Nadpis tohoto článku je lehkou modifikací názvu glosy Petra Hampla, která vyšla dne 20. 5. 2013 v internetovém deníku Neviditelný pes. Autor ve svém textu implicitně uvádí, že si na případné nejmenování pana docenta Putny profesorem mohou stěžovat pouze levicoví intelektuálové trávící svůj život plkáním po pražských kavárnách. Celý případ je tu hodnocen jako bezvýznamná banalita, kterou se masmédia snaží využít jako kouřovou clonu při zakrývání skutečných problémů naší společnosti. V článku pana Hampla je mimo jiné uvedeno:

Normální prostý rozum říká, že ten, kdo něco platí, by o tom měl rozhodovat. Systém, podle kterého mají daňoví poplatníci chod univerzity financovat, ale nesmějí mluvit do tamních poměrů… to není nezávislost, to je docela obyčejné tunelování….

Zajímavé je, že uvozovací větu obsahující sousloví "normální prostý rozum" či častěji "zdravý selský rozum" běžně používají lidé, kteří se vzápětí chystají pronést tvrzení, které je okamžitě usvědčí z kritického nedostatku zmíněného statku. Je tomu tak i tentokrát. Nezávislost univerzit a vědeckých institucí je nutnou podmínkou jejich funkčnosti. Mluvím tu samozřejmě o nezávislosti co do náplně a metod práce těchto institucí, jejíž existenci však nelze zajistit bez velké míry nezávislosti jejich správy. Pokud má vědec dojít k pravdivému, smysluplnému a funkčnímu výsledku, není možné, aby mu do toho, jak a o čem má bádat, mluvil věci neznalý státní úředník. Pokud to dopustíme, dobereme se brzy k tomu, že si tento úředník bude nárokovat i konkrétní podobu výsledků. A věda, jako disciplína zaměřená na hledání pravdy, skončí. Koho tato představa nevzrušuje, ať si prosím přečte něco o Galileu Galileovi, či ještě lépe o Trofimu Lysenkovi a Olze Lepešinské. Ve druhém případě nejde o to, že tito diktátorem úkolovaní vědátoři vymysleli blbinu, ale o to, že praktická aplikace této blbiny stála poměrně dost lidských životů (o finančních nákladech na sanování škod nemluvě). Intelektuální nezávislost univerzit a vědeckých pracovišť je samozřejmě úzce spojena se způsobem jejich financování. V některých případech tuto nezávislost dokáže lépe zajistit státní financování, v jiných financování soukromé. Obecně však platí, že vědecká instituce je tím úspěšnější, čím méně se donátor financí snaží ovlivňovat konkrétní náplň a způsob práce dané instituce.

Kvalitu vědecké práce v daném oboru může stěží kdo zhodnotit fundovaněji než vědci zabývající se daným oborem. Proto máme na univerzitách vědecké rady, které mimo jiné udělují vědecké tituly. Vědeckým titulem obdařenému jedinci je pak mimo jiné umožněno zasedat ve vědecké radě a podílet se na udělování dalších titulů. Jde o mechanismus, který slouží k udržení úrovně a kontinuity dané instituce. Podobně jako v případě demokracie, nejde o systém dokonalý, ale zcela jistě jde o systém, který k sobě nemá funkčnější alternativu.

Autor článku má zjevně pocit, že takový balast, jako jsou akademické svobody, společnost nepotřebuje. Možná ne, ale pak se musí rozloučit s kvalitními výstupy vědecké práce a s vědeckotechnickým pokrokem jako takovým. Musí se smířit s tím, že naše země bude jen montovnou plnou frustrovaných lidí, kteří hledají, na kom si zchladit žáhu. A posléze ani to ne, jelikož i montovny vyžadují čím dál více lidí, kteří se ve výsledcích vědy alespoň orientují, když už s ničím novým a funkčním sami nepřicházejí.

Na závěr si dovolím okomentovat ještě jeden citát ze zmíněné glosy:

Mimochodem, být na místě pánů akademiků, raději bych záležitost moc nevířil. Podstatná část daňových poplatníků souhlasí s financováním Českého vysokého učení technického nebo medicínských fakult. Ale zkuste najít jednoho jediného voliče, který souhlasí se státním financováním fakulty, jejímž posláním je udělit diplomy z politologie, vědeckého feminismu a podobných oborů i těm studentům, kteří je nedokážou vystudovat na běžných školách.

Z daného odstavce soudím, že prezidentův postup autorovi glosy nevadí mimo jiné proto, že docent Putna je vědec orientovaný na humanitní obory. Tedy na obory pro naši společnost zcela zbytné. Kdyby šlo o vědce technicky zaměřeného, možná by autor svůj pohled změnil. Tato myšlenková konstrukce je ovšem zhoubná hned ze dvou důvodů. Za prvé, akademické svobody nelze respektovat či nerespektovat podle toho, jakého oboru se týkají. Ty buď respektovány jsou, anebo nejsou. A pokud nejsou, doplatí na to nakonec všechny obory bez rozdílu. A za druhé, význam humanitních oborů je dnes často podceňován, jelikož se jejich výstupy obvykle nedají zhmotnit a následně zpeněžit. Na druhou stranu si je dobré uvědomit, kterým oborům je při nástupu různých totalit zatnut tipec jako prvním. Z toho by se možná jejich význam pro společnost dal odvodit, nebo ne?