Nyní, trochu nepřímo, reaguji na jeho minulý článek na NP. Tím taky trochu na ženy v politice a jinde. Pan Olšer značně brání Petru Paroubkovou. Možná se do ní novináři obouvají trochu příliš, nelze ale nevidět, že si o to do značné míry koleduje sama. Jak ostatně sám autor konstatuje: proč dráždit… A lidové přísloví praví: Čím víc se do h… šťourá, tím víc smrdí. Kdyby to Peťulka nerozmazávala, dávno by po tom pes neštěknul. Ale ona holt chce aby si z ní dělali srandu až ve Štrásburku… Takže, jak praví další přísloví: kdo chce kam, až se ucho utrhne. Inu, když si někdo najde perspektivního politika s vidinou, že bude paní premiérová a – možná v budoucnu – i první dáma a ono najednou prd, tak to každej tak snadno nepřekousne.

Tedy: když slyším, že si nějaká žena vzala o dost až hodně let staršího muže, jistě „z velké lásky“, jak jinak, tak jsem vždy značně skeptický. Obvykle právem. Uvažujme logicky, jak říkával náš profesor francouzštiny. Hezká kočka (snadno) svede staršího pána, zásadně dobře situovaného jak finančně, tak pozičně (mocí či jiným vlivem - ještě jsem neslyšel, že by si nějaká atraktivní pětadvacítka vzala 65 let starého důchodce s důchodem 8000, který žije v malém domku na venkově). Oni ti dobře situovaní a výše postavení pánové valnou většinou rádi slyší, jak jsou neodolatelní, takže to není tak velký problém. Klidně mu rozbije do té doby dobře fungující rodinu, rychle si pořídí dítě (někdy je dokonce jeho!) a i když se s ním třeba časem rozvede, ani ona, ani dítě rozhodně neprodělají. Příklady netřeba uvádět, máme jich kolem sebe spousty, včetně (obávám se) Petry Paroubkové. Jedinou výjimkou snad je režisérka Jitka Němcová, která – ač o 39 let mladší - byla režisérem Vávrou natolik okouzlena, že s ním od svých nějakých 25 let žila a vzala si ho až v jeho 86 letech, po více než 20 rocích. Ale to je jiná generace, tady bych opravdu obdiv a z něho pramenící úctu a lásku i viděl (navíc oba znám). Ostatně, ty „velké lásky“ se týkají také pseudocelebrit typu fotbalistů a hokejistů versus modelky. Ještě jsem jaksi neslyšel, že by supermodelka chodila s normálním klukem, a pokud ano, tak poté, co vyhrála miss, se s ním rychle rozešla… Tolik co se týče „vyčuranosti“ některých dam…

Toho se také trochu dotýká můj názor na ženy v politice. Je mi totiž úplně fuk, jestli je dotyčný ministr muž či žena, ale důležité je, jestli se tam krade, uplácí a přihrává zakázky či nikoliv a pod., a jak s tím dotyčný(-á) umí zatočit. Je zajímavé, že se z mnoha míst ozývá silná kritika, že ve vládě není žádná žena, aniž by kritizující jedním dechem podotknul, že ve vedení parlamentu včetně předsedkyně jsou naopak tři ženy a jen jeden muž (tedy i v politicky a genderově korektních státech zcela neobvyklý poměr), paradoxně taky značně od strany, která neúčast žen ve vládě nejvíc kritizuje a která přitom není schopna už hodně dlouho zvolit svou místopředsedkyni, ačkoliv to má dokonce ve stanovách, a která jako jediná má místopředsedu parlamentu muže. To by bylo jako lepší, kdyby se to trochu promíchalo a např. byly ve vládě dvě ženy a ve vedení parlamentu jedna? Řekl bych, že je daleko důležitější, aby měl politik jasno ve směru, kterým chce resort vést a dostatek energie to prosadit než to, co má mezi nohama.

Že se občas dámy dostávají na nějaké místo (a zdaleka ne jen v politice) přes postel, to není nic nového (no, on to Dušek tvrdil i o některých pánech…). Je to prostě druh úplatku. V politice je to o to těžší, že zatímco v podniku stačí vyspat se s ředitelem a ve filmu či divadle s režisérem nebo některým šéfem, politička musí mít většinou poněkud širší záběr sympatizantů, kteří ji zvolí. Na základě svých dlouholetých zkušeností s filmem ale mohu říct, že když se režisér rozhoduje mezi dvěma stejně dobrými herečkami, tak možná dá přednost té, která si to odpracovala v posteli, ale rozhodně roli nedá neschopnému střevu jen proto, že se s ním vyspalo. Tím by totiž ohrozil svoje profesionální renomé.