28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLEMIKA: Lidská práva? Základem je rovnost lidí

28.1.2012

O jakousi inventuru lidských práv se pokusil Roman Joch (Lidská „práva“ versus svobody, NP 11.1.) v článku, v kterém se pokusil definovat "lidská práva", která "nejsou výtvorem či darem státu nebo jiného člověka, nýbrž bytostně každé osobě patří a spravedlivý stát to uznává". Takovým právem je podle Jocha "právo na život (včetně sebeobrany), osobní volnost, svoboda slova, tisku, svědomí, náboženství, právo na legitimně nabytý majetek (podmínka realizace práv ostatních), právo rodičů vychovávat své děti podle svého svědomí, přesvědčení, a tím jim předávat své hodnoty". Taková práva jsou "objektivně daná lidskou přirozeností, vnitřní důstojností člověka coby racionální volní bytosti schopné rozpoznávat dobro a zlo". Co nad to jest (sociální práva, práva zvířat, práva dětí atd…), může být sice dobrým základem pro dohodu společnosti, ale žádným skutečným právem podle Jocha není.

Takovéto romantické pojetí lidských práv má ovšem máloco společného s realitou dnešního světa. Na první pohled je přece zřejmé, že pokud k takovýmto nezpochybnitelným lidským právům patří "právo rodičů vychovávat své děti podle svého svědomí…", pak je otázkou, proč vlastně byli nedávno odsouzeni rodiče tzv. vlčích dětí, když o jejich snaze vychovávat své děti podle svého svědomí jistě nemůže být žádných pochyb. Rovněž představa práva na legitimně nabytý majetek odkazuje na legitimitu nabyvatele majetku, tedy na jeho jednání, které primárně musí být v souladu se zákony, jejichž vydávání je funkcí státu. Pak ovšem lze těžko hovořit o tom, že by lidská práva neměla se státem nic společného. Roman Joch se vyhnul zásadnímu problému determinujícímu pojetí lidských práv nejen dnes, ale zejména v budoucích časech. Doporučuji autorovi přečíst si Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta. Autor (sám byl právníkem) zde formuluje zajímavou myšlenku: ocitne-li se obr ve světě trpaslíků, je třeba jejich vzájemná práva zajistit zákonem. Ale pokud se ocitne trpaslík ve světě obrů, žádného práva není zapotřebí, vše se vyřeší jaksi samo… Bez rovnosti nejsou práva! Zásadní otázkou pro existenci jakýchkoliv práv, a tedy i pro existenci skutečných lidských práv, je nikoliv jejich deklarování, ale rovnost lidí. Pokud si lidé nejsou rovni, nemá smysl o nějakých věčných a nezpochybnitelných právech vůbec hovořit. Proto rozruch, který nyní v souvislosti s hospodářskou "krizí" kolem otázky rovnosti lidí vzniká, se velmi významně amožná osudově dotýká i dosud námi zbožštěných lidských práv.

Účastníci Okupujte Wall Street mají na transparentech číslovky 99 : 1, čímž sdělují, že podle některých amerických ekonomických nobelistů jedno procento lidí vlastní 40 procent veškerého bohatství a 99 procent občanů pak jen 60 procent. O rovnosti lidí se hovořit nedá. Naše evropská civilizace má však se zajištěním rovnosti lidí stejné problémy jako s realizací lidských práv. Křesťané řešili problém rovností "před Bohem", tedy rovností všech lidí dosáhnout spásy bez ohledu na jejich sociální postavení zde na zemi. Osvícené 18. století přichází s rovností před státem. Poté přicházejí další osvícení právníci s rovností před zákonem. Ale skončilo to stejně jako předcházející pokusy o definování rovností lidí. Jak píše v jedné ze svých úvah Karel Čermák: "Empiricky to mohou potvrdit miliony Židů a kulaků, kteří si byli před právem absolutně rovni, a navrch to bylo ještě spravedlivé, neboť právo prošlo řádným legislativním procesem." A tak tu máme všeobecná, jakoby přímo od dávno vyakčněného Boha daná, odjakživa platná, Romanem Jochem a ostatně námi všemi respektovaná lidská práva. Naneštěstí tu však jsou ještě ekonomové, kteří od poloviny 19. století tvrdí, že také oni objevili nezpochybnitelná a objektivní práva a zákonitosti, kterým my ostatní musíme nejen věřit, ale jimi se i řídit. Avšak jak poslední vývoj ukazuje, ta jsou nejen pro lidskou důstojnost, ale i pro rovnost lidí, tedy nezbytný předpoklad reálné existence jakýchkoliv lidských práv, zcela nepoužitelná.

LN, 27.1.2012

Autor je poslanec za ČSSD