Nebavme se ani o rozsudku z května 2007, podle něhož premiér Špidla v dubnu 2003 odvolal radní, kteří vydávali licence a zavinili prohranou arbitráž s Novou, neoprávněně, byť by z toho vyplývalo, že jakékoli rozhodnutí mezi dubnem 2003 a květnem 2007, které učinila tzv. Velká rada, lze napadnout jako neplatné.

Sled událostí podle Hvížďaly je zřejmě tento: Radní zavinili prohranou arbitráž, Špidla je odvolal, a soud proto odvolání zrušil. Pěkná pitomost, že?! Nějak to postrádá logiku. Nebylo to, milý Karle, spíše takhle? Radní nezavinili prohranou arbitráž, leč Špidla je přesto odvolal, a tak soud odvolání zrušil. (Co kdyby sis po letech konečně přečetl třeba zprávu parlamentní vyšetřovací komise nebo Hándlovo votum separatum ke stockholmské arbitráži?)

Ale dosti jízlivostí. Jak je možné, že radní svůj spor s předsedou vlády vyhráli, když i čtyři roky poté renomovaný novinář bez mrknutí oka píše, že prohranou arbitráž zavinili? Ano, je pravda, že Vladimír Špidla, Cyril Svoboda a další potentáti tehdejší vládní koalice, kudy chodili, tudy do světa vytrubovali, že prohranou arbitráž zavinila odvolaná rada. Ale do odvolání se to napsat neodvážili. V tom je ten vtip. Proto radní svůj spor se státem vyhráli. Sice až po dlouhých čtyřech letech, ale vyhráli. Nejvyšší správní soud do rozsudku napsal: v právním státě nelze z funkce odvolávat bez uvedení důvodů.

Že žádné policejní vyšetřování vinu radních neprokázalo a že parlamentní vyšetřovací komise dospěla k témuž, je už jen jaksi navíc a jen to potvrzuje proradnost a křivý charakter jmenovaných. Špidla, Svoboda a další prostě podváděli. Proč? Protože se chtěli zmocnit Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a nešlo to jinak než likvidací jejích stávajících členů. Proto všechna ta křivá obvinění. Proto se také napřed popravovalo a až pak teprve vyšetřovalo. Kolegu Jiřího Novotného, nejstaršího z nás, však takhle jejich nechutná a špinavá politická hra málem stála život. V době nejtvrdších útoků jej stihl těžký infarkt.

Jenže lež má krátké nohy. Nezákonně odvolaní radní teď žádají náhradu ušlých platů, individuálně se to podle konců funkčního období liší, ale jde u každého o nějakých 40 až 50 „poslaneckých“ platů, celkem asi 15 milionů korun. Zároveň mohou být zpochybněna všechna rozhodnutí Rady pro vysílání z období mezi dubnem 2003 a květnem 2006.

Český politický Koucourkov má ovšem pokračování. Premiér Topolánek, jemuž Špidlův horký brambor po letech přistál na stole, pověřil jednáním s exradními právě Cyrila Svobodu. Přesně ve stylu kozel zahradníkem. A kozel zahradník Cyril vyspekuloval další teorii: to odvolání prý bylo vlastně v pořádku, Špidla to jen formálně trochu popletl, takže Topolánek to napíše správně a odvolá radní znovu.

Sice nějak nechápu, kde Svoboda najednou vyčaruje ty důvody, které neexistovaly před čtyřmi roky, natož teď, ale právník, který je s to přihrát voršilkám Národní divadlo, jistě zvládne leccos. Každopádně se na to, jak mě předseda vlády v roce 2008 odvolává k dubnovému datu roku 2003 a navíc z funkce, ke které mi mandát skončil v červenci 2006, opravdu těším. To bude mít sukces! Zvláště pak ve Štrasburku.

28. 12. 2007, www.petrstepanek.cz