Na Neviditelném psu vyšel 21. 11. příspěvek ekonomky Markéty Šichtařové SVĚT: Tak čí je tedy ten náš prezident? převzatý z jejího blogu na idnes. Úvodem textu se Šichtařová zabývá dvěma citáty, které podle ní pocházejí od Martina Schulze a Jeana-Clauda Junckera.

Pro připomenutí:

„Není filosofií EU, aby dav rozhodoval o svém osudu.“ (Schulz)

„Příliš posloucháte své voliče. Chovejte se raději jako Evropané na plný úvazek.“ (Juncker)

Oba citáty jsou bohužel podvržené.

Autorka patrně čerpala z textu zveřejněného na Parlamentních listech (Eportál), kde byl 8. 11. převzat z blogu Michala Kimáka.

„Schulzův“ citát

Že jde o podvod, odhalil Le Monde už 29. 6. 2016 (odtud mám i informaci o německém původu).

Prapůvodním zdrojem v němčině je Contra Magazin z 21. 6. 2016. Autorem příspěvku s nenápadným označením „Satire“ je známý internetový troll Uwe Ostertag. (Německá verze má 15 nalezených odkazů.)

Přes twitter se text dostal dál v anglické verzi ve znění „The British have violated the rules. It is not the philosophy that the crowd can decide its fate“ a bylo možné si jej (s odvoláním na jakýsi tweet) přečíst od 27. 6. 2016 na blogu Zero Hedge, který je znám spikleneckými teoriemi. Odtud ho již přebíraly jiné weby, například Ron Paul Institute či Breitbart. Falešný citát samozřejmě najdeme i na Sputniku (tam je součástí příspěvku Paula Robertse, od kterého se navíc dozvíme, že EU je projekt CIA...). „Citát“ vesměs uvádějí pouze podřadné weby bez jakékoli relevance či diskusní fóra. (Anglická verze má 184 nalezených odkazů.)

Juncker

Jak jsem zjistil, jde u „citátu“ o směs ze zavádějícího titulku „Prime Ministers listen too much to voters“ a následující první věty „Prime ministers must stop listening so much to their voters and instead act as “full time Europeans”, according to Jean-Claude Juncker.“ z webu The Telegraph z 6. 5. 2016 (na Internetu najdeme 56, respektive 34 odkazů, podle toho, kterou větu zadáme). Jak je vidět, ani příznivci brexitu nejsou chráněni před úmyslným zkreslováním.

Junckerův skutečný výrok z 5. 5. 2016 podle oficiálních stránek EU ale zní takto:

“The other day I was saying that we have full-time Europeans when it comes to taking, and we have part-time Europeans when it comes to giving. In former times, all those implied in the project were full-time Europeans. Now we have too many part-time Europeans.

That is a problem because some of our colleagues in the European Council are listening exclusively to their national opinion, but not only in the European Council, the Parliament is not really better than the European Council – the Commission, of course, is something different. And if you are listening to your national opinion, you are not developing what should be common European sense: a feeling for the need we have to put together our efforts.”

O voličích tu není ani slovo.

Autorka tedy zjevně pracuje s neověřenými informacemi. Blog sice není nějaká vědecká práce, ale stejně by se mělo vycházet z ověřených zdrojů. Část, která je věnována citátům, zaujímá třetinu textu – pokud tedy vynecháme to, co nemá substanci, zhroutí se celá struktura příspěvku, který se tak stává zcela zbytečným.

Bohužel se tu projevuje to, co je tak typické pro blogy a ona tak adorovaná „alternativní média“, kde stejně většina příspěvků pochází z blogů, totiž naprostá (úmyslná?) nekritičnost ke zdrojům a přebírání kdejaké hlouposti a hoaxu. Stejně tomu bylo i v případě falešného Bismarckova citátu o Rusku a odtržení Ukrajiny, který šířili například nejen Miroslav Ransdorf či Břetislav Olšer, u kterých recyklace lží nepřekvapí, ale i vystudovaný historik Vlastimil Vondruška nebo profesor Milan Šikula ze Slovenské akademie věd. Stejně si František Matějka, místopředseda Svobodných a bloger známý i z Neviditelného psa, v zápalu svatého boje proti EU pomohl vymyšlenými citáty od Hitlera a Himmlera. A zase stejně to bylo v případě falešné zprávy Aeronetu o červených kartách pro Zemana, kterou tak rádi na Parlamentních listech šířili například Petr Štěpánek, Martin Koller, Tomio Okamura, Zdeněk Troška nebo Nela Lisková. Týmž způsobem postupovala i paní Šichtařová, které citáty přišly patrně natolik krásné, než aby nebyly pravda – asi jako lži o červených kartách panu Vylíčilovi na Parlamentních listech/Protiproudu: „Za prvé to, že se takzvaná fáma o organizaci a materiálním zabezpečení protizemanovského protestu rozšířila tak snadno, rychle a spontánně znamená, že byla jednak pravděpodobná, uvěřitelná a logická, a pak také, že zde bylo rozsáhlé publikum, připravené takovouto zprávu přijmout. A co víc, nejen přijmout, uvěřit, ale taky předat dál, všem hlavním mediím navzdory.“

Shodou okolností stejný den, kdy NP převzal text paní Šichtařové, zveřejnil i příspěvek Zdeňka Lanze, v němž autor zesměšňoval aktivitu studentů z Masarykovy univerzity, která má naučit mladé lidi kriticky hodnotit, co čtou na internetu. Panu Lanzovi to asi vadilo proto, že sám vyzdvihuje Protiproud a Sputnik a další obskurní mašíblovské weby. Na rozdíl od pana Lanze se domnívám, že jde o akci velmi záslužnou – což ostatně vedle výše uvedených ukázek dokazuje i příspěvek paní Šichtařové. Ta by měla před studenty MU pokleknout a pokorně je poprosit, aby ji naučili, jak se pracuje se zdroji.

(Diskutérům na idnes děkuji za podněty, které mě přiměly hledat, co je pravda.)