Najednou se tedy objevily články o dalším "hrozném českém zločinu", a to vraždě cca sedmi sudetských Němců na jaře 1945 v Novém Boru. První mnou zaznamenaný článek se objevil od pana Karl-Peter Schwarze ve významném německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung 2. února 2010. Jeho název a překlad, který s pilností sobě vlastní pořídil B. Doležal najdete zde.
Nemíním rozebírat, zda psal tyto zkreslené a nenávist rozdmychávající informace pan Schwarz na popud pana Doležala (silně nepravděpodobné), či pan Doležal na popud pana Schwarze (pravděpodobnější) anebo oba na popud osoby "třetí", jak se říká u soudu (nejpravděpodobnější verze). No, z textu v FAZ je jasné jedno. Nacismus v Německu a protičeská nenávist tam nejsou stále mrtvé. Bohužel.A stejně tak na českém internetu,jak ukazují „příspěvky“ k témuž článku na Psu.
Mne však v článku Doležalově zaujalo něco jiného. Jak už je u B. Doležala zvykem, jedna špína hozená na Čechy a jejich stát mu je málo. A tak si opět vypomohl: „Tak například v roce 1952 byla dosouzena k smrti a popravena řada komunistických papalášů. Ti lidé si zasloužili soud a trest… Jejich mrtvoly byly potají spáleny a popel rozprášen po silnicích." Z toho vyvozuje B. Doležal, že jsme jako národ "necivilizovaní", neboť: "právo na hrob se v civilizované Evropě stalo něčím, co se neproblematizuje."
No, to jsou silná slova. Zvláště od člověka, který se zastává prakticky každým svým článkem jakoby bezpráví na sudetských Němcích, ale ve skutečnosti na aktivních spolutvůrcích politiky nacistického Německa.
Odvolávání se na hroby je v této situaci mimořádně odporné. Do civilizované Evropy právě německý nacismus zanesl řád, který upřel milionům nevinných lidí právo na hrob. Byli to Němci, vážený pane Doležale, kteří vymysleli a realizovali vraždění milionů živých a spalování zavražděných "bez hrobů".
Nedojímejte nás tím, že zavraždění Němci v Novém Boru byli staří lidé. Němci to byli, kdo zavedli a realizovali hromadné vraždy milionů starých lidí. Jestli jsme někde pár prvních měsíců po válce zavraždili někoho i my, je to naše vina. A navíc, bylo to v době „stanného práva“.Možná že vina, ale jen možná a hlavně historicky nicotná proti vině německých nacistů.
A protože popravu provedla čs.armáda a na stránkách NP byly prolity již litry slz nad tím, že nebyly po válce potrestány excesy na Němcích, což je prý v civilizovaném světě neslýchané, jen bych rád ocitoval z německých předpisů: "Žádný Němec nesmí být kázeňsky ani trestně postihnut za činy, provedené v rámci boje proti banditům." Z rozkazu generála Keitela, podzim 1942.No a wehrwolfové a ozbrojení civilisté byli podle německých předpisů „bandité“, nich wahr ?!
To přeci Němci učili "novou" Evropu, že hromadné vraždy jsou normální a zákonné! Na rampách koncentráků posílali do plynu všechny muže nad třicet let, sehnuté dědy všechny matky s dětmi, kojence a prostě všechny, kteří pro ně nebyli vhodní jako otroci. A jejich popel sypali do jam a do řek. A dělali pokusy jak popelem z lidí pohnojit pole. Žádné hroby, pane Doležale! Barbarství obyvatel Německa – jistě, že ne všech, ale skoro všech - bylo tak děsivé, že na ně nelze zapomenout, jak říká Arnošt Lustig. Oni nejen, že zabíjeli živé a sypali jejich popel na zem. Nejen že se z mrtvých pokoušeli dělat mýdlo! Oni brali hroby i mrtvým. Jak to dosvědčují tisíce zničených židovských, polských, ukrajinských ale i českých hrobů. Kdybyste nevěděl jakých, můžete se zeptat v Lidicích, v Ležácích, na Slovensku v Kališti a v Řecku v Soluni. Tam Němci nechali zničit jeden z nejstarších židovských hřbitovů na světě. Kde se pohřbívali před dvěma tisíci let první izraelští křesťané šířící víru na Peloponésu.
A navíc docela obyčejně v tom článku lžete. Nejde o žádné hroby. Jde o pomník. A ti Němci, co tam byli zavražděni, byli dle všech informací skutečně nacisté. Ani nacisté se nemají jen tak vraždit. Ale také se jim nemají stavět pomníky. A toho, o kterém mluví tak dojemně pan Schwarz pro německé čtenáře a tituluje jej "primářem" (viz FAZ "Dalšího Němce, primáře Alfreda Trägera, vytáhli na druhý den z transportu odsunutých a ubili lopatou"), už jste si vy sám netroufl popsat jako oběť zločinných Čechů. Ale nenápadně přiznáváte, že jde pravděpodobně o smyšlenku a že dotyčný prostě utekl. Jako mnoho nacistických vrahů. Třeba za pomoci Stille hilfe, což? Co však zatajujete i vy, je skutečnost, že ctihodný "pan primář" byl význačný a mimořádně aktivní člen NSDAP a hlavně SS. Ono lépe zní "primář" než "esesák", že?!
Fascinující je ale drzost, s jakou se B. Doležal postavil do role žalobce i soudce v případě tzv. Slánského procesu. Zastávat se dneska vedoucích funkcionářů KSČ, které, jak se říká, "semlely" stalinistické procesy, je mimořádně obtížné. Zvláště po čtyřiceti letech komunistické diktatury, která nás stála místo mezi předními evropskými národy. A v době, kdy se stále ještě nemůžeme z toho marasmu pořádně dostat. Ale ono to, jako většina věcí, není tak jednoduché. Jak se v hospodách čtvrté cenové kategorie a intošských kavárnách rádo vykládá.
Už přímo slyším ty „ohlasy“. Tedy lépe řečeno nadávky, a to z mnoha stran. Ale někdy se musí říkat nepopulární věci.
Tak jako ne každý původní příznivec Hitlera a nacionálního socialismu byl tím nacistou, jakého známe z filmů a propagandistických příruček o řádění v Protektorátu. V určitém okamžiku musel nacionální socialismus udělat ve svých řadách čistku. My ji známe například jako likvidaci mužů SA. Ale nebyli to jen oni, kdo byl zlikvidován. Každý, kdo se zdál Hitlerovi nebezpečný, musel zemřít nebo být jinak eliminován.
Prakticky to samé udělala stalinistická diktatura po roce 1948 v dobyté Evropě. Jedním z hlavních úkolů bylo zlikvidovat možnou opozici. Pravicovou, klerikální, národoveckou, agrární a také pochopitelně, a to co nebrutálněji, jinak myslící levici. Zde bych měl dodat, abych se vyvaroval různých "objevitelů" při diskuzi, že JUDr. Václav Vlk, odsouzený v procesu s tzv. Velkou trockistickou radou, byl můj otec. Ovšem také byl a nejen on, v tomto procesu další odsouzený odbojář (u něho šlo o organizace V boj, Předvoj, příprava Pražského povstání atd.).
Takže, projdeme-li si osoby odsouzené v procesech od roku 1946 až do Slánského procesu a dalších, následných, najdeme tam mimořádné množství lidí, zapojených do protifašistického a protinacistického odboje.
Ze Slánského procesu to jsou například:
Rudolf Slánský - v roce 1938 kvůli svému židovskému původu odjíždí do Moskvy. Celá jeho rodina byla odvezena do koncentračního tábora v Terezíně. Nikdo se živý nevrátil. Jako jediný přežil válku jeho bratr Richard v Londýně (v padesátých letech odsouzen na doživotí), Za Slovenského národního povstání v roce 1944 byl Rudolf Slánský letecky dopraven z Moskvy na letiště Tri Duby na Slovensku. Spolu s Janem Švermou působil ve štábu povstalců.
Vladimír Clementis - odešel po okupaci do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám. Spolu s čs. jednotkou se přepravil do Velké Británie, pak pracoval jako redaktor čs. vysílání
Josef Frank - V letech 1939 - 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald
Artur London se roce 1937 jako interbrigadista zúčastnil občanské války ve Španělsku. Pracoval ve francouzském odboji. Za války byl v roce 1942 zatčen a odeslán do koncentračního tábora Mauthausen
Rudolf Margolius byl deportován v roce 1941 do ghetta v Lodži, v roce 1944 do Osvětimi a posléze do Dachau, odkud utekl na konci dubna 1945. V květnu 1945 byl velitelem utečenského tábora v Garmisch-Partenkirchen. Do KSČ vstoupil koncem roku 1945, rozhodl se tak po nuceném životu v ghettu a koncentračních táborech a po vraždě svých rodičů a příbuzných.
Bedřich Reicin – muž, který se zcela jistě podílel na komunistických zločinech, byl 8. února 1942 zařazen jako branec do nově se formujícího československého pluku v Buzuluku. Zároveň v jednotce začal utajeně působit jako komunistický aktivista a informátor moskevského vedení KSČ - zcela zřejmě to byl ruský agent
André Simone - Po nástupu Hitlera k moci (1933) odešel do Francie, pracoval tam v protifašistickém nakladatelství Editions du Carrefour. Činnost byla vázána především na německou antifašistickou kolonii, jako československý občan pracoval pro popularizaci Československa a československého antifašistického exilu;
Další odsouzení - Frejka, Frank, Geminder, Hajdů, Löbl, Šling – byli všichni protinacisticky orientovaní, ale hlavně byli, jistě pane Doležale, "sionistického původu"…
No, soudruhu Stalinovi, jak vyplývá z jeho dopisu Gottwaldovi, to stačilo. Podezřelí lidé a protinacističtí odbojáři s vlastním názorem - dnes sice často nepřijatelným, ale vlastním - to byli ti skutečně nebezpeční lidé, že. Prokurátoru Urválkovi to bylo jasné! Každý, kdo má vlastní názor a mohl by jej bránit - třeba i se zbraní v ruce - je zločinec.
Také je vám to tak jasné, pane Doležale? Zvláště když téměř všichni bolševiky odsouzení političtí vězni včetně komunistů, byli aktivní odbojáři proti nacistům? To jsou ti, co vám moc vadí? Dokonce až tak, že víte naprosto přesně, že to jsou zločinci? I když byli rehabilitováni a někteří dostali od demokratických západních vlád i v našem novém demokratickém režimu vyznamenání?! A zvláště když víte, že to byli - tedy ti odsouzení komunisté - sice Češi, ale také židi? Tak jste to myslel, pane Doležale? Za to zasloužili soud a potrestání? Že bojovali proti německému nacismu? A vy a vaši přátelé jsou ti, kteří rozhodují, kdo je zločinec? No, já váš článek alespoň tak pochopil. Já vždycky myslel, že o tom rozhoduje soud.
A ještě víc mi nebezpečí nacismu znovu se deroucího na politickou scénu v Německu připomněl článek na stejné straně LN od pana Pape Jak se rozhodne o výkladu dějin.
Bude se napříště u nás rozhodovat a psát podle neonácků, pochodujících v Drážďanech na paměť takzvaných "nevinných obětí barbarských zločinů Spojenců", a podle pánů Schwarze a B. Doležala?
**************
Poznámka redakce: Čtenáři, kteří budou mít v příštích dnech cestu do Kadaně, mohou na náměstí navštívit Galerii Josefa Lieslera, kde do 16. února vystavuje Václav Vlk st. své fotografie z Izraele. Obrázky z vernisáže i z města samotného si můžete prohlédnout ve fotogalerii.