Bodies the Exhibition. Tak se jmenuje výstava, jejímiž exponáty jsou speciální metodou balzamovaná mrtvá lidská těla. Výstava ze své podstaty natolik kotroverzní, že musela najít hlasité odpůrce, k nimž se k mému úžasu přiřadil i pan Neff.

Pan Neff ve svém článku označil lidi chystající se k návštěvě této atrakce za morbidní voyeury pro jistotu hned na počátku svého článku, aby mohl dále pokračovat již z piedestalu obhájce morálky a dobrého vkusu a tím všechny potencionální názorové odpůrce předem deklasovat do pozice kulturních barbarů a nemorálních padouchů.

Ano, je vysoce pravděpodobné, že je to prostě stroj na peníze, jehož motorem je podvědomá touha člověka po bizarním a zvláštním, více než touha po vědění a poznání, jíž se ohání provozovatel výstavy a slova uvozující tuto atrakci („V době naplněné nepřeberným množstvím vědomostí a poznatků se mnozí z nás odcizili sami sobě a ztratili spojení se svým vlastním tělem. Cílem této výstavy je toto spojení obnovit.“) jsou minimálně poněkud velkohubá a svádí k pousmání.

Ovšem stejně tak mi přijde od pana Neffa, jehož si mimochodem velice vážím, trochu zavádějící přirovnávat tuto atrakci a proudy lidí na ni plynoucí ke sbíhání se natěšeného šmíráckého davu na popravu českých pánů. Je přece jen rozdíl mezi stínáním živých lidí a výstavou mrtvých těl, k níž dali (údajně) souhlas pozůstalí a při níž nikdo z exponovaných nemůže se nadít jakékoli újmy vzhledem k současnému stavu fyzickému.

Pan Neff mluví o úctě k mrtvým, jež je touto výstavou hrubě porušována. Já se naopak domnívám, že neuškodí jít se podívat na mrtvá těla, připomenout si tak vlastní smrtelnost a uvědomit si poněkud hlouběji a ostřeji prchavost lidského bytí a dle založení propadnout depresi nebo se zaradovat, že žiji a cítím a miluji a nenávidím. Možná že v tom může být onen přehlížený aspekt, který byl opominut a nezohledněn. A pokud onen mrtvý hraje basket, pak si snáze můžeme představit, že na jeho místě jsme my se všemi našimi starostmi a žadomyšími válkami a zrelativizovat si naše pseudobolístky. Úcta k mrtvým nebude narušena, pokud živí nepřestanou přemýšlet, a jelikož jsem optimista, tak jsem přesvědčen, že je zase jen na konkretním člověku, jak se k věci postaví a co si z ní odnese. Je možné, že docela něco jiného, než uspokojení svých nízkých choutek a pudů. Pojďme věřit člověku.