců nebo řidičů a jejich vozidel.
Tady jsem už četl mnoho příběhů o smrti nevinných občanů kvůli havárii způsobené vysokorychlostním stíháním nebo zabitých "varovným výstřelem". Škoda, která byla zákrokem způsobena, často mnohonásobně převyšuje škodu vzniklou činem, který chtěli řešit, nemluvě o časté škodě na lidských životech a zdraví.
Pravidelně pak čtu, že "policisté se nedopustili žádného pochybení".
Což by samo o sobě mělo být důvodem k zamyšlení nad předpisy, kterými se policie řídí.
Kupodivu nemá Zákon o policii žádný paragraf, který by se týkal stíhání vozidel. Proč je tomu tak, nevím. Nevím ani, jaké jsou vnitřní předpisy policie a zda vůbec nějaké pro tento případ jsou. Proto platí aplikovatelné paragrafy Trestního zákoníku a Zákona o policii. Samozřejmě, že pokud vnitřní předpis policie ČR existuje, musí jako podzákonná norma z těchto zákonů vycházet:
Trestní zákoník:
§ 273 Obecné ohrožení z nedbalosti
(1) Kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví,
b) spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) škodu velkého rozsahu nebo těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) smrt.
Zákon o policii:
§ 11
Přiměřenost postupu:
Policista a zaměstnanec policie jsou povinni
a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma,
b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma,
c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.
Jak má policie jednat v případě stíhání pachatele, jí ukládají tyto dva zákony. Nevím, zda jejich aplikaci upřesňuje nějaký vnitřní předpis, ale i ten, pokud existuje, z těchto dvou zákonů musí vycházet. Policista musí zvážit rizika a nikdy nesmí jednat tak, aby jeho zákrok byl nebezpečnější, než je nutné, a musí jednat tak, aby jím neohrozil ostatní, a to i za cenu, že pachatel ujede. Stejně jako nemůže střílet po pachateli bankovní loupeže, pokud před ním pachatel prchá po chodníku plném chodců. A to ani tehdy, když mu pachatel uniká.
I tady by se měla policie řídit zásadou opustit stíhání, "kdykoliv riziko pro policii a veřejnost je vyšší než to, že by stíhaný podezřelý nebyl okamžitě zadržen".
Ony ty zákony vlastně říkají téměř totéž, co ty newnorské a torontské předpisy.