Tereza Povolná je další, kdo chce mít maturitu, ale nechce maturovat

K polemice mě vyprovokoval fejeton paní Terezy Povolné Maturita z matematiky, kde se jasně a možná i bezelstně přiznává k tomu, že se jí nechce učit. Uvádí i další nematuritní návrhy. Předpokládám, že se nejedná o slohovou práci do školy na téma humorný fejeton ani o provokující obhajobu určitého krajního názoru, ale že se jedná o názor člověka určitého věku a životních zkušeností reprezentující nikoli nevýznamnou část naší mládeže.

Zdá se, že generace paní autorky chce vystudovat, nejlépe s titulem, ale ne přitom studovat a zdržovat se od příjemnějších věcí. Pamatuji se, že jsme si to jako studenti mysleli také a rovněž jsme se snažili podle toho zachovat. Naštěstí pro nás, jak se později ukázalo, tehdejší školský systém byl poměrně odolný k podobným myšlenkám a byl nastaven tak, že nekompromisně nutil studenty testovat hranice jejich schopností ukládat studováním do paměti poznatky a souvislosti mezi nimi, i když jsou v tu chvíli naivně převědčeni, že je „v životě nebudou potřebovat“. Jednak se nám možná budou hodit a jednak se nám učením zlepší struktura, kvalita mozku. Mozek totiž potřebuje trénink zátěží a hlavně nemůže fungovat z „flashky“, to znamená, že s externí pamětí někde na Googlu pracuje velmi omezeně, a i to jen v okamžiku, kdy dolaďuje původní myšlenku, první nápad. 

Zjednodušeně: kdo v hlavě nemá nic, nic ho nemůže napadnout a nemůže nic vymyslet ani s nejnovějším iPhonem za čtyřicet tisíc. Až to skoro vypadá, že někteří mladí lidé nejenže nic nového nechtějí vymyslet, ale nechtějí se ani učit už vymyšlené. Ministerstvo školství a mládeže je v tom podporuje, vlastně je těžké říct, kdo koho víc inspiruje v řešení základní otázky „co se vlastně člověk potřebuje ve škole naučit pro život“. Pokud myslíme život ve smyslu biologickém (jídlo a rozmnožování), tak skoro nic. V naší zatím bohaté společnosti se postarají rodiče, později sociálka nebo majitelé montoven.

Jo, rozčílil jsem se, možná zbytečně, určitě jsou také studenti lační vědění. Tak ještě ta matematika. Tento vznešeně znějící název, používaný už snad i v mateřských školkách, by se měl rozdělit na počty, základy matematiky a matematiku pro příslušné vysoké školy. Sami asi nahlížíte, že počty patří na základní školu, která je povinná, nikdo se jí nemůže vyhnout, a proto nemá smysl všem nakládat iracionální čísla. Stačí velká násobilka, dělení, záporná čísla, obvody a obsahy čtverců a kruhů, procenta, možná ještě trojčlenka a dost. Kéž bychom to uměli všichni. 

 Pro studenty na střední škole základy matematiky, nahlédnutí do přírodní vědy - operace se zlomky, rovnice až po kvadratické, složitější geometrie, základy logiky, pravděpodobnosti atd. Sice jen základy, ale s maturitou. Střední školy, kde se učí matematika, by měly mít vždy maturitu ze základů matematiky. Střední školy, kde se dál učí a procvičují počty, tam ať z toho nematurují. A že je těchto škol dostatek. Všichni si vyberou. 

Žádné střední školy u nás nejsou povinné, ale nejsou ani nárokové. Kdo jde studovat na školu, kde se učí matematika, a přitom se ji učit nechce, tak prokazuje defekt logického myšlení a skutečně by měl zůstat u počtů a studovat někde jinde.