POLEMIKA: Dílo pro český národ výjimečně důležité?
Na druhé straně, protože jsem se někde po světě už taky toulal, vím, jak za poměrně krátkou dobu člověk při pobytu v zahraničí –ne na dovolené v turistickém hotelu, to není cizina, to je velkovýroba rekreantů - najednou mnoho věcí vidí jinak. Tím nemyslím to, co mnoho diskutujících na netu vykládá jako „získání rozhledu díky tomu, že vylezete z té české zarpděné díry“. Ona ta cizina je občas jen dlouhým „výcvikem“ přetřená špinavost a neotesanost a zaprděnost jiného stylu. Průměrný Angličan nerozpozná Slovensko od Slovinska a Česko podle něj leží někde u Moskvy (moje vlastní zkušenost s obyvateli „hrdého Albionu“). A kultura: No je jiná! Třeba si uvědomte, co to znamená, když Angličan řekne: „Hm hm, vskutku zajímavé.“ V Čechách se pro vyjádření stejného názoru používá často: „Jdi do pr. ele a neotravuj.“
No, ale z tohoto pohledu jsem také četl článek - recenzi či doporučení, jak to nazvat, nevím - kolegy Adlera KNIHA: Československo – stát který selhal. Knihu jsem nečetl, a je tedy nemístné a zbytečné polemizovat s názory paní profesorky Mary Heimann. Koupil jsem si však nedávno knihu Condoleezzy Riceové „Nejisté spojenectví“. Četba této knihy o vztahu čs. armády a Československa vůbec k SSSR mne přesvědčila, že vysokoškolské vzdělání a, díky novinám, pověst genia může v USA získat kdekdo. Ta knížka je tak hloupá a ukazuje tak hlubokou neznalost celé problematiky, že je neuvěřitelné, že někdo takovýhle mohl být někdy ministrem zahraničí USA. Tedy světové velmoci.
Ale vraťme se k výrokům kolegy Adlera, jak je uvedl ve svém článku. Je poněkud obtížné odlišit, co jsou jeho myšlenky a co je jeho presentace myšlenek profesorky Mary Heimann.
Zkusme se ale jen maličko k věci vyjádřit.
Cituji: Mary Heimannová začíná své vyprávění u Bílé hory, kde zcela věcně odhaluje původní důvody, které k oné porážce vedly. Známe několik dalších zasvěcených historiků, kteří klidně šli dál, až k době husitské, a s nemenším klidem Angličanů předložili důkazy, že to s tou údajnou jednotou národa v té době také nebylo zrovna tak nejskvělejší. Šli dokonce ve svém cynismu tak daleko, že poukázali na hmotné zájmy některých pánů, kteří právě z těchto důvodů přešli z jedné strany na druhou….
Nevím, zda kolega Adler cituje autorku anebo své myšlenky. Jenže kdo kdy vykládal cosi o “údajné jednotě národa“? Vždyť to netvrdil ani Jirásek, největší historický pohádkář, podobný těm, jaké měli Němci, Poláci, Angličané atd. Paní profesorka ani kolega Adler nikdy nečetli třeba Pekaře, neměli v ruce jedinou – a to i třeba bolševickou - českou učebnici dějepisu? Kde je tam proboha co napsáno o „národní jednotě“? Že paní profesorka nezná nic z českého dějepisu a literatury, to mně je jasné. Ale že by to neznal kolega Adler? Vždyť otázka „ vlastní zrady“ je od dob bitvy u Lipan a bitvy na Bílé hoře jednou z nejvíce sebemrskačských otázek českého hledání identity již od dob osvícení!
Cituji dál „Ani doba obrozenecká nevyjde z rozboru jako doba úplně čistých ideálů. Mary Heimannová zcela bezohledně cituje časovou dokumentaci, která dokazuje bohapusté politikaření mezi těmi, jejichž jména nás učili vyslovovat s povinnou úctou… „
Nevím, kdo a co učil kolegu Adlera, profesorku asi neučil nikdo nic.Ale kolega Adler nezná všechny ty řeči a diskuze a články o Tylovi a jeho ženách, o Boženě Němcové, či je to dcera a že byla na chlapy, o osobní nenávisti mezi velikány obrozenectví, o nemravnosti Máchy a jeho „picání Lory“, o tom, že neuměl pořádně česky, že si musel vydat Máj vlastním, nákladem…?. Co to tady proboha kdo blábolí, že bychom nevěděli, že šlo o lidi živé a často velice rozporné? Kdo tyhle pitomosti tý Mary nakecal? A proč je Adler opakuje?
Další citace je stejně tak fantasmagorická: “Mary Heimannová zde velice věcně poukazuje na drobnost: nově uznané státní hranice zahrnuly i řadu menšin, z nichž ta německá byla největší. Němců bylo v novém Československu víc než Slováků. Ve chvíli, kdy ale slovenská národnost zmizela, nahrazena národností československou, bylo po problému, a nový stát si přitom zajistil hospodářsky i jinak zajímavé pohraniční oblasti….
Jestliže někdo chce cokoliv psát o hranicích, měl by si nejprve zjistit fakta. Hranice Čech a Moravy jsou již více než tisíc let prakticky stále stejné. Takže v této části státu nezískala ČSR žádné „zajímavé pohraniční oblasti“, které by „zahrnuly i řadu menšin“.
Jediná nově „získaná„ oblast s údajně německou menšinou (dle tvrzení sudetských Němců ) bylo na historickém území Království českého a Markrabství moravského Těšínsko. V oblasti Slezska – český Těšín - však žili hlavně Slezané. V oblasti, která byla po dobytí Pruskem odtržena od moravského území Rakouska. Račte si najít v dějepise!
Od dob středověku získalo české království pouze jednu část svého dnešního území, a to od Bavorska – a to už velice dávno díky dynastickému sňatku. Opět si to může Maruška Heimannová najít v dějepise. V otázce hranic Slovenska je to složitější, ale ta území, která získala ČŠR do Maďarska, byla odňata Maďarsku následkem Trianonu na základě mezinárodní smlouvy jako trest za jeho činny v období I. světové války. Stejně jako části, které připadly Rumunsku, Srbsku, a Ukrajině a jsou jejich součástí dodnes. Můžeme s tím souhlasit anebo ne, ale ČSR měla na tento fakt jen vedlejší vliv.
Otázku údajného „hráčství„ Beneše by snad neměl solidní novinář ani vypouštět z úst. Pedantický suchoprd, typický diplomat a úředník Beneš jako postava hýřící v kasinech s ukradenými penězi? Má vůbec cenu tyhle pitomosti šířené tzv. “cs. magazinem“ a těmi nejupadlejšími vzlykateli po Henleinově době vůbec rozebírat?
Také další citace – asi od paní profesorky - by se měla tesat do kamene. Jako ukázka toho, jak lze nechápat ani základní věci, cituji: Podobně rozebírá všechna následující stadia komunismu, včetně toho, že právě tenkrát platilo v Československu patrně nejvíc, že poturčenec je horší Turka. Sověty by nikdy nenapadlo žádat o věci, kterých se dopustili jejich čeští (a v mnohem menší míře slovenští) nohsledové. “
Tak pokud to neví paní profesorka, měl by to vědět kolega Adler. Všechny politické procesy se odehrávaly naprosto přesně pod taktovkou NKVD a Stalina z Moskvy. Po tom, co se podařilo Titovi vysmeknout z oprátky, bylo nutno exemplárně potrestat a zlikvidovat jedinou další etablovanou komunistickou stranu ve Východním bloku. A tou byla KSČ. Gottwald dlouho snil o vlastní cestě k socialismu. Měl se o co opřít. Byla zde velká a vlivná komunistické a levicová inteligence. Již od dob první republiky měli komunisté a soc. demokraté velké zastoupení v Parlamentu a velkou voličskou základnu. To bylo pro Stalina smrtelně nebezpečné. Proto jeho pěst tak dopadla právě na ČSR. A s žádnými poturčenci to nemá nic společného. Ne, že by nebyli. Poturčenci neměli do věci co mluvit. Režie šla přímo z Moskvy.
Tvrzení paní profesorky jsou, jak se zdá, od začátku - alespoň v přepisu od kolegy Adlera – nesmyslná, hloupá a lživá. Nevím, kde byl kolega Adler a co dělal v roce 1968. Já jsem tady byl a prožil to až do trpkého konce. Nazývat celý proces, který proběhl v ČSSR od ledna 1968 až do okupace, … jako bohapustý souboj mezi dvěma klikami ve vedení mafiánského spolku jménem KSČ, který nemohl dopadnout jinak než tak, jak dopadl... je podlé a hloupé. Mohlo to dopadnout jinak - třeba „kádárizací“ nebo jsme mohli jít cestou podobnou Polsku – sice by to bylo složité, ale možné ano. Z tohoto popisu situace je opět jasné, že dotyčná paní ani v nejmenším nechápe a nezná tehdejší situaci.
Poznat svoji vlastní historii je vždycky složité. A bude to bolet. Podívejte se na Německo nebo na Francii. Ani ti se doposud nedokázali vyrovnat se svými chybami, omyly a zločiny. Chce to čas a odstup. A inteligenci a nadhled.
Jak to vidím, paní profesorce jsou tyto vlastnosti vzdálené. Ale co popadlo kolegu Adlera, to mi nejde na rozum.
