V létě jsem v televizi zaregistroval, jak hlavní hygienik říká, že to či ono veřejné přírodní koupaliště bude uzavřeno z důvodů přemnožení silic a možného ohrožení zdraví koupajících se lidí. Inspirovalo mě to k napsání dopisu, který jsem adresoval hlavnímu hygienikovi. Nezdálo se mi totiž, jak může zakazovat přístup do byť znečištěné vody (jestli přemnožení rostlin můžeme považovat za znečištění), ale nezakazuje přitom přístup do kouřem zamořeného prostředí restaurací. Tento příměr jsem použil.

Přišla odpověď. Zjistil jsem, že jsem se mýlil v terminologii – on přístup nezakazuje, pouze provozovatelé musejí zřetelně na skutečnosti týkající se kvality vody upozornit (zjednodušeně a zkráceně řečeno). Dobrá. A co kouření? I na to mi odpověděl. Cituji:

„Dále považuji za nutné konstatovat, že Vaše informace ohledně kouření v restauracích není zcela přesná, neboť zákon č.379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kouření mimo jiné i v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti zakazuje s výjimkou prostor pro kouření vyhrazených, takto označených a dostatečně odvětraných.“

Tečka. No vidíte, tak ono se nesmí jen tak v restauracích kouřit! Ale víme všichni, jak to ve skutečnosti funguje, že ano. Mají-li v restauraci myšlenky na nekuřáky, tak jim vyhradí nějaký koutek. Opačně, až na výjimky samozřejmě, jsem to nikde neviděl. Takže jsem opět napsal dopis a zeptal se, jak to mám dělat, když sice možná nějaký předpis existuje, ale hlavní hygienik ho rozhodně nijak veřejně neobhajuje (srovnejte pravidelná letní vystoupení o kvalitách vody v koupalištích!) a přitom chci s dětmi do restaurací chodit. Odpověděla mi MUDr. Anežka Sixtová, ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví, cituji:

„Vážený pane, kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vykonává v případě stravovacích služeb (např. restaurace) podle § 1 zákona č. 379/2005 Sb., obecní policie, Policie České republiky, obce v přenesené působnosti a orgány ochrany veřejného zdraví. Z uvedeného vyplývá, že s podezřením ze spáchání správního deliktu spočívajícího v porušení § 8 odst. 1, písm. c) v souvislosti s porušováním zákazu kouření se spotřebitel může obrátit na obecní policii, Policii České republiky, obec v přenesené působnosti nebo orgán ochrany veřejného zdraví. S konkrétním podnětem se můžete obrátit na místně příslušné pracoviště krajské hygienické stanice. S pozdravem...“

Co z toho plyne? Já to chápu tak, že když přijdu do restaurace, která je celá zakouřená, mohu teoreticky zavolat policii.

Ale znáte to... člověk je tak trochu srab, kromě toho žiju na malém městě a když tady způsobím v restauraci poprask v podobě přivolané policie, tak to abych se rovnou odstěhoval. Asi tedy budu muset čekat, než se najde jiný hlavní hygienik, který se nebude dávat slyšet jen v létě, ale bude se aktivně a celoročně zastávat té poloviny obyvatel, kterým kouření páchne a je jim z něho zle, přitom ale mají prapodivnou potřebu se denně naobědvat (a nemají k dispozici ministerskou závodní jídelnu)...