Ondřej Neff mě dostal. Co mám napsat k článku, který má v něčem pravdu, ale přitom mě - naprosto samoúčelně - napadá?

Ve svém článku To bude bouře totiž Neff naprosto přesně konstatoval, že v době, kdy se schvalují rozpočty, přišel NÚKIB s informací, že cizí mocnost kyberneticky zaútočila na naše ministerstvo zahraničí.

Navíc s lehkým sarkasmem Neff dodává, že Deník N „už ví od dobře informovaných zdrojů“, že onou mocností je Rusko.

Pak však Neff napsal zašmodrchanou větu: „Vyjádření Hradu o čučkařích, kteří osočují našeho přítele nejvěrnějšího bez důkazu, se dá očekávat a v Parlamentních listech se totéž dočteme od Jana Schneidera, nezávislého to experta, který zatím vždy včas dodal Rusko podporující analýzy.“

Ten Jan Schneider jsem já, a přišel jsem k tomu jak Pilát do Kréda. Neff věcně napsal pravdu, protože konstatoval, že NÚKIB bez jakéhokoliv důkazu vyhlásil, že ministerstvo zahraničí bylo kyberneticky ohroženo, což v době schvalování rozpočtů signalizuje, že jde o starou, ale velmi funkční fintu, jak ze státního rozpočtu vyrazit víc peněz. Ta finta spočívá v manipulaci se strachem, která je z principu nedoložitelná způsobem, který by soudně obstál. O tom načasování jsem psal již mnohokrát a je možné, že to Ondřej Neff ode mne opsal, když je zřejmě mou osobou nějak uhranut, nebo co.

Protože není normální, aby se dopustil takové hloupé lži, že jsem „zatím vždy včas dodal Rusko podporující analýzy“. Logicky ztroskotá na nemožnosti dokázat, že „vždy“ a „včas“, a dokázat to, že mé analýzy „podporují Rusko“, o tom si může nechat leda zdát.

Já jsem nikdy nedodával Rusko podporující analýzy, já jsem mnohdy zásadně zpochybnil protiruská nařčení, která jsou leckdy tak hloupě prvoplánová, že je těžko lze minout bez reakce, nechce-li člověk, aby tu opět zavládly normalizační manýry. Já navíc nepotřebuji pokoušet se vylepšit si svou minulost tím, že nyní budu aktivisticky křečovitě protiruský. Já jsem si své účty se Sovětským svazem snažil za sebe vyřídit v době, kdy to bylo aktuální, proto se nyní mohu stavět k Rusku jako svobodný člověk, a ne jako otrok své poťachtané minulosti.

Navíc, bude-li tento trend nablble periodických protiruských útoků pokračovat, vynoří se spekulace, zda právě tato ubohá napadení Ruska nejsou sofistikovanou ruskou kombinací, jak postupně, ale totálně zdiskreditovat jakoukoliv kritiku Ruska, a to až do takové míry, že by pak byla i oprávněná kritika Ruska nevěrohodnou. Je proto s podivem, že Neff, který má respekt k ruské schopnosti intrikovat, se neobává, zda se sám nestává ruským nástrojem.