Pár slov o tom, proč Jan Payne není ani ornitologem, ani fejetonistou

Pan Payne vyplodil údajně fejeton s názvem „Pryč s migranty!“, a není to hezké čtení. Věren zásadě, že už úvodní věta musí čtenáře zaujmout, sahá Payne po těžkém kalibru, když svůj „fejeton“ začíná slovy: „Migranty u nás nechceme. Žádné! Ty, co u nás již jsou, prostě vyženeme.“ Problém je v tom, že migranty tu nikdo nevyhání a legální migrace lidem v zásadě nevadí.

Stačí se podívat do statistik: do České republiky, která je podle Paynova fejetonu prosycená xenofobií a nenávistí vůči všemu cizímu, i vůči tažným ptákům, se jen v období od ledna do června tohoto roku přistěhovalo 29 220 cizinců, zejména ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, Bulharska a Rumunska. Je to největší nárůst za posledních zhruba deset let, a celkový počet cizinců snadno překoná i loňský rok, kdy jen za prvních devět měsíců přišlo do České republiky bydlet 33 149 cizinců. Z těchto údajů je zřejmé nejen to, že se jedná o vzrůstající trend (který reaguje na převis volných pracovních míst nad registrovanými uchazeči o zaměstnání o zhruba sto tisíc), ale také dokládá, z jakých zemí sem lidé jezdí pracovat (Sýrie ani Afghánistán to k velkému překvapení čtenářů nejsou). S integrací těchto legálních migrantů přitom nejsou vážnější potíže, byť se mnou ne všichni čtenáři budou souhlasit. Nicméně už na základě těchto skutečností je zřejmé, že Payne nepopisuje ve svém fejetonu realitu ani vzdáleně. Co je horší, on ve nerozlišuje legální a nelegální migraci, ani to, zda migranti hodlají v zemi pracovat nebo naopak vydojit sociální systémy, do kterých sami nepřispěli ani zlámanou grešlí.

Payne pokračuje zostra: migranti na podzim Českou republiku opouští sami, trochu se jim u nás přestává líbit, ale hrozí, že se zase vrátí. Problém je, že tahle paralela mezi tažným ptactvem a migranty ignoruje realitu: čápi, kteří podle Payna v České republice bez povolení staví hnízda, vyvádějí mladé a loví naše žáby, jsou „doma“ v České republice a do Afriky odlétají pouze přezimovat, přičemž je to pouť dosti riskantní, protože část z nich tamní obyvatelé jednoduše sežerou. Podotýkám, že tohle je učivo asi tak páté třídy základní školy a je s podivem, že Payne pokládá čápy za cizí migranty, kteří tu žerou „naše“ žáby a jinou žoužel a havěť. Je to na stejné úrovni, jako kdyby pokládal za cizince Čechy, kteří vyjeli do zahraničí třeba v rámci programu ERASMUS nebo jako sezónní pracovníci a poté se vrátili domů.

Payne své čtenáře nešetří ani jinak a své ignorantství dává okázale najevo nejen komolením jména režiséra Alfreda Hitchcocka, ale i neznalostí děje filmu Ptáci, který využívá k budování další paralely, že je sice podle něj fikcí, ale poukazuje na to, že hrozby ze strany ptáků jsou obrovské. „A co je možné, může se stát. Vlastně je to již tak trochu skutečné. Třeba ptáci začnou tím, že někoho klovnou do hlavy. Kdo nemá zkušenost s ptačími výkaly na vlastním autě či dokonce na hlavě? To je ovšem skoro teroristický útok.“ Nechtěný vtip je v tom, že v hororu Ptáci prvním obětem ptačího řádění, projevujícího se klováním do hlav obětí, jejich okolí nevěří. Ptáci však svou agresi stupňují a nakonec je obyvatelům kalifornského městečka Bodega Bay jasné, že musí utéct, aby přežili. Hlavní hrdinové se však zabarikádují ve svém domě a vzdorují náletům ptáků přicházejícím ve vlnách. Ve filmu ti okřídlenci zabíjeli, útočili – zdánlivě bez jakékoli příčiny – na lidi, a to i sebevražednými nálety.

V tomhle je Paynova paralela mezi šíleným ptactvem a částí stejně šílených muslimských imigrantů naprosto přesná: někteří muslimští migranti už zabíjeli Evropany, a to i formou sebevražedných atentátů, a další se k útokům teprve chystají a ne všem v tom bezpečnostní složky včas zabrání. Těm, kdo zavčasu varovali před možnými důsledky nekontrolovaného přílivu „uprchlíků“, byla a stále ještě je, pane Payne, nasazována psí hlava a jejich varování nebyla brána vážně. Stačí se podívat na osud Thila Sarrazina.

Od otevření náruče „chudákům uprchlíkům“ a „trosečníkům“ uplynulo pár měsíců a let a z řady městských čtvrtí evropských měst se staly nové Bejrúty, Heráty a Mogadiša, a to s celým programem. Z těchto čtvrtí před vyznavači „náboženství míru“ houfně uprchli původní obyvatelé včetně evropských židů a dnes jsou tyto muslimské enklávy ukázkou „bezproblémového soužití“ a „multikulturního obohacení“ Evropy 21. století nenávistnou totalitní ideologií raného středověku, která je v rozporu se všemi evropskými hodnotami. Se všemi, na jaké si, pane Payne, ráčíte vzpomenout. Nemusíte ani číst korán, stačí si vyjet třeba do Rinkeby či Birminghamu a chvíli pozorovat život tamních muslimů. Ne nadarmo po útocích muslimských teroristů v Bataclanu, kteří do Evropy přicestovali coby „uprchlíci“, někteří novináři prezidentu Hollandovi sarkasticky doporučovali, aby místo islámským státem ovládané Rakky ať francouzské mirage raději vybombardují bruselský Molembeek.

Česká republika tomuhle muslimskému migračnímu nadělení unikla zatím ze tří důvodů: zaprvé v ČR nežije početná muslimská komunita, zadruhé výše sociálních dávek, vyplácených imigrantům, jednoduše není srovnatelná s výší sociální podpory vyplácené v Německu, Švédsku nebo Velké Británii, zatřetí ČR má mezi těmito muslimskými migranty mizernou pověst. Většina společnosti o „sirotky, inženýry a jaderné fyziky ze Sýrie“ a křesťany z Iráku nestojí, protože doslova přes hranice vidí důsledky nelegální muslimské migrace v Rakousku i Německu. Tedy v těch „vyspělých“ „západních“ „právních“ státech, ve kterých až donedávna bylo nepředstavitelné, že by docházelo ke sňatkům dospělých mužů s dětmi (pedofilie byla trestným činem), že by bylo v určitých sociálních skupinách normální mrzačení ženských pohlavních orgánů, že by docházelo k vraždám ze cti (rozuměj: muslimské cti), že by pro ženy slavící na náměstích Silvestr a příchod Nového roku musela policie zřídit „bezpečné zóny“, že by se z výuky na základních školách stal boj o základní hodnoty nebo že by musely tajné služby hlídat tisíce osob představujících bezprostřední riziko teroristického útoku a že by židé museli opět začít skrývat, že jsou židé (důvodem nejsou neonacisté, ale „uprchlíci ze Sýrie“, pane Payne, ale nemusíte se bát, hrozí jim jen nízké tresty).

Na všechny zmíněné důsledky politiky Angely Merkelové se obyvatelé České republiky dívají doslova přes hranici. Ta hranice existujícího schengenského systému je stále ještě volně průchozí a díky tomu se z ČR mimochodem stala tranzitní země polských zlodějů německých a rakouských aut, kteří přes naše území jezdí zfetovaní. A také nelegálních muslimských migrantů směřujících pro změnu do Francie.

V jednom má ale Payne pravdu: Afriku či Blízký východ v České republice naprostá většina jejích obyvatel skutečně nechce. Chce předat tuto zemi svým potomkům v lepším, nikoli horším stavu, než je dnes. Většina obyvatel téhle země si nechce zvykat na výjimečný stav jako na novou normu, ani na existenci čtvrtí, do kterých se nechodí. Většina obyvatel nehodlá připustit, aby se jim v této zemi místo manžela vrátily domů pouze jeho boty poté, co se nějaký „osamělý vlk“ odpálí v autobusu, nebo se smířit s rizikem, že jim dceru znásilní a zavraždí nějaký „irácký uprchlík“. Většina obyvatel stále trvá na rovnoprávnosti obou pohlaví a ve své „zaostalosti“ stále odmítá akceptovat pedofilii, na rozdíl od německých úřadů. Většina obyvatel této země nemá, na rozdíl od německých muslimů, problém s homosexuály. Jinými slovy, většina obyvatel České republiky hodlá zachovat zemi svých předků jako demokratický právní stát garantující bezpečnost a lidská práva svým občanům, a jako takovou ji předat svým dětem.

Nevím, jakou Českou republiku chcete předávat budoucím generacím vy, pane Payne.