Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl napsal velmi zajímavý článek týkající se vztahu svobody a demokracie, který demonstruje na konkrétních příkladech zákazu minaretů a kouření v restauracích (viz zde)

Jakl na úvod článku píše naprosto správně, že „demokracie je formou násilí. Zdaleka neplatí rovnice: čím více demokracie, tím více svobody. Svoboda je víc než demokracie. Demokracie může mnohdy svobodu ničit. A to v těch případech, kdy se hlasuje o věcech, o kterých se hlasovat nemá.“

Souhlasím s tím, že by demokracie, či lépe zastupitelská forma vlády, a státní zásahy měly mít pouze velmi omezenou působnost a nezasahovat do života jednotlivců, rodin, obcí, spolků, západní civilizaci přátelských církví atd.

Větší hodnotou než neomezená demokracie jsou občanské svobody a přirozená práva zajišťující ve svých nejzákladnějších principech neměnná a nezměnitelná ústava (Demokratickou cestou se dostali k moci nacisté v Německu i komunisté v ČSR. „Demokratickými“ zákony bylo zavedeno zabíjení nenarozených dětí formou potratů).

Ladislav Jakl kritizuje Švýcary za to, že v referendech zakázali stavbu minaretů a porušili tím svobodu – vlastnické právo, a vstoupili tak do soukromé záležitosti, do které jim nic není. Zatímco ohledně cigaret má Jakl naprostou pravdu, tak ohledně minaretů se mýlí. Proč?

Kouření v restauracích je soukromá záležitost, nekoná se na veřejných prostranstvích, člověk si může zvolit, zda do restaurace vstoupí, či ne. Zatímco u budov tomu tak není. Každá budova má jak soukromý ráz (vnitřek), tak i vnější ráz (svou podobu a jak zapadá do svého okolí), který se stává součástí veřejného prostoru. Zde je pak nutné odlišit ještě dvě věci.

Existuje územní plánování, libertariáni jsou tvrdě proti, já pro něj v omezené a rozumné míře jsem (i když vím, že nalézt rozumná řešení je velmi těžké). Proč? Dám příklad. Dejme tomu, že by (post)katolická církev s primasem českým Tomášem Halíkem získala zpět svatovítskou katedrálu, nechala by ji zbourat a nechala by místo ní postavit obrovský věžák (či v případě Halíka spíše tu mešitu s minarety). Souhlasil by s tím pan Jakl? Asi ne.

Nemuselo by to být vlastně ani přímo v areálu Pražského hradu, může to být třeba kousek vedle někde na Hradčanském náměstí. (Mimochodem, spor o Chobotnici přece nebyl jenom o veřejných financích, ale též o tom, jak budova zapadne do panoramatu Prahy.)

Čili soukromý zájem v případu stavby věžáku na Hradčanech by porušil veřejný zájem, kterým je naše národní kulturní dědictví, které posiluje národní identitu, národní hrdost a národní soudržnost (ta je podle mě veřejným statkem i veřejným zájmem). Nehledě na to, že taková soukromá budova by poškodila podnikání v cestovním ruchu.

Stejně tak by asi bylo nevhodné, kdyby na soukromém pozemku vprostřed sídel s bytovou zástavbou někdo postavil prasečák, který by obtěžoval zápachem, hmyzem atd. Nebo kdyby ten náš věžák chtěl někdo přestavit na gigantický bordel a z vnějšku by ho chtěl vyzdobit velkoplošnými obrazovkami, na nichž by se vysílalo porno. Bylo by snad též ve veřejném zájmu omezit tento soukromý zájem vlastníka bordelu. Minimálně v zájmu toho, aby to neviděly děti chodící po ulici.

Rozumím argumentům libertariánů, že územní plánování vytváří prostor pro korupci, je omezením vlastnického práva a některá rozhodnutí jsou nesmyslná a mnohdy jde o svévoli byrokratů, na druhou stranu jeho zrušení by přineslo také mnoho škod, quod erat demonstrandum.

Druhou věcí je ideologická a bezpečnostní otázka věci: povolit stavby náboženství, které chce zničit naše občanské svobody a přirozená práva? Že islám jako takový (ne pouze islamismus) je náboženství, které chce zničit naše občanské svobody, je naprosto zřejmé a netřeba to zde dále dokazovat. Odkáži jen na literaturu (více zde).

Zde se pak objevuje obecná otázka: měly by veřejně působit ideologie, hnutí a náboženství, která chtějí potlačit občanské svobody a přirozená práva? Libertarián řekne, že asi ano. Že jim nikdo nemá bránit ve svobodě slova. Já jako konzervativec-liberál tvrdím, že v zájmu zachování co nejvíce svobod není ničím neomezená svoboda možná a svoboda těch, kteří chtějí svobodné zřízení zničit, musí být omezena. Stát má mít omezenou působnost, ale při obraně svobody má být tím hrozným Leviathanem, který se s nepřáteli svobody a národní i státní suverenity (která je jednou ze záruk svobody) nemaže. Bez řádu a autority neexistuje svoboda. (více zde).

Kdyby byla v Německu zakázána NSDAP a konzervativní pravice by zavedla dočasnou diktaturu na obranu občanských svobod, nemusel se Hitler dostat k moci. V Rakousku Dollfuss zakázal NSDAP a aspoň dočasně uchránil zemi od nacismu a zaručil alespoň některé občanské svobody. Stejně tak Pinochet v Chile omezil či lépe řečeno zrušil svobodu slova pro komunisty a socialisty, kteří chtěli zrušit občanské právo vlastnictví majetku.

V současnosti je zakázána veřejná propagace nacismu, který hlásá ideologii porušující právo na život (zabíjení „méněcenných“ ras a euthanásie) a do značné míry omezuje i vlastnická práva. Tento zákaz propagace je v pořádku. Za zamyšlení pak ale stojí proč nezakázat propagaci komunismu, který zase ve své ideologii porušuje právo na majetek a právo na život porušuje při vyvražďování svých odpůrců a při prosazování potratů. Ale aby zákaz komunismu měl vůbec nějaký smysl, měla by se zakázat i propagace socialismu, který podobně jako komunismus hlásá legalizovanou krádež majetku svých bližních a rovněž zabíjení nenarozených dětí při potratech a od komunismu se vlastně ani moc neliší. No a neomarxistickým dvojčetem socialismu je hnutí zelených, které rovněž hlásá zabíjení nenarozených dětí a krádež majetku spoluobčanů, navíc rovněž podporuje rozmach islámu a dalších ideologií porušujících občanské svobody. Další podobně nebezpečnou ideologií pro občanské svobody je evropeismus a supranacionalismus, který nejenže čerpá ze všech výše uvedených ideologií, navíc podkopává suverenitu státu, který svobody zajišťuje.

Čili pokud je dnes zakázána propagace nacismu, tak ať je logicky a spravedlivě zakázána i propagace ostatních hnutí, která směřují proti přirozeným právům a občanským svobodám občana, nebo ať jsou naopak legální všechna tato hnutí.

Vraťme se pak zpátky k minaretům a lépe i k mešitám. Představme si, že čeští nacisté si postaví svůj soukromý dům, před nímž budou vlát prapory s hákovými kříži a budou mít kolem sloupy, na nichž budou nacistické orlice. To samé mohou provést komunisté s prapory se srpem a kladivem a se sloupy, na nichž budou rudé hvězdy. Stejně pak zde máme stavby náboženství-ideologie, které je stejně nebezpečná jako nacismus a komunismus, tedy islám. Vnější propagace takových ideologií, jako jsou nacistický dům s nacistickou výzdobou či muslimský dům – mešita, by měla být po mém soudu zakázána.

Něco jiného podle mě je, když se v soukromém sále sejdou komunisté a nacisté, aby například společně oslavili výročí podepsání paktu Molotov-Ribentrop či vznik naci-bolševické strany Ruska. Pokud na budově nejsou z vnějšku symboly propagující nacismus a komunismus a jde o čistě soukromou akci jen pro zvané, stát by neměl zasahovat, protože se nejedná o propagaci. Propagovat mohu něco jen u lidí, kteří nejsou přesvědčení. Na takových soukromých akcích se setkávají jen přesvědčení lidé.

Abych to uzavřel. Zakázány by neměly být pouze minarety, ale i mešity. Zákaz minaretů je první vlašťovkou. A neměly by být zakázány formou referenda, ale mělo by to být zakotveno v pevné ústavě stejně jako by v ní měl být ustaven zákaz propagace ostatních občanským svobodám a přirozenému právu nepřátelských ideologií. Zákaz minaretů sám o sobě nic neřeší, když islám zůstane legálním. Za pár let může narostlý počet muslimských imigrantů v příštím referendu stavbu minaretů obnovit… – a zavést k tomu ještě navrch právo šáría.

P. S. Ještě mě napadl jeden příklad z minulosti. Odsun Němců z Československa. Rovněž bylo porušeno „právo“ jejich soukromého vlastnictví, když byl jejich majetek zabaven. Oni byli ale fatální hrozbou pro český (resp. československý) stát a národ. Spáchali vlastizradu a posléze získali občanství cizího státu – Hitlerovy německé říše. Vzbouřili se proti svému (českému) Leviatahanovi, který jim - dokud byli jeho loajálními občany - zachovával jejich svobody. Svým vypovězením smlouvy s Leviathanem se dostali zpět do přirozeného stavu – války všech proti všem a Leviathan je ztrestal. Stát není povinnen zajišťovat občanské svobody těm občanům, kteří se proti svému Leviathanovi zajišťujícímu občanské svobody postaví.

Šéfredaktor EUportal.cz a editor EUserver.cz