Nemohu jinak než reagovat na článek Romana Jocha Odboj nebyl žádný tragický omyl. Je zjevné, že člověk, jehož světu dominuje ideál jednoho dobra, jedné pravdy a jedné spravedlnosti, nevidí rozmanitost mnoha neslučitelných lidských hodnot a životních způsobů. Takovým člověkem je i Roman Joch.

Ideu toho, že veškeré dobré věci spolu souvisejí, najdeme již v Platónově Ústavě. Spravedlnost, krása, užitečnost, dobro a štěstí jsou vzájemně neoddělitelné, tvoří jednotu. Myšlenka jednoty hodnot jako harmonického celku, jak píše anglický filosof John Gray, není omezena pouze na antickou filosofii. Najdeme ji i v křesťanské nauce a v myšlenkách osvícenských filosofů.

Grayův učitel Isaiah Berlin ve svých statích opakovaně upozorňoval na skutečnost, že harmonie hodnot je neudržitelná intelektuální iluze. Nemusíme naši diskusi v relativistickém duchu stáčet na téma odlišných hodnot světových civilizací či zabřednout do sporů o multikulturní pojetí státu. Jak napsal Berlin ve své stati The Pursuit of the Ideal: „Hodnoty se mohou jednoduše střetávat na úrovni samotného individua; z toho však nijak nevyplývá, že pokud k tomu dojde, musí být jedna z hodnot pravdivá a všechny ostatní falešné. Spravedlnost, a to důsledná spravedlnost, je pro některé lidi svrchovanou hodnotou, ale není slučitelná s hodnotami, které nemusí být o nic méně opravdové – s milosrdenstvím, soucitem – a to v každém konkrétním případě.“

Skupina bratří Mašínů je dnes některými komentátory, zejména ředitelem Občanského institutu, nahlížena jako součást legitimního odporu demokraticky smýšlejících proti totalitě. A vůbec nezáleží na tom, kolik za sebou takový odpor zanechá mrtvých, ať již je jejich smrt zbytečná nebo není. Co kdyby panu Jochovi nějaký bojovník za svobodu zabil jeho přátele, rodiče, manželku nebo děti zkrátka proto, že se to naskýtalo jako vhodný prostředek k uskutečnění demokracie? Nebo by byl sám pan Joch ochoten položit na oltář demokratické společnosti životy svých bližních? Bylo by to pro něj morálně přípustné, ba dokonce žádoucí?

Úsilí o demokracii, spravedlnost, pravdu a dobro není vždy slučitelné s láskou k bližním, s povinnostmi k rodině, ani s křesťanskou maximou nezabiješ. Komentátoři velebící činy Mašínů a Paumerů si neuvědomují, jak tragické, a to zbytečně, byly některé jejich činy. Svobodná společnost je jednou hodnotou, ale je nutné sahat k jakémukoliv prostředku v cestě za jejím uskutečněním? Proto bychom měli být jen rádi, že se žádní tací pistolníci (abych použil trefný Zahradníčkův příměr) neobjevili během Sametové revoluce.

student Katedry antropologických a historických věd FF ZČU