POLEMIKA: Klaus měl vždycky pravdu, jenže teď ji nemá
koronavirus foto: Neviditelný pes
Třicet let jsem se v nejrůznějších diskusích neúnavně bila za Václava Klause a vysloužila si za to mnoho nevybíravých nadávek od těch, kdo ho nesnášejí. Prý jenom „papouškuju“ po něm, protože jsem jeho hloupá fanynka. Nebyla jsem ale nikdy žádná zaslepená fanynka, jen jsem pokaždé (no, řekněme tak v 99 % případů) svým vlastním rozumem přicházela k těm samým závěrům, které prezentoval on.
V posledním prohlášení IVK Nejsme ve válce, nepotřebujeme proto žádná drakonická opatření mne ale Václav Klaus velmi nepříjemně překvapuje. Kde zůstal jeho smyl pro férovou argumentaci? Proč se uchyluje k takové demagogii? Argumenty, které používá, se totiž dají velmi snadno obrátit proti němu, jak snadno prokážu.
Lidé s pozitivním testem jsou jen nakažení, nikoli nemocní.
Tento argument je z hlediska toho, co v IVK chtějí dokázat, spíš kontraproduktivní. Nikdo to přece ani na chvíli nezpochybňuje. Opakovaně to zaznívá ze všech stran, že velkou část nakažených tvoří bezpříznakoví. Co tím opakováním Václav Klaus chce dokázat? Nosí dříví do lesa, sovy do Atén? Opravdu věří, že sděluje „hloupým“ lidem něco, co oni nevědí, že objevuje Ameriku?
Problém je přece v tom, že i tito bezpříznakoví nakažení mohou virus dál šířit. Tím hůře, že jsou bezpříznakoví, protože pak o tom ani sami nevědí a mohou nevědomky nakazit mnoho dalších, z nichž mnozí už bezpříznakoví nebudou. Čím víc bezpříznakových nakažených, tím snáze se nákaza v populaci šíří.
A právě to rychlé šíření nákazy je přece ten problém. Šíři se totiž exponenciálně. A to nejen proto, že to tak na grafu vypadá (i když to v IVK stále nechtějí vzít na vědomí), ale už ze samotné své fyzikální podstaty. Je to totiž z hlediska matematického modelování ten samý (nebo aspoň velmi podobný) princip jako řetězová štěpná reakce v jaderném reaktoru. Stručně řečeno je to princip „jeden indukuje několik dalších“. Jeden neutron rozštěpí jádro atomu a tím se uvolní několik dalších neutronů, které pak štěpí další jádra. Když se tomu nechá volný průběh a je k dispozici dostatek štěpného materiálu, následuje jaderný výbuch. Proto se v jaderné elektrárně neustále dbá na to, aby se ta reakce příliš nerozjela, aby byla rychlost štěpení pod kontrolou.
Podobně při epidemii jeden nakažený (ať s příznaky nemoci, nebo bez nich) může nakazit několik dalších. Kolik dalších, tím je dáno to často skloňované číslo R (reprodukční faktor). Čím bude větší, tím strmější ta exponenciála bude. Jenže to R není nějaká předem daná konstanta. Je to číslo, jehož hodnotu vytváříme my všichni tím, kolik máme sociálních kontaktů, při kterých se ta nákaza může předat dál. Pokud máme těch kontaktů hodně, nenosíme roušky, nemyjeme si ruce a nedržíme odstupy, pak to naše R bude vysoké a přispěje tím ke zvýšení nějakého zprůměrovaného R, které následně vyhodnotí statistici. Kdo umí pracovat s Excelem, může si snadno vyrobit tabulku, jak to asi za pár týdnů dopadne při různých hodnotách R, například při současném pravděpodobném R=1,5.
Lékaři jsou zvyklí hodnotit závažnost nemoci podle klinického průběhu. Z matematiky toho ve škole moc nepochytili (viděla jsem kdysi tenká matematická skripta studentů medicíny:-). Takže někteří z nich řeknou: no, taková trochu těžší chřipka, to jsme zvyklí každoročně zvládat. I když někteří (staří, nemocní) na to bohužel umřou, není to nic nového pod sluncem, to se přece děje každý rok, že tito lidé umírají na chřipku. Tak proč tomu nenechat volný průběh? Jenomže tito lékaři-chřipečkáři si vůbec neuvědomují, že ďábel je skryt v tom exponenciálně rostoucím množství nakažených, které je velmi rychle zahltí. Při volném, neomezovaném průběhu epidemie by jich vbrzku bylo tak moc, že i 4 % z nich (vyžadující nemocniční péči) a 1 % (vyžadující intenzivní péči) prostě mohou přivést celé zdravotnictví ke kolapsu.
Obávám se, že ve vleku právě takovýchto medicinských „expertů“ je dnes i Václav Klaus. Obávám se, že takoví „experti“ byli i mezi těmi všelijakými poraděnky v různých těch expertních komisích, kteří zrazovali Babiše od včasného zavedení roušek a pomohli mu tak překřičet hlas těch vědoucích (Prymula, Maďar…). Je chyba, že ti vědoucí nebyli už v srpnu mnohem tvrdší a nedokopali Babiše ke včasným a ráznějším opatřením. A vy nevědoucí kazatelé (Šmulerové, Pirkové, Žaloudíci, Hnízdilové….), chytněte se za nos! To, co se bude dít v nemocnicích v několika příštích několika týdnech, je především vaše vina!
Používaná rétorika je útočnou zbraní, která má vystrašit občany nepřijatelnými, protože nepřiměřenými vládními opatřeními.
Kdo tady čím straší? Prymula a Hamáček poukázáním na faktický stav, který objektivně na jaře nastal ve více zemích (Itálie, USA…), když tyto země nezavedly zavčasu opatření proti šíření viru? Straší nás Prymula těmi opatřeními, kterými chce takovému vývoji předejít? Nebo nás naopak straší IVK tím, že z Prymuly dělá zlého lidožrouta, kterému nejde o nic jiného, než nás připravit o naši svobodu?
Představme si, že hrozí povodně. Je varování vydané meteorologickým ústavem zbytečným strašením? Vydává se jen kvůli tomu, aby se lidi báli? Já myslím, že se vydává proto, aby se lidi mohli včas připravit a učinit opatření, která minimalizují škody. V případě povodně je to stavba hrází, příprava pytlů s pískem, vynesení věcí do vyššího patra. V případě covidu jsou to roušky, zvýšená hygiena, vyhýbání se zbytečným kontaktům, při kterých se můžeme nakazit. Kdyby byli lidé informacemi natolik „vystrašeni“, že by toto všechno začali dělat všichni dobrovolně a zavčasu, mohla by se epidemie udržet na minimu i bez vládou vyhlašovaných plošných opatřeních. A ekonomické škody by byly mnohem menší. Možná by se díky nižší poptávce neudržely na trhu všechny hospody, cestovky, divadla, letecké společnosti… Ale o tom, kdo těžké časy přežije nebo nepřežije by rozhodoval trh, a nikoli státní podpora. Přežily by to ale ty nejlepší, nejschopnější firmy, a ne ty, co si pro sebe vyřvou od státu nejvyšší dotaci.
Straší se počtem obětí, ale o skutečném vývoji úmrtnosti v zemi – v porovnání s minulými lety – se vůbec nehovoří. Úmrtnost v naší zemi je do dnešních dnů roku 2020 nižší než v předcházejících dvou letech
To je zcela pochybná argumentace, metodologicky zcela nesprávná. Je pro mne velmi šokující, že se Václav Klaus k něčemu tak demagogickému snížil. Seriózní přístup by byl analyzovat problém a hledat mezi veličinami závislosti oproštěné od různých vedlejších vlivů. V IVK ale postupují zcela opačně: zašmodrchají problém tím, že zhňácají na jednu hromadu všechny zemřelé, až se případný vliv covidu v té velké hromadě ztratí, takže můžeme vesele prohlásit, že vůbec žádný není. To je jako bych chtěla spočítat zrnka hrachu v misce tak, že tu misku nejdřív vysypu do fůry písku a pak to celé důkladně promíchám. A zjistím, že vlastně je to pořád jen fůra písku, nic viditelného přece nepřibylo.
Další důvod, proč je argumentace IVK neseriózní a metodologicky nesprávná, spočívá v tom, že na jaře přece byla protiepidemická opatření u nás zavedena včas a byla mnohem tvrdší, než dnes. Čili toho nízkého počtu mrtvých, kterým IVK argumentuje, bylo dosaženo právě díky působení opatření, proti kterým IVK teď horuje. V zemích, kde taková opatření nebyla učiněna včas, je totiž ten nárůst celkového počtu mrtvých v době jarního covidu oproti minulým letům naopak dost výrazný, což nám ovšem IVK neřekne, neboť by tím popřel svá vlastní tvrzení o nezjistitelném vlivu covidu na počet úmrtí.
Bohužel i u nás bude tentokrát nárůst mrtvých výrazný. Opravdu ani současné zvyšující se přírůstky mrtvých netrknou lidi z IVK a oni dál budou trvat na svém demagogické argumentaci proti tvrdým opatřením s použitím čísel, která byla na jaře tak nízká jen díky ještě tvrdším opatřením?
Nesmíme připustit, aby zvýšené nebezpečí pro jednu specifickou rizikovou skupinu ochromilo celý stát
To není nebezpečí jen pro jednu specifickou skupinu. To je nebezpečí pro všechny. V případě kolapsu zdravotnictví totiž je ohrožen život každého člověka, i mladého a zcela zdravého. Každého, kdo bude potřebovat JIP kvůli těžkému úrazu, ale bude tam plno kvůli covidovým pacientům. Každého, komu se odloží operace zhoubného nádoru, protože prostě nebude dostatečná kapacita na lůžkách intenzivní pooperační péče.
Winston Churchill řekl: Měli jsme na vybranou mezi hanbou a válkou. Zvolili jsme hanbu, a máme válku.
Dnes volí mezi hanbou a válkou (s covidem) Václav Klaus. Volí hanbu a bude mít válku. Prohraná válka s covidem (kolaps zdravotnictví) bude totiž mít mnohem horší ekonomické i společenské následky než sebetvrdší dočasná Prymulova opatření.
Strach milionů lidí naší země o své živobytí a o svou materiální existenci v důsledku umělé války s covidem je daleko reálnější věcí než strach z nemoci.
Tak to by je v IVK měli přestat strašit, že přijdou o živobytí, a hlavně jim přestat lhát, že ta válka je jen umělá. Měli by těm lidem vysvětlit, že se musí zachovat tržně. Klesá-li poptávka v jednom oboru, je pořád ještě volný prostor v jiných oborech. Nikdo nikdy přece nemá zaručeno, že se uživí tou samou činností po celý svůj život. Kam se proboha ztratil ten starý dobrý Klaus? Ten, co vždycky říkal, že je pro trh a ne pro byznys? Teď tvrdě hájí jeden sektor byznysu a odmítá tam vpustit trh. Protože to bude především pokles poptávky, nezájem zákazníků, co v té válce s covidem (která je bohužel reálná, nikoliv umělá), nakonec zlikviduje některé hospody, cestovky, apod. Ať už Prymula udělá opatření nebo ne.
A nebo ještě jinak. Parafrázuji předchozí argument IVK: Nesmíme připustit, aby zvýšené nebezpečí pro jednu specifickou podnikatelskou skupinu ochromilo celé zdravotnictví a tím i celý stát
Náklady covidové epidemie nejsou jen zdravotnické. Jsou především společenské, hospodářské, ve vzdělání našich dětí, atd.
Ano, to je pravda. Jenže čím více se ta epidemie nechá rozjet (a bohužel už teď se nechala rozjet až příliš), tím vyšší všechny ty náklady nakonec budou.
Politici musí zvolit politická řešení a nést za ně zodpovědnost. Je nepřijatelné, aby se vláda a její předseda chovali alibisticky a oportunisticky a schovávali se za nevolené experty
Na druhé straně je ještě víc nepřijatelné, aby se politici diletantsky rozhodli pro (ne)řešení nějakého vážného problému, ačkoliv je známo, že takové (ne)řešení může vést ke kolapsu zdravotnictví a tím pádem i ke kolapsu státu jako takového.