Nedá mi to nereagovat na "recenzi" filmu Ala Gora od pana Michala Petříka (Nepříjemná demagogie, NP, 27.11.2006). Tento film jsem viděl asi před měsícem a musím souhlasit s tím, že nepřesná tvrzení až čistá demagogie jsou v tomto snímku poměrně častá. Film An Inconvenient Truth není dokumentem o globálních změnách klimatu a roli člověka v těchto změnách. Jedná se opravdu spíše o one-man show bývalého viceprezidenta USA Ala Gora, v rámci níž jsou představeny také jeho přednášky týkající se právě problémů spjatých s klimatickými změnami. Bohužel, toto podání dělá z filmu těžko stravitelný snímek. Al Gore jinak totiž správně poukazuje na faktický stav klimatického systému, na změny, které tento systém prodělává, a také na možnou spojitost s působením člověka.

Z odborného hlediska nelze ovšem filmu mnoho vyčíst a rozhodně není pravda, že by se ve filmu vyskytovaly nesčetněkrát vyvrácené fráze (pozor, mluvím zde ryze o odborných faktech a ne o politickém řešení daného problému). Je například velmi zavádějící spojovat konkrétní bouři anebo tornádo s důsledky globálního oteplování anebo tvrdit, že v ledovcových vrtech lze pozorovat změny stavu atmosféry z roku na rok. Na druhou stranu většina z prezentovaných údajů odpovídá posledním poznatkům v oblasti výzkumu změn klimatického systému, a to i přesto, že u některých grafů nejsou jasná měřítka či jednotky. Al Gore ve svém filmu poukazuje na nyní pozorované změny klimatu jako je masivní tání ledovců (jak horských, tak polárních), zvýšenou frekvenci extrémních projevů počasí (sucha, povodně), změnu v době výskytu a délky trvání ročních období a především na rostoucí obsah skleníkových plynů (konkrétně CO2) v atmosféře. Ve filmu jsou také popsané možné důsledky globální změny klimatu. Zde se Al Gore dostává na poměrně tenký led, protože celá tato problematika zahrnuje velké neurčitosti a nejistoty. Výsledek není tak špatný – bývalý viceprezident správně poukazuje na pravděpodobné změny v rozložení srážek a také na změny ve frekvenci a intenzitě jejich výskytu. V grafu možného vývoje produkce skleníkových plynů je ukázáno celé spektrum scénářů. Možné varianty jsou prezentovány jako pravděpodobné, ne jako jisté.

Velmi pěkně je také popsaný zdánlivý spor ve vědeckých kruzích ohledně globálního oteplování. Al Gore poukazuje na počet takzvaně skeptických studií v recenzovaných časopisech (0) a v populárním tisku (cca 50%) . Nevím, zda tyto údaje jsou reálné, faktem ale je, že globální oteplování je vědecky prokázáno s pravděpodobností hraničící s jistotou a shoda mezi relevantními odborníky je téměř stoprocentní. Jiným problémem je, co za tímto oteplováním stojí. Zde taková jistota nepanuje, ovšem řada studií ukazuje, že vliv člověka v této otázce je nezanedbatelný. V souvislosti s vlivem člověka na globální podmínky na naší planetě Al Gore správně připomíná problematiku ozonové díry (jarní úbytek ozonu nad Antarktidou pod 220 DU). Ozonová díra nebyla odstraněna, ale díky tzv. Montrealskému protokolu, jenž omezil výrobu a používání halogenových uhlovodíků, se snížila produkce látek vedoucí k destrukci ozonové vrstvy. V současné době se předpokládá, že do roku 2050 by ozonová díra mohla zmizet úplně.

Nedokáži posoudit, zda ve filmu nabízená řešení jsou správná či ne. Jako fyzik a meteorolog ale vím, že hrozba důsledků více proměnlivého počasí a změn dlouho zažitých klimatických podmínek je velmi reálná. Toto uvědomění není věc ekologického aktivismu, ale výsledek klimatologických studií. A právě výsledky takovýchto studií jsou ve filmu prezentovány. Snímek An Inconvenient Truth je v mnoha směrech značně nekorektní, ale vychází z vědeckých závěrů, které většinou nijak zvlášť nepřekrucuje. Bohužel, často ono demagogické vyznění slouží mnohým k popření samotných vědeckých závěrů, což je škoda...

Katedra meteorologie a ochrany prostředí MFF UK

Petr Pišoft