Tedy já to docela chápu. Strefovat se do Paroubka, to jde skoro samo, a i proto je to každodenní pokušení. Ale pořád do toho zatahovat ty výčepníky, číšníky, servírky a vlastně všechny lidi zaměstnané v komunálních službách, to už začíná mrzet. Určitě se i v tomto odvětví najdou i špinavci a sígři, jako všude jinde, ale nejsou přece vizitkou pohostinství jako je předseda vizitkou politické strany.

Je pravda, že gastronomie přitahuje různé typy lidí, protože – stejně jako politika – nevyžaduje žádnou zvláštní kvalifikaci. Očekává se prostě, že adept nebude krást, že má čisté ruce a je připraven za určitou mzdu dobře sloužit zákazníkům. Proto můžeme za výčepy a mezi stoly potkat studenty vysokých škol, kteří si tu vydělávají na studia, bývalé zdravotní sestry, které sesterství neuživí, výtvarníky, alternativce všeho druhu, i vyučené jednotlivce, z nichž některé ta práce dokonce baví. Kromě toho člověk, jemuž milý Pánbůh nenadělil universitní intelekt, není proto ještě primitiv. V některých putykách pak výčepník musí být bezmála světec, když se musí usmívat na zvracející opilce nebo individuum, které by ho třeba taky zastřelilo, kdyby se mu znelíbil. Co mají tito zaměstnanci s Paroubkem společného? Vždyť je to stejně nespravedlivé, jako že všichni Cikáni jsou zloději, všichni Češi Švejci nebo všechny blondýny hloupé.

Autoři, kteří spojují politickou šmíru s „komunálem“, to třeba nemyslí doslova, spoléhají snad na asociace a vzpomínky z časů socialismu. Ale čtou i mladí lidé, i když se to málo ví, a čtou také výčepní, což se asi neví vůbec. A na rozdíl od světa politiky, který si i po převratu svou gloriolu stoky uchoval, komunální služby včetně toho pohostinství prošly dost výraznou proměnou. Pokud je tedy vůbec zapotřebí grobiánské vedení ČSSD pro větší efekt – jakoby sám o sobě nebyl dost veliký - k něčemu přirovnávat, navrhuji ty fotbalové “fanoušky“, jejichž životním krédem je patrně výrok sapéra Vodičky: „Kdo nebyl náš, ten dostal přes hubu“.