Články Václava Klause a Jiřího Weigla si čtu rád. Vždy mám pak o čem přemýšlet. Když je čtu ve chvatu, schovám si je a vracím se k nim. Minulý týden vydali v Lidových novinách společný opus Stěhování národů vyvolává problémy vždy. I ten jsem pozorně přečetl, načež jsem jej založil pod podestýlku, když jsem svým morčatům čistil domeček. Byl jsem zvědav, co ona na to. Vypískaly ho. Když pak stejný článek vyšel v Neviditelném psu, už jsem se s ním tak snadno vypořádat nedokázal.

Základní teze, že integrace cizinců vyvolá problémy vždy, je správná. Míra a hloubka těchto problémů však úzce závisí na obou stranách – hostech a hostiteli – s jakým úsilím a empatií jsou ochotny tyto problémy řešit a překonávat. V případě Ukrajinců se domnívám, že ochota je na obou stranách hodně vysoko a že to na naší české straně není způsobeno „intezívní propagandou“.

Ani od státu, ani od sdělovacích prostředků jsem nezaznamenal žádnou „...představu, že k nám z Ukrajiny přicházejí statisíce lidí, kteří se rozhodli stát novými Čechy. Implicitně se předpokládá dlouhodobý pobyt, či dokonce trvalé usazení se většiny z těchto uprchlíků v naší zemi,“ píší autoři ve svém článku. Zde úplně chybí jakýkoliv náznak na informační zdroje, ze kterých autoři čerpají. Vycházejí snad z toho, že se uprchlíkům vláda, obce i občané snaží opatřit vlídnější bydlení, než jsou stany na Náměstí OSN ve Vysočanech? Neví se, jak dlouhá ta válka bude, neví se, kdy se uprchlíci budou moci vrátit domů. Nouzové bydlení nebo přístřeší může trvat několik měsíců, rok nebo dva. Slušné životní podmínky jsou také dobrým předpokladem k integraci uprchlíků do naší domovské společnosti. Alternativou jsou snad jen uprchlické tábory ve stylu Blízkého východu, internační tábory... no to snad ne.

Mám pár ukrajinských přátel, už starousedlíků, za kterými nyní přijíždějí jejich ukrajinští přátelé, uprchlíci, ve většině případů jsou to rodiny jejich, jejich známých nebo zaměstnanců. Snažím se jim i pomáhat, jak je v mých silách. Poznatky jsou následující: ti už usazení dělají přesně to, co říkají hospodští mudrci – tak si je nastěhujte k sobě domů. Kdo trošku mohl, ten to udělal. Dále: uprchlíci si přejí vrátit se, jakmile to bude možné. Do té doby se snaží najít si tady práci. Hledají docela intenzívně, neustále se mě ptají... Je jim prostě trapné sedět u někoho doma jako host a sledovat, jak se jejich hostitel každé ráno vypravuje do práce, aby odpoledne přinesl plnou tašku nákupu a začal připravovat společnou večeři.

Vím, je to pár příběhů a netroufl bych si podle nich generalizovat celospolečenskou situaci a náladu. Ale musím se zeptat pánů Klause a Weigla, na základě jakých poznatků a informací oni ukrajinskou imigraci k nám hodnotí?

Opravdu netuším, odkud autoři článku sesbírali informaci, že je zde nějaká cílená vládní snaha usídlit zde Ukrajince natrvalo. To by už musela být dávno silně patrná. Pracuje u nás 50 000 až 150 000 Ukrajinců, někteří trvale, většina přijíždí na sezónní práce. Ti, kteří se tu zdržují celoročně, musejí stále pendlovat sem a tam, kvůli vízům, dlouhodobým povolením k pobytu, povolením pracovat. To vím také od svých ukrajinských známých, takže s výhradou viz mayor. Ale se stejnou otázkou na pány Klause a Weigla: odkud pramení vaše poznatky?

Přirovnávají naše potíže s imigranty s problémy a obavami ze západní Evropy. Ty ale pramení odjinud. Ukrajinci jsou z křesťanského civilizačního okruhu a chtějí u nás většinou pracovat, ne se pást na našich sociálních dávkách. Nás jako národ většinově ateistický může uklidňovat, že křesťané nevraždí bezvěrce. Islamisté ano. Vsadil bych se, že s integrací Ukrajinců bude méně problémů, než s našimi vlastními Romy.

Autoři zmiňují ve své stati také „...překotné zařazování ukrajinských dětí do českých škol“ a „...projekty na výstavbu bytů pro uprchlíky, což nejsou prvky dočasné humanitární pomoci, ale plány pro dlouhodobý život těchto lidí na našem území.“

Ale co jiného s dětmi, než se jim postarat o vzdělání a pokud možno „normální“ život? Mají rok dva čučet oknem z nouzové ubytovny, zatímco jejich matky snad někde pracují? Mají se poflakovat po okolí (internačního tábora) a zkoušet, co si ještě mohou dovolit?

Ani překotné stavění bytů nehrozí, to při našem stavebním zákonodárství ani není možné. Nyní se na ministerstvu pro místní rozvoj připravuje zákonná změna stavebního řízení, která by umožnila rychlejší přípravu výstavby a rekonstrukce bytů, především obecních. Teď kvůli imigrantům, napříště třeba i pro začínající rodiny, dědečky a babičky, prostě pro lidi, kteří byt potřebují k bydlení a ještě, teď právě nebo už na to nemají. Ukrajinští uprchlíci tak zastali práci, kterou nezvládli poslanci, ani intelektuálové, experti, lobbisté, ani vládní špičky za uplynulých dvacet let. Když za nic jiného, za tohle bychom měli být Ukrajincům neskonale vděčni.

Autor je šéfredaktorem deníku svethospodarstvi.cz