aneb Všechno je trochu jinak
Kamarádi z cyklistického sdružení KPO odpustí, že jsem si vypůjčil název jejich bývalé radotínské čtyřiadvacetihodinovky, ale snad mám trochu nárok. Ty rozježděné slimáky jsem z kola sundaval ještě několik dní, drží na rámu lépe než certifikované eurolepidlo a smrdí jak parta tchořů.
Nicméně k věci – na Neviditelném psu jsem si přečetl fejeton Štěpána Šafránka Cykloteror, který mi řádně hnul žlučí. Sám jsem na kole začal intenzivněji jezdit v roce 1966, neb bylo potřeba cyklistikou opravit pošramocenou bederní páteř z atletiky. A zůstal jsem u toho, takže střízlivým odhadem jsem za ta léta najel tak 150 000 km v tu- i cizozemsku, na silnicích i v poli a roli, v létě i zimě.
Dalším rehabilitačním sportem byl běh na lyžích, zde si kilometry naběhané jen v tuzemsku netroufám odhadnout (není tachometr na běžky), ale bude to tak o řád méně než na kole. Vysokohorská turistika a hobby horolezectví jsou jen doplňkem, který mě snad charakterizuje jako člověka všestranného a vzhledem k věku i člověka s nadhledem. A se zážitky, z nichž některé bych nepřál ani poslancům PČR, a to mě ti dobří soudruzi a soudružky neuvěřitelně štvou! Už zhruba šestkrát jsem viděl ostří kosy té zubaté paní a jen kohorta věrných strážných andělů (musí pracovat na směny, jinak by se z toho museli zbláznit) mě ochránila před fatálním následkem.
Budiž proto Bohu žalováno, že pan Štěpán Šafránek ve svém fejetonu přepíná a hodnotí situaci po výtce subjektivně, bez hlubší znalosti problematiky. Prvoplánově má jistě pravdu, někteří mladší cyklisté, řízeni pouze testosteronem a adrenalinem nekonají dobře a předpokládajíce u ostatních uživatelů značených tras stejné reakční doby, jako mají sami, tyto "pomalé geronty" ohrožují na zdraví, někdy i na životě. Dost o tom jako otec zří synů a strýc sedmi synovců vím. Pro pana Štěpána Šafránka mám v tomto oboru dobrou zprávu – ti chlapci z toho většinou vyrostou a zklidní se. Dost tomu napomůže sličné děvče, které pomůže výše zmíněné hormony nasměrovat jinam než do cyklistiky....
Avšak v druhém plánu zříme rodinky s rozjívenými dětmi, skupinky baběnek – turistek, zcela oddaných probíhající multipersonální debatě a neregistrujících vnější realitu, dvojice matek na inlinech s kočárky, mimo vnější realitu řešících růstové problémy svých potomků, a v neposlední řadě skupiny pěších turistů, cílevědomě rozdupávajících pracně vytvořené běžecké stopy v zimním období. Zcela samostatnou kapitolou jsou pak motorkáři a čtyřkolkáři, o těch ale nelze psát ani trochu slušně, a tak je pominu. O skupinkách Popelek na Jurášcích (moje oblíbená herečka Libuše Šafránková jistě promine použití reálií z jejího nejslavnějšího filmu) pomlčím, není jich zatím mnoho, ale taky stojí za to...
Výše zmíněný druhý plán tedy ukazuje, že to není o druhu sportovní aktivity, ale o přístupu lidí k ní. Aby bylo úplně jasno, rodinky s dětmi, psovodi a psovodky, baběnky - turistky, matky s kočárky a pěší turisty mám rád, a to tak, že jim i pomáhám, když to potřebují a moje stařecké tělo a mysl to zvládnou. Ti slušní / slušné převažují. Na druhé straně dávám těm kopytózním členům výše zmíněných skupin explicitně najevo, co si o jejich debilním počínání myslím a doufám, že si to díky použitému vševojskovému slovníku zapamatují a příště se budou chovat lépe. Kdo nezačal namotávat černé vodítko s jezevčíkem na pravou kliku při ranní cestě do práce na cyklostezce, neví, o čem píšu! Pes přežil bez úhony, já s náběhem na infarkt....
Takže, vážený pane Štěpáne Šafránku! Jste-li opravdu bez viny, pak hažte kamenem o stošest! Nejste-li (jistě jen náhodou), važte prosím pro příště slova. Turistické a cykloturistické trasy jsou jen zmenšeným obrazem reálného stavu společnosti.
Budu ilustrovat na příkladu akustické výstrahy dávané cyklistou ostatním účastníkům provozu na trase. Zkoušel jsem systematicky (do práce najedu v sezoně tak 3 000 km) asi před deseti lety najít zvuk, který by fungoval na 95 % účastníků provozu alespoň po 95 % jízdního času (inspirace euronormami je jistě znát!). Se zvonkem klasickým (odstředivým), moderním (bicím), trunpetkou a východoasijským generátorem příšerných zvuků jsem katastrofálně neuspěl. Na akustickou výstrahy reagují pouze malé děti (odhadem tak do třetí třídy) a jednotlivé seniorky, evidentně odchované Sokolem (těch ale proklatě ubývá). Ostatní věkové skupiny bez ohledu na pohlaví nereagují, nebo reagují naprosto chaoticky, typicky Fuj, to jsem se lekla! nebo Na koho zvoníš, debile? Takže jsem akustickou výstrahy opustil, zpomalím a nejmilejším hlasem, jakého jsem aktuálně schopen pozdravím a informují o straně, po které předjedu. Nepoužívám informaci o pravé nebo levé straně, protože zejména u žen je taková informace výrazně kontraproduktivní.... Připodobním stranu pomocí dominantních krajinných či stavebních prvků (na straně od řeky, na straně k trati, mostu a tak podobně). Docela to funguje.
Pověsiv právě vyprané "křiklavé elastické úbory" na šňůru, nalévám si oblíbené Chardonnay z Itálie a zamačkávaje slzy dojetí vzpomínám, jak jsem v "křiklavých elastických úborech" stoupal k alpským i jiným sedlům a vrcholům (např. ze Semil na Kozákov, z Cimbálu do Vysokého nebo z Bílého Potoka na Smědavu v rámci Pojizerské ligy, abych zůstal v těch Jizerkách), kochal se vyhlídkami a nechal čechrat trapné zbytky vlasů pod přílbou při dlouhých sjezdech, stíhaje občas v rychlosti motorkáře. Ony ty "křiklavé elastické úbory" mají některé nesporné přednosti – jsou lehké, rychle schnou a cyklista je v nich vidět, což zejména na českých silnicích je deviza nejcennější. Panu Śtěpánu Šafránkovi bych nepřál vosu v nohavici plandavých kraťasů v místě, kde nešlo zastavit...
Závěry mají být optimistické. Vyjádřím tedy přání, aby se všechny komunity střetávající se na turistických trasách více tolerovaly, aby mladí nabušenci dostali dříve rozum a moji generační druzi a družky respektovali reálný stav a svoje chování na trasách mu přizpůsobili. Nadšení nad právě rozkvetlou květinou, roztomilým děckem či ukázku nového supermobilu realizujte prosím u kraje cesty. Děti krmte, přebalujte, chvalte a trestejte tak, aby zůstal jeden malý pruh pro průjezd. Při jízdě na inlinech nepoužívejte hluchátka. Na kole netelefonujte za jízdy. Nešlapejte v botách do běžecké stopy. Hlavně v úseku Osov – Řevnice, protože většinou to vyšlapávám sám a je to občas šichta:-)
Snad k tomu svojí troškou do mlýna přispěju i já, vychovávaje v naznačeném duchu svoje milovaná vnoučata! Snad se dožiju toho, že kýžená tolerance bude fungovat alespoň o 6 dB líp než dnes! K tomu nám všem dopomáhej selský rozum, protože eurosměrnice a výpotky našich ministerstev to nezvládnou a Búh buď není, nebo je a nestíhá....