aneb Pravdoláskaři vs. lžinenávistníci

Jak se dalo čekat, zveřejněné úryvky z rozhovoru současného českého prezidenta pro polský týdeník Do Rzeczu způsobily starou dobrou (mediální) "mobilisaci". Do zbraně se šikovali všichni ortodoxní klausisté.

Neboť existuje-li havlismus a havlisté, musí existovat také klausismus a klausisté. Klausismus pak nejen jako specifická politická ideologie, nýbrž také jako specifický politický styl.

Vyhroceno na samou mez: v intencích tuzemské terminologie – máme-li mezi sebou pravdoláskaře, musí být jejich protipólem lžinenavistníci.

Sorry, ale my, kdo mezi oběma čitelně se profilujícími tábory zachováváme neutralitu, máme právo to takto vnímat.

K napsání tohoto textu mě inspiroval příspěvek předního českého blogera Františka Matějky. Zveřejněn byl na serveru iDnes pod nadpisem Klausův rozhovor pro Poláky a havlistické novinářské hyeny.

Jeho autor spočítal, že Klausovo interview obsahovalo téměř dva tisíce slov. Drtivá menšina z nich byla věnována Havlovi – a přesto se pouze tato pasáž stala "dalším motorem kritiky (Klause – pozn. L. S.) z řad havlistických novinářských hyen".

Ještě než se dostanu k podstatě věci, musím připomenout jednu zásadní Matějkovu větu:

"Havlistický hyenismus, systematicky šlapající po komkoli, kdo má odlišný názor, by se neobešel bez trvalé podpory médií."

A jak to vypadá na druhé straně názorové barikády? Možná nemají takovou podporu (některých) médií (o to aktivnější jsou klausističtí internetoví publicisté), ale jinak je to v bledě modrém totéž: Klausistický hyenismus systematicky šlape po komkoli, kdo má odlišný názor.

Nejnovější útok prezidenta na exprezidenta je toho jasným důkazem. Tam je hyenismus patrný ve své obzvlášť nechutné podobě.

Osobně mě nejnovější Klausovo vyjádření na Havlovu adresu nepřekvapilo. Sleduji jeho postoje dlouhá léta a dobře si pamatuji, že podobně se vyjadřoval v druhé polovině 90. let, kdy byl aktivní v psaní do tištěných novin. Nějaký čas publikovaly jeho texty pravidelně v sobotu Lidové noviny, v pondělí pak identický článek přinesly regionální Deníky Bohemia.

A už tentkrát prezentoval Havla jako nebezpečného nepřítele standardní demokracie, jež je charakterizovaná mj. svobodnou soutěží politických stran. Zeptal jsem se ho (v dopise), jak dlouho ví, že je Havel tak nebezpečný pro naši demokracii. Odpověděl, že je mu to známo od samotného začátku sametové revoluce. Poslal jsem mu tedy druhou otázku: Když to ví od samého počátku (sametové revoluce), tak proč byl pro demokracii tak nebezpečný člověk v roce 1993 kandidátem ODS (přesněji: také ODS vedle ostatních stran Klausem vedené vládní koalice), které tehdy Klaus šéfoval, na post hlavy českého státu? Na tento dotaz jsem už odpověď nedostal.

ODS mohla přece postavit vlastního (čtvrtého vedle Havla, Stiborové a Sládka neblahé paměti) kandidáta, stoupence autentické demokracie, který by v případě vítězství mohl být jejím garantem.

A o to přece jde: o onen schizofrenní postoj, o ono pokrytectví, jemuž pozorovatel české politické scény, zaujímající mezi Havlem a Klausem neutrální postoj, a beroucí vážně to, co VK říká, nemůže při nejlepší vůli rozumět. V každém případě jedno nebo druhé je nepravda (či chcete-li lež v širším slova smyslu).

Vyjádření "pro Poláky" není překvapivé. Máme tu ovšem dilema. Vychází z toho, co VK řekl na Havlově pohřbu:

"Nejsme velký národ, a proto ani velkých postav nemáme na rozdávání. Přesto jsme často dopouštěli, aby byly jejich dílo a odkaz zplošťovány či deformovány a tím znehodnocovány. Věřím, že Václava Havla nic takového nečeká."

Je nebo není rozdíl mezi tím, co řekl VK o VH na pohřbu a tím, co řekl polským čtenářům? Pokud někdo soudí, že je obojí v souladu, není pro něj to článek určen (jako není pro hluchého člověka určena poslechová diskotéka).

Kdo z nás v tom rozdíl nachází, musí se pánů Matějky a spol., tedy klausistů, zeptat: VK musel v jednom svém stanovisku lhát. Buď lhal, když o VH psal či mluvil jako o nepříteli standardní demokracie, extrémním levičákovi a bořiteli existujícího lidského řádu, nebo lhal na Havlově pohřbu.

Právě na tento rozpor mnohé novinářské hyeny a mnozí diskusní autoři chtěli poukázat. Nevidět ho, či dokonce záměrně přezírat, znamená přiznat, že lež je standardní součástí argumentačního arzenálu klausistů. Neboli, jak v oněch 90. letech napsal tuším Vladimír Just, góly dané ve fotbale rukou platí.

Viděno ve světle výše uvedeného, je nejvyšší čas, aby český publicistický slovník vedle pojmu "pravdoláskař " byl obohacen také o termín "lžinenávistník".