I mě ten nadpis zaujal – porno na NP! V tom věčném paroubovsko-topolánkovském marasmu celkem vítaný oddech - škoda jen, že už tu není ta široká diskuse, to by bylo zábavy! Sranda mi však poněkud zamrzla na rtech, když jsem se v pondělí do toho článku začetl. A nic proti tomu, že autor vychází ze svých křesťanských názorů – svoboda přece vyznání nezná: „Pochybuji o tom, že úmysly komunistů, zakazujících výrobu a distribuci pornografie, byly ušlechtilé, rozhodně však byly rozumné. Nejspíš si režim uvědomoval, že ničím nekontrolované libido má pro společnost a její stabilitu destruktivní účinky.“ Jářku, nebylo to spíš proto, že soudruzi považovali prodávání těl soudružek za socialistického člověka nehodné, jak to naivně předpokládal už jejich klasik?

Jak jsem vyrozuměl, autor sám, ač si na to nestěžuje, stejně jako já dospíval v době, kdy za kusem ženské nahoty museli adolescenti (alespoň tedy ti k lovu žen méně uzpůsobilí) brousit tu do cestopisných magazínů za hambatými fotkami domorodek, tu do starých časopisů z osmašedesátého, kde občas nějaké to ňadro bylo, tu za erotikou Nepraktovou v Dikobrazu; i mnoho malířů poznal nakonec mladý člověk právě tímto způsobem. Ubohé? Spíš dojemně smutné, stejně jako že dědovi stačilo mít ke hraní dřevěného koníčka a pradědovi k jídlu skývu suchého chleba...

Namísto bídy člověk je dnes „ohrožován“ nadbytkem, kam se jen podívá. Kdepak už suchý chléb, dřevěný koníček a erotika z pralesa! Namísto toho plné lednice, rozmazlené ratolesti a porno na tisíc způsobů, až jeden v údivu zírá, co ještě může člověka vzrušovat. Ano, autor, už vzhledem k materiálům, na které tu odkazuje, nepochybně chtěl spíše upozornit na „ničivé síly hédonismu“, jež ta záplava stydkých obrázků v nejrůznějších extrémech nepochybně představuje. A těžko nesouhlasit, že takový sex nemá nic společného s láskou, je neosobní stejně jako onanie a potenciálně i nebezpečný stejně jako drogy – no a co, ptám se ale coby člověk normální, svéprávný a zodpovědný…

Co nám zamlada chybělo, to si teď na stará kolena můžeme vychutnat plnou naběračkou – kolik rozkoší přináší jen každý dostatek, hojnost, výběr: jako každý plný špajz, filmotéka, knihovna, posilovna, dílna, ateliér… - člověk se může zcela oddat koníčku, pro nějž se svobodně rozhodl, a jeho možnosti tam nikdy neskončí. A ano, občas to dopadá jak s tím zlobivým děckem, co má tolik hraček, že už ho nic nebaví. Jeden se tak zasnoubí s pornostránkami, druhý s půllitrem, třetí s bůčkem a čtvrtý s televizí. To jsou ty destruktivní účinky libida urvaného z řetězu. Smutné, ale svoboda a dostatek přináší i zodpovědnost - zakážeme kvůli nim tyto věci ostatním?

Když tedy autor praví „snadná dostupnost pornografie destabilizuje rodinu a s ní celou společnost. Proto patří mimo zákon,“ můj údiv přechází v obranu: Prosím vás, zač může taková rodina potom stát? Není-li muž svojí ženě věrný, pomůže tady zakazovat nějaké obrázky? Je-li někdo úchyl a potřebuje ke svému ukojení nějaké bizarní artefakty, změní se, když mu je zakážeme? Normální člověk má k pornografickým stránkám vztah asi jako k počítačovým hrám – osvěží se, spočine, a pracuje dál. Nahou cizinku shlédne jako jeden z divů přírody. Máme hojnost – buďme za ni rádi.

Naopak mě s tou rodinou maně napadá příklad, kdy pan nejmenovaný definitivně – jak to vidím já – zblbnul z jedné církve a uvrtal do toho nejen svoji manželku, jež je svéprávná, ale i dvě nezletilé děti, jež svéprávné nejsou… - jak dva oslíci museli tam stát před tím podivným strejdou v komži, s poblázněným taťkou za zády, s jemu raději poslušnou mamkou: zakážeme kvůli tomu tedy, my ostatní moudří, dotyčnou organizaci?

Ne, nechci se dotýkat ničí víry a nařizovat mu, jak má své děti vychovávat – nechť ale ani nás ostatní nikdo nezkouší vychovávat prostřednictvím nějakých zákazů. Život je příliš krátký a svět je příliš složitý na to, abychom si osobovali právo soudit, co je pravdivé a správné. Svoboda je příliš cenná, než abychom ji oklešťovali ve jménu jakýchkoli ideálů. Proto volám: Pornokracie? Ale jděte… To jen svoboda vybírá si svoji daň – a ta za to přece stojí…