Neviditelný pes

POLEMIKA: O disidentech – tentokrát pravdivě

8.11.2019

Reagovat na všechny nesmysly a nenávistné sprostoty na adresu Charty 77, které zněly a zní ve veřejném prostoru, prostě fyzicky nelze. Nicméně internetový deník Neviditelný pes chápu již po desetiletí jako velmi respektuhodné a vyvážené médium, čímž apriori předpokládám, že je třeba si vážit jeho čtenářů. Proto se musím vyjádřit k textu Pavla Černockého O té chartě a disidentech… snad objektivně (NP 26. 10.), aby vážení čtenáři nebyli prvoplánově obelháváni.

Zmíněný text je až důsledně od začátku do konce totálně ahistorický, napsaný s nulovou znalostí věci a zároveň velmi účelově z pozice člověka, který si chce plivnout. Proč, netuším a nepátrám po tom, nehodlám argumentovat ad hominem. Většina demagogů si alespoň dá tu práci, aby tři čtyři věty blížící se pravdě zakryly tu jednu údernou lež, ale Pavel Černocký vrší jednu nepravdu na druhou od začátku do konce. Podrobný rozbor větu od věty by byl dlouhý a asi by čtenáře obtěžoval příliš, proto se omezím na analýzu jediné lživé myšlenky a následný (stručný) popis, jak to opravdu bylo.

„Do čela Charty se prosadili Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Ve velké většině bývalí přesvědčení komunisté. Ti chtěli KSČ zásadně reformovat, ale ne ji zlikvidovat. Přáli si obnovu socialismu s lidskou tváří, ale odmítali ´vládu jedné strany´… prostě naivní idealisté,“ píše autor. Pojďme si odmyslet, že z neznalosti věci plete jména a data (kde je Marta Kubišová? jak dlouho v Chartě fungoval Pavel Kohout či Zdeněk Mlynář? že Jiří Němec stál u zrodu Charty 77, ale nijak se „do čela neprosadil“?). Jako technicky vzdělaný člověk rád vycházím z tzv. tvrdých dat. Pan Černocký v citovaném odstavci vyjmenoval přesně deset jmen. Z těchto deseti byli tři až čtyři možná „bývalí přesvědčení komunisté“, dalších šest nebylo přesvědčeně ani nepřesvědčeně členy KSČ. Takže následná věta „ve velké většině bývalí přesvědčení komunisté“ snad hovoří sama za sebe.

Má-li v tomto kontextu pan Černocký tu drzost jmenovat Václava Bendu, kterého i řada chartistů kritizovala a StB nenáviděla právě kvůli jeho veřejně deklarovanému cíli zničit socialismus, jedná se o hlubokou neznalost až ignoranci. Stačí si přečíst pár dobových Bendových textů, nejsou zas tak utajené (za jiné uveďme citát Bendy „sám se pokládám za důsledného antikomunistu“ v Dopisu Rogeru Scrutonovi z roku 1985).

Drobounký úvod do historie (pro změnu pravdivě): Charta 77 vznikla úplně jinak, než se domnívá pan Černocký. Po útoku státní moci na umělce kolem hudební skupiny Plastic People of the Universe byl významný katolický intelektuál Jiří Němec rozhořčen tímto postupem a jeho přítel Václav Benda jej propojil na Václava Havla, aby mladým hudebníkům pomohli. TAK vznikla Charta 77. Že se k ní připojilo i křídlo v roce 1968 poražených exkomunistů, je pravda, někteří z nich odvedli za dvanáct let v tvrdé opozici i kus práce a obětí, nicméně nikdy toto křídlo v Chartě nedominovalo. Ne náhodou vzniká koncem osmdesátých let tzv. Obroda, tedy opravdu hnutí bývalých bolševiků, protože v Chartě svou roli neviděli…

Závěrem: Neberu panu Černockému jeho právo nemít disidenty rád. Dokonce mu neberu ani právo psát o nich nesmysly. Nicméně se domnívám, že tyto prokazatelné lži patří spíše někam do stoky (a)sociálních sítí než na stránky seriózního internetového deníku.

Marek Benda


zpět na článek