Právě na kulaté výročí lidického masakru vydali propagandisté z Ústavu soudobých dějin AVČR český překlad svojí knihy, v níž popírají německou hrůzovládu. Proč je náš stát pořád platí?

Den před výročím Lidic jsem se vrátil z Ukrajiny. Tím chci říct, že jsem se staral o jiné věci, nepočítal jsem s tímto tématem. Hned po návratu jsem dostal nemilou zprávu: právě to vydali. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Fotka obálky knihy Židé v českých zemích bohužel dokazovala, že je to pravda.

O co že jde? Asi si vzpomínáte, že v únoru 2020, těsně před covidem, jsem na tomto blogu psal o bizarní akci německého velvyslanectví v Praze, které pořádalo prezentaci německy psané knihy, jež měla představit Čechy jako hlavní iniciátory holokaustu. Ta kniha nesla tehdy titul Zwischen Prag und Nikolsburg a navenek se tvářila jako dějiny Židů v Čechách v epoše novověku. Ve skutečnosti ale nebyla o Židech. Byla to propagandistická práce, která měla za cíl potvrzovat západnímu čtenáři xenofobní předsudky o Češích jako méněcenném národu, který se provinil tím, že v roce 1918 vytvořil „národní stát“, v němž utlačoval Němce, a pak ty chudáky během okupace donutil i ke spáchání masové vraždy Židů. Výklad nevysvětloval, proč by Češi měli čekat až na německou okupaci v letech 1939-1945 pro spáchání svého tajného přání. I socialismus byl v knize vyložen jako nějaké kolektivní spiknutí xenofobních Čechů, kteří toužili hlavně po vyhnání Němců a Židů a po spáchání Slánského procesu v roce 1952. Sovětský svaz prý za nic nemohl.

Pachatelem jsou Instituty Akademie věd naší České republiky

Ačkoliv se tenkrát hodně lidí naštvalo, cože si to ti Němci dovolují, hlavními autory této slátaniny byli čeští pracovníci Akademie věd. Hlavní organizátorka a editorka Kateřina Čapková pracuje na Ústavu soudobých dějin Akademie věd. Přesto, že by měla být odbornicí na 20. století, uvádí v knize na příklad, že Slánský vstoupil do KSČ až po válce, aby prý zabránil návratu nacismu. Je vůbec možné, aby akademický odborník tvrdil takovou pitomost? Dalším hlavním autorem je Michal Frankl, jenž pracuje na Masarykově ústavu Akademie věd a v knize zpracoval kapitolu o první republice a předchozí dobu ústavní monarchie. Tvrdil zde na příklad, že „okolní státy“, tedy včetně nacistické třetí říše, měly prý k Židům lepší přístup než Československo, jež prý Židům neposkytlo „kulturní autonomii“!

Financování publikace poskytla Grantová agentura ČR. Frankl uvedl svou kapitolu z této knihy mezi výstupy svého grantového projektu (GA18-16793S), Čapková v knize zase uvedla, že jej financuje ze svého grantu GAČRu (GJ16-01775Y), jenž měl pojednávat o „integraci Židů v poválečném Československu“. To téma koresponduje se zaměřením ÚSD na obhajobu socialismu, protože jejím cílem bylo sejmout z komunistického státu vinu za antisionismus a přenést ji na české obyvatelstvo. Grant už je uzavřen. GAČR námitky neměl, dokonce výsledek grantu ohodnotil slovy „uspěl podle zadání“. Co asi bylo v tom zadání? Kromě toho publikaci podpořila Akademie věd v rámci „Strategie 21AV“.

Vše uvádím mimo jiné proto, abych upozornil na to, že nejde o nějakou soukromou akci těchto dvou výtečníků. Jde o akci institucí. GAČR neposkytuje granty jednotlivcům, příjemcem je vždy instituce, kde řešitel pracuje. V tomto případě šlo o Ústav soudobých dějin AVČR, kde pracuje Čapková. Tato instituce vykonává propagandistickou činnost proti České republice v zahraničí a doma propaguje socialismus. Jedná jako politický subjekt.

Porušování etického kodexu zaměstnance AVČR

Česko-americko-německý tým vedený Čapkovou od začátku plánoval, že kniha vyjde v překladech i v USA, Izraeli a České republice. V tomto plánu bohužel pokračovali i poté, co jsem upozornil na nedostatky jejich práce. Kromě blogu z února 2020, jsem vše doložil v obsáhlém recenzním článku, který vyšel v Českém časopisu historickém v č. 3/ 2020 (Nad knihou o Židech a českém nacionalismu, s. 725-750). V roce 2021 vyšel anglický překlad mého recenzního článku v časopisech Comenius a Historia scholastica (Did the Czechs Want the Holocaust?). Vyšla i kritika od pracovníků Židovského muzea (v časopise Roš chodeš), vyšla kritika od historika Jiřího Peška (v Judaica Bohemiae), ale nic nepřimělo akademiky, aby svou propagandu zastavili, nebo aspoň uznali chyby.

Etický kodex výzkumných pracovníků AVČR ukládá v čl. IIIc) za povinnost, že pracovník, který ve své práci objeví chybu, má podniknout veškeré kroky k její nápravě. Buďme minimalisti a řekněme si, že by takový pracovník minimálně neměl chybnou práci znovu vydávat a v překladech ji šířit po světě.

Čapková s Franklem a spol ale přistoupili k publikování americké verze, jako by se nic nedělo. Vyšla v roce 2021 pod názvem Prague and Beyond v prestižním nakladatelství Pennsylvania University Press. Publikování americké verze je opravdu vážný propagandistický zásah proti dobré pověsti České republiky v USA, a není to dílo ruské propagandy, ale naší Akademie věd.

Tady je třeba vysvětlit, že to rasisické antičeské pojetí je imitací způsobu, jakým se o dějinách naší země píše v USA. Takže ta kniha byla takříkajíc designována pro americké publikum a kapitolu o holokaustu taky zpracoval americký historik Benjamin Frommer z North West University. Módu obviňovat Čechy z holokaustu oživil v USA Němec Wolf Gruner, jenž učí na University of Southern California v USA. Podle tohoto pana profesora prý Němci v protektorátu vůbe nevládli, nýbrž zde během okupace probíhalo jen různé křížení zcela rovnocenných „českých a německých iniciativ“. A české iniciativy byly v zásadních otázkách dokonce silnější, takže chudák Hitler v Berlíně zaváděl zásadní opatření ve věci holokaustu jen jako výraz kompromisu, nebo ústupku vůči dotěrným Čechům. (in Übereinstimmung, s. 69). Kdyby to byla pravda, tak by přeci Lidice vůbec nebyly možné!

Místo aby naši odborníci z Ústavu soudobých dějin AVČR tento přístup kritizovali, začali ho napodobovat. Místo vědy začali psát propagandu, proti vlastní zemi. Ředitel Ústavu soudobých dějin Miroslav Vaněk uvedl knihu Čapkové a spol. ve výroční zprávě za rok 2020 mezi vědeckými výsledky svého pracoviště (s. 16). Její nedostatky vůbec neuvedl! Tímto aktem potvrdil, že jako ředitel tento přístup podporuje. Vacek by měl rezignovat.

Kdo jim tu špínu vydal?

A jako by bylo vše v pořádku, vychází nyní i český překlad. Kdo jim to vydal? Tady je třeba zase vysvětlit, že Čapková s Franklem dřív zajišťovali vydávání českých překladů podobných knih v Padevětově nakladatelství Academia. (V některých jsou uvedeni jako recenzenti.) Moje kritika a slova dalších znalců snad zabrala, takže tuto špínu jim Jiří Padevět už nevydal. Této pocty se chopilo Nakladatelství Lidové noviny.

Tady se chci znovu zastavit u toho, jak důležitá je pro úspěch těchto propagandistů institucionální podpora Akademie věd. Kdyby nebylo soustavné a silné finanční podpory, kterou této politické linii poskytuje Ústav soudobých dějin AV, nepodbízelo by se jim ani Nakladatelství Lidové noviny. Bohužel penězovod z ÚSD AVČR funguje, a tak jim NLN už několik let dává k dispozici svůj popularizační časopis Dějiny a současnost, aby zde šířili své politické postoje.

Bohužel NLN nevydalo knihu z naivity nebo neznalosti. O nedostatcích knihy ředitelka NLN Eva Plešková věděla. A neštítila se při vydání pochybných metod. Když ředitel Židovského muzea odmítl poskytnout k propagandistické knize obrázky, NLN na něj podalo stížnost u správní rady Židovského muzea. Zaslepenost ziskem se jí ovšem vymstila, protože publikování načasovala na knižní veletrh v Praze a neuvědomila si, že v období 9.-12. 6. 2022 si zároveň připomínáme 80. výročí masakru v Lidicích. Hezký dárek!

Smí ÚSD dále existovat jako vědecko-výzkumná instituce?

V tomto blogu bych rád zdůraznil vinu Ústavu soudobých dějin AVČR jakožto instituce. Jakožto vědecko-výzkumná instituce má za úkol „zvyšování úrovně poznání“, ale kvůli tomu, že je pro ní nyní prioritou politická obhajoba socialismu doma a antičeská propaganda v zahraničí (Čapková není jediný případ), provozuje doslova dezinformační činnost. Obojí je neslučitelné s posláním vědecko-výzkumné instituce.

Pozn. Netvrdím, že tak jednají všichni výzkumní pracovníci ÚSD AVČR (ale je jich hodně). O „institucionální činnosti“ můžeme hovořit, když ji daná instituce provozuje, nebo svým jménem či financemi podporuje.

Vyhledávání grantů: https://www.isvavai.cz/cep?s=vyhledavani-resitelu