Tomáš Jirsa v článku Šumava: Hnutí Duha a vědci - aktivisté publikoval svoje „divočinofobní“ názory. Což o to, to je jeho svaté právo. Ale uvedl tam spoustu nepravdivých údajů a vzhledem k tomu, že je o věci dostatečné informován, tak to lze označit jako informace lživé. Uvedu jen některé:

Jirsa píše: „Cílem nevládních skupin je nechat většinu šumavských lesů svému osudu, tedy destrukci kůrovcové kalamity s tím, že tam za tři sta až čtyři sta let vyroste nový prales.“

Toto rozhodně není pravda. Jak jistě ví, tak v mezinárodní klasifikaci IUCN NP Šumava zařazen do kategorie II. A pokud je tam zařazen, tak musí správa dodržovat určitá pravidla. Pouze 13 % území je dnes v prvních převážně bezzásahových zónách, uvažuje se o rozšíření na 26 %, mezinárodní kriteria hovoří o 75 % a nevládní organice požadují zhruba 50 % bezzásahovosti. To znamená, že i kdyby 50 % stávají rozlohy NP Šumava byla bezzásahová zóna , bylo by to 340 km2, což je jen asi 20 % rozlohy celé Šumavy. Tedy (snad kromě pan Jirsy) není nikdo, kdo bych chtěl většinu Šumavy nechat svému osudu. Pane Jirso, lžete!

Dále zde píše: „Tato myšlenka (tedy divočina - pozn. autora) má podporu některých úředníků v Bruselu, některých vědců, ale naprosto s ní nesouhlasí demokraticky volené orgány, šumavské obce, kraje a horní komora parlamentu, tedy občané.“ Pan Jirsa už ovšem zapomněl dodat, že dolní komora původní krajský návrh zákona přepracovala a senátoři jej poslali do Sněmovny, která jej úplně spláchla. Naopak zamlčel , že národní park je legislativně dostatečně zakotvený v zákoně o ochraně přírody a ten jednoznačně definuje NP jako „rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam a veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením.“ Vzhledem k tomu, že toto je obsaženo v zákoně, který platí (byť si to pan Jirsa možná nepřeje), je třeba říci, že nejvyšší demokraticky volený orgán (tj. Parlament ČR) si to přeje. Pane Jirso, lžete!

Zajímavý názorový veletoč pan Jirsa provedl v části, kde tvrdí: “Některým lidem, kteří byli přisáti na tyto těžby a prodej dřeva ve stovkách milionů korun, stojí také za to „divočinu“ podporovat.„ Zajímavé je, že podporu o těchto těžařů jsem já ani nikdo jiný z nevládních organizací nikdy nepozoroval. A to ani morální ani odbornou ani finanční. Naopak ukazuje se, že z divočiny mohou prosperovat úplně jiné skupiny. Takové studie existuji viz např. vlasin.blog.idnes.cz nebo denikreferendum.cz. Opět lžete, pane Jirso.

Vrcholu demagogického umění dosahuje pisatel Jirsa ve větě „Ministři Pavel Drobil a Tomáš Chalupa a ředitelé Jan Stráský a Jiří Mánek vliv Hnutí Duha eliminovali a na Šumavě byl klid.“ Tak za prvé, oni jmenovaní způsobili, že na Šumavě musela být blokáda, to znamená všechno jiné než klid. A právě oni způsobili, že Správa parku a policie prohráli všechny možné soudy viz např. vlasin.blog.idnes.cz. Navíc ministr Drobil musel rezignovat kvůli korupci a zmiňovaní ředitelé způsobili rezortu ŽP nemalou ujmu mimo jiné kvůli vysokým pokutám, které park musel zaplatit. Pane Jirso, lžete!

Zdá se, že pan Jirsa je aktivistou hnutí Dřevo, které si myslí, že Šumava by měla zůstat hospodářským lesem, aby se dala rozkrádat tak, jak to dělají Lesy České republiky s ostaním lesním majetkem.(viz např. zpravy.e15.cz)

Autor je pracovník Ekologického institutu Veronica, politik, brněnský zastupitel za Stranu zelených.