Apologie článku O.Neffa Kasta nedotknutelných a odpověď na článek Jana Havlice Kdo je nedotknutelný

Tento svět sdílíme společně a mnoho generací před námi se zasloužilo o to, abychom spolu dokázali žít, spolupracovat a vzájemně si ubližovat co nejméně. Lidé vytvořili sociální systémy s menší či větší mírou spravedlnosti a tyto systémy se neustále vyvíjejí a mění. Svět nikdy nebude takový jaký si ho představujeme a jaký ho chceme, byla by to nuda a špatně by to dopadlo. Nikdy totiž nebudete mít stejné požadavky jako ostatní lidé, stejné názory, stejné schopnosti, stejnou minulost i přítomnost, stejný pohled na svět. Indiáni říkají : „Nechodil jsi v mých mokasínách.“ Rovnost, svoboda a bratrství jsou hezká abstraktní slova jejichž význam ale může každý chápat po svém. Společnost - civilizační okruh, ve které se pohybujeme, je založen na určité dohodě o tom co je a co není dovoleno. O tom, jak se k sobě budeme chovat aniž bychom byli vystaveni represi. Společnost a svět tedy nebude ani takový, jaký si ho přejete a představujete Vy, já nebo pan Neff. Vždycky byl, je a bude založen na kompromisu mezi jednotlivci i mezi různými skupinami lidí s různými zájmy, majoritou a minoritou.

Tento kompromis se vyvíjí v čase, je to určitá křehká rovnováha a když bude posunuta jedním směrem, vychýlí se později o to víc na opačnou stranu. Pokud tedy požadujeme toleranci, měli bychom být sami tolerantní, pokud požadujeme svobodu slova, měli bychom ji také poskytnout svým oponentům. Menšiny i majoritní společnost mají v demokracii stejná práva, ale i povinnosti. Dvojí metr je bezpečná cesta k vychýlení rovnováhy, je to nespravedlnost a jako taková vede k velkému sociálnímu pnutí. Tolerance odlišného není adorace a automatický nárok na respekt, nebo zvýhodňování (pozitivní diskriminace). To je ten problém, na který upozorňuje pan Neff ve svém článku. Upozorňuje na něj často i ombudsman pan Křeček, který si od Vás vysloužil odsouzení, zřejmě protože pojmenovává věci pravými jmény. Práva menšin přece nemohou být větší než práva majority, stejně jako nemůže existovat kasta nedotknutelných. O problémech by se mělo otevřeně diskutovat, ne je zametat pod stůl, že by snad diskuze mohla někoho urazit. Pokud někdo žije jako parazit na dávkách, je to prostě parazit na dávkách a je úplně jedno, jestli patří k některé menšině, nebo ne. Sexuální preference není zásluha, je to přirozená soukromá věc každého z nás, ovlivňuje pouze to, jestli budeme mít potomky, nebo nebudeme. Nevím jak ostatní, ale i já mám samozřejmě ve svém okolí homosexuály. Nikdy si nestěžovali na žádnou křivdu nebo ostrakizaci a pokud jde o vynucování pozornosti, nebo výhod, je jim to z duše odporné. Být členem kasty nedotknutelných, kolem kterých se chodí po špičkách, je totiž ve své podstatě ponižující, znamená to, že se člověk nedokáže vypořádat s okolním světem podle pravidel, že potřebuje nezasloužené výhody aby uspěl. A věřte mi, že toto nepožadují sami homosexuálové, ale samozvaní bojovníci za jejich práva, kteří se tímto „bojem“ úspěšně živí.

Vražda člověka je hrozná věc, v naší společnosti je chápána jako nejhorší lidský čin, budí proto velké emoce a rezonuje ve společnosti. Objektivním šetřením vražd se zabývají odborníci - kriminalisté a není v pořádku předjímat jejich zjištění. Vydávat tedy onu tragickou událost, vraždu dvou nevinných mladých lidí, bez informací a důkladného vyšetření okamžitě za něco více než obrovskou tragedii, je velice nebezpečné až fanatické. Dle mého názoru právě tento fanatismus je oním bludným balvanem, o kterém se zmiňujete na konci své polemiky. Bohužel nevěřím, že byste ho byl schopen spatřit.