POLEMIKA: Exkurze doprava
Ve vší úctě naše milá paní advokátka sice zřejmě správně tuší, že ochranu "nepožívá pouze vlastnictví, které je fyzicky drženo, ale i takové vlastnictví, jehož nabytí je důvodně očekáváno" a že z toho může být právní šlamastyka, nicméně zdá se mi, že pláče poněkud na špatném hrobě.
Jestliže totiž současná administrativa usoudila, že formou budoucího zdanění zatrhne tipec přílišnému rozmáhání se solárních elektráren (když předchozí zkorumpované administrativy implementovaly povinné eurozelené výmysly státní podpory nesmyslů), aby se tato levárna a vředy zeleného mozku na zdravém rozumu dále nerozmnožovaly, pak jde o politické rozhodnutí, které je jasně ve veřejném zájmu, a tudíž mám za to, že ony takto zmařené budoucí zisky po takovém opatření nelze zahrnout pod ono "důvodně očekávané vlastnictví" a dovolávat se u soudu jejich "restitucio in integrum". Lze se možná dovolat oněch zmařených investic, nebude-li prokázáno, že nebyly provedeny v dobré víře - jak by se nakrásně mohlo stát při prokázání nekalé soutěže ze strany Big OZE lobby ve spojení s eurokomisaři, jejich zelenosměrnicemi a jejich sebevražedně hujerské aplikaci místní pátou kolonou při tupém obírání občana a sypání do spřátelených kapes.
Ať tak či onak, nikdo už ale každopádně nemůže oprávněně očekávat, že mu jeho ekonomicky bez socialistického přerozdělování dotacemi vysoce nerentabilní, neefektivní, životní prostředí, veřejné zdroje, rozvodnou soustavu a účet za elektřinu zatěžující výdělečnou činnost bude stát muset podporovat na účet občanů i poté, co je to všechno veřejně známo. Takto daleko nesahá ochrana očekávaných zisků ze zjevně škodlivých nesmyslů na účet občana troufám si říci ani právně, neboť by to bylo přinejmenším zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tedy právní zásadou potenciálně i u nás právní ochranu takovýchto očekávaných nekalých zisků negující - §3* Občanského zákoníku. Možná, že jsem nadměrně naivní, ale přes ten by už onen vlak dalších peněz do kapes majitelů fotoelektráren projet neměl, stejně jako ne přes §39** téhož zákoníku ony případné právní úkony oněch zástupů vykutálených advokátů k bezskurpulóznímu nahánění ještě do kapes jejich.
Navíc a především - ať už se to někomu líbí nebo ne, stát je kupodivu i přes eurovýmysly doposud suverén v uvalování daní ve veřejném zájmu a je to kupodivu právě dodatkový protokol č. 1 čl. 1*** Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na který se naše milá paní advokátka bez citace odvolává, který právě takové řešení k zabránění další expanzi nežádoucího podnikání ve spojitosti právě s oním právem na majetek viditelně umožňuje a úspěšné napadení takového řešení ve Štrasburku je tedy víceméně předem vyloučeno. Já vím, že je to namáhavé, ale možná je dobré si ten článek oné Úmluvy - před sháněním toho podnájmu a vyvolávání dalších neoprávněných očekávání u fotobaronů v očekávání tučných palmáre - i dočíst až do konce...
* Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
** Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
*** Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.
