Vezměme to po pořádku. Pan Vlk tvrdí, že problematiku doby protektorátu a následného poválečného odsunu zřejmě vůbec neznám, anebo naopak předpokládám, že poměrně mladý čtenářský okruh Reflexu o uvedené době a skutečnostech nic neví.

Konkrétně mi vyčítá, že vysoký nacistický hodnostář Gottlieb Berger, o němž jsem se v článku zmiňoval, nebyl údajně generál, nýbrž Obergruppenführer SS. Problém je ale v tom, že pan Vlk nedokázal správně napsat ani jméno dotyčného nacisty (nejmenuje se Gottlieb, nýbrž Gottlob), dále se pan Vlk plete v tom, že se nejednalo o generála. Stačí otevřít encyklopedii nebo historickou knihu na dané téma. Pan Vlk uvádí chybně také jméno novináře, který kauzu Budínka předložil státnímu zastupitelství- nejedná se o pana M. Marka, ale pana M. Mareše. Pokud se tedy autor cítí být dost povolaný na to, aby mně obviňoval ze špatné novinářské práce, aniž by se namáhal předkládat konkrétní důkazy, čekal bych, že ve své kritice zvládne alespoň základní práci s fakty. Což se ale mu očividně nedaří. A to ani v dalších pasážích svého článku.

Podle Vlka není možné, aby zatčení komunisté za války skončili jinde než v koncentračním táboře. Vyprávění mnou citovaného pamětníka, který říká, že komunisté z vesnice Dobronín za války pracovali v továrně na čokoládu, považuje za „strašnou idiocii“, a je to tvrzení, které si podle pana Vlka „jak se říká, o pár facek“. Fyzické inzultaci zřejmě dává pan Vlk přednost před věcnými argumenty. Nepředložil totiž konkrétní důkaz, proč by se tak v tomto případě nemohlo stát. Citovaný svědek je prý starý a lze tedy pochybovat o jeho svéprávnosti. Zajímalo by mne, zda pan Vlk soudí svéprávnost lidí nejen podle stáří, ale třeba i podle národnosti nebo barvy kůže.

Dále si pan Vlk vymýšlí o tom, že o jistém obyvateli vesnice Bergersdorf, vyznamenaného Rytířským řádem píšu, že byl jinak „hodný kluk“. Nic takového jsem nikde nenapsal. Pan Vlk ovšem zřejmě v článku našel i to, co v něm není. A právě to se pak stává předmětem jeho kritiky.

V mém článku dochází „k opakovanému špinění Čechů,“ jak píše Vlk. S dovolením se k Čechům řadím také, ale článek jsem nepsal s úmyslem vystupovat za nějakou kolektivní jednotku jako je národ a psát pro ni nebo proti ní. Zkrátka jsem informoval o masakru, který se po válce odehrál na Jihlavsku a pokusil jsem se zjistit, jaké byly jeho příčiny. Pan Vlk zřejmě naopak žije v zajetí věčného národnostního sváru mezi Čechy a Němci, nedivím se tedy, že se při čtení takových článků cítí dotčený a reaguje podrážděně. Jeho komentář ale pro mne nemá větší relevanci, než odpověď fanouška Sparty, na dotaz, zda je podle něj lepší Sparta nebo Slavie.

*************

Poznámka k článku pana J. Geberta
Nejprve se musím omluvit, neboť křestní jméno Gottlob (Berger) program PC omylem opravil na běžnější Gottlieb. Také u jména novináře je skutečně chyba, kterou jsem zavinil já.
Ovšem že Gottlob Berger je "generálem" je hloupá výmluva pana Geberta. Na jeho doporučení jsem otevřel internet a historické knihy.
Gottlob Berger je v některých přeložených materiálech sice nazýván "generálem", ale vždy s dodatkem SS. A nebyl jen tak nějakým. Byl šéfem Hlavního úřadu SS. O panu Bergerovi a jeho úloze v akcích sudetských Němců proti ČR a další informace najdete např. zde. Jak dopadl, pak na Norimberské soudy s válečnými zločinci a dále na Gottlob Berger a mnoha dalších stránkách. Gottlob Berger tedy prokazatelně byl SS-Obergruppenführer. Což lze přeložit do češtiny jako generálplukovník SS. Ale jde o překlad a ne správnou SS hodnost.
Takže buď pan Berger neumí číst, a nebo nemluví pravdu.
V otázce, zda byli a nebo nebyli členové předválečné KSČ posíláni po zatčení do koncentráků, existují přesné údaje. Když gestapo nějakého komunistu zatklo (nezatýkalo však všechny), tak - až na naprosté výjimky - byl buď popraven, anebo poslán do koncentračního tábora.
Trvám na tom, že pasáž, jak byli všichni čeští komunisté z Dobronína "Zimmerkomandanty", je tak nepravdepodobná, že byla zřejmě vymyšlená (a otištěná) s cílem ony dotyčné pomluvit. Přesně to ovšem zapadá do běžných představ mnoha sudetských Němců, kteří dodnes označují každého českého odbojáře za "komunistu".
Jen ještě k onomu "posílání čokolády" z německého vězení domů. Trvám na tom, že "posílání čokolády vězněnými osobami za Protektorátu domů " je naprosto mimořádná idiocie a je předkládána pravděpodobně jako záměrná nechutná pomluva. Krádež v jakékoliv továrně v Protektorátu byla ihned posuzována jako "sabotáž". Nejmenší trest za sabotáž vězně pracujícho v továrně bylo odeslání do koncentračního tábora s poznámkou "Návrat nežádoucí". Ve většině případů to ale byla okamžitá poprava. Tvrzení o "zasílání čokolády domů Němci vězněnými osobami " by si vyžádalo nejlépe duševní vyšetření osoby, která to může prohlašovat.
Jen bych rád řekl, že nejsem v zajetí žádného národnostního sváru, jen prostě nemám rád nacisty.
Navíc jsem hledal, zda se kdekoliv jinde než v článku pana Geberta hovoří o "masakru" v obci Bergersdorf. Nalezl jsem tento text na Wikipedii:
Während der Zeit der deutschen Besetzung, wurde Bergersdorf eine unrühmliche Ehre zuteil. 1943 erhielt der Ort den "Ehrennamen" SS-Dorf. Bergersdorf war das einzige Dorf dem je ein solcher Titel verliehen wurde. Initiator dessen war der SS-Obergruppenführer Gottlob Berger, der über das Dorf eine persönliche Patenschaft übernahm. Nach dem Zweiten Weltkrieg verübten daraufhin tschechoslowakische Partisanen Racheakte und der Bürgermeister Wenzel Hondl wurde zu Tode gefoltert. Die deutschen Bewohner wurde 1945 vertrieben.
Takže nikde žádných 16 mrtvol, jen jeden zabitý starosta. Nikdo se nemá "jen tak" zabíjet, ani sudetští starostové "vzorných obcí SS". Je ale přeci jen jeden mrtvý dost rozdíl od šestnácti mrtvých popsaných v knize paní H. Kermmel a senzačně "objevených" panem Gebertem v Reflexu 64 let po válce.
Při této příležitosti doporučuji k přečtení knihu "Bergersdorf" od autorky Herma Kremmel nakl. Vitalit, edice "Blízký vzdálený domov". Není nutné s ní souhlasit, je to však zajímavý pohled na českoněmecký vztah, daleko serioznější a rozumnější než čteme od mnoha "českých" novinářů a diskutérů na internetu.
Knihu vydala Nadace Brücke/Most na podporu česko-německého porozumění a spolupráce.
Celkový dojem si pak snad udělají čtenáři sami.
Václav Vlk st.

*********

týdeník Reflex