Existuje rukou psaný záznam z jednání, které na počátku roku 2010 proběhlo v pracovně tehdejšího premiéra Jana Fischera. Tehdejší náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr tam v přítomnosti dalších dvou členů vlády a premiérových poradců požadoval, aby se vláda do sporu s Diag Human nepletla, protože „je zařízeno, že Diag nedostane nic“. A dále, že „Kužel za to chce dotace“.

Petr Kužel byl v té době ministerstvem zdravotnictví protiprávně prosazeným rozhodcem v arbitráži českého státu se společností Diag Human. O protiprávnosti jeho jmenování a úkonů rozhodl o pár měsíců později Nejvyšší soud. Tajné dohody mezi rozhodcem a stranou sporu nejenom že prokazují jeho podjatost, ony jsou v každém případě trestné, a to nejen v případě prokázání obchodu “rozhodnutí za dotace“.

Autentičnost písemnosti potvrdili nezávisle na sobě dva lidé. Když se na podzim 2010 dostala do rukou policie, Vrchní státní zastupitelství v Praze, ještě ovládané paní Veseckou, jí zakázalo věc vyšetřovat. Malá skupina lidí, propojených kolem vedení ministerstva zdravotnictví, se na přelomu roku 2009 – 2010 pokusila bez větší pozornosti novinářů podvodem získat dvě, možná až tři miliardy korun z arbitráže českého státu se společností Diag Human. Budiž řečeno předem, že podvod to byl arogantně hloupý a nepovedl se. Dva podjatí rozhodci, Milan Kindl a Petr Kužel, měli přehlasovat třetího švýcarského rozhodce, bez ohledu na zákon zapomenout na čtyři předchozí rozhodčí nálezy ve prospěch Diag Human a nepřiznat mu žádnou náhradu škody za vyloučení z trhu. Naopak měli ve stejné chvíli „uznat“ možná až tři miliardy korun právě z této arbitráže ve prospěch dvou offshorových společností s neznámými vlastníky. Podle zákona by pak Česká národní banka musela pod sankcí do pěti dnů peníze vyplatit – a ty by zmizely v černé díře offshorových domicilů, odkud by je už nikdy nikdo nedostal zpátky. Všichni by jásali, protože nepřítel státu Josef Šťáva by byl poražen, a na ty tři miliardy by se rychle zapomnělo.

Jedním z důvodů, proč tahle arogantní a nedůstojná finta nevyšla, byl i investigativní pořad Reportérů ČT, Michaela Fialy a Davida Havlíka. Reportéři ČT jako první upozornili na fakt, že ministerstvem jmenovaný rozhodce Milan Kindl má dlouhodobý obchodní vztah s rakouským občanem Wolfgangem Hürlimannem, který jednu z těch offshorových společností založil. Obojí prokázáno jím podepsanými dokumenty. Reportérům ČT nikdo tuto informaci nepodsunul, jak naznačuje Tomáš Cikrt, který je urážlivě nazval dokonce Poplety roku. Na propojení pánů Hürlimanna a Kindla přišli sami o mnoho měsíců dříve - když natáčeli reportáž o podivné privatizaci bytů v Chomutově. Šlo o více než třiadvacet milionů korun, které měly postupně přejít přes účet Kindlovy advokátní kanceláře od kyperské společnosti, zastoupené právě panem Hürlimannem.

Takže pravdu měli Reportéři ČT – a Tomáš Cikrt by se za tento faktografický faul mohl alespoň omluvit. Měli pravdu i v tom, že ušetřili státu peníze. O komplikovaných kauzách se totiž má psát s chladnou hlavou a znalostí věci. Čím komplikovanější problém, tím více by mělo záležet na faktografické přesnosti a korektnosti posouzení. Je s tím ovšem dost práce. To je i důvod, proč se této korupcí prolezlé zpolitizované arbitráži – mimochodem i nejdelšímu obchodnímu sporu v dějinách České republiky – naprostá většina novinářů raději vyhýbá. Jednotlivci, vystupující jménem státu, se pokusili o skandální podvod. Všechny tři podjaté rozhodce – neboť i ekonom Jiří Schwarz je prokazatelně spojen s onou offshorovou firmou, nominoval Marek Šnajdr. Většina novinářů ani nemukne. A právě proto je tak jednoduché podvod a korupci prohlásit za ochranu zájmů daňových poplatníků, prohry státu za výsledek spiknutí - a útočit proti všem, kdo mají jiný názor – nebo upozorňují na nepohodlná fakta.

Tomáš Cikrt na Reportéry ČT zaútočil nevybíravě, nekorektně a s potlačením faktů. Jsou pro něj „nezralými jelimany“ a obvinil je dokonce z toho, že „zkomplikovali situaci státu ve sporu“. Má snad být smyslem nezávislé žurnalistiky pomoc podvodu konanému ve jménu státu? Korupce a podvody jsou chvalitebné, situaci státu zřejmě pomáhají, jenom pravda a její zveřejnění ji poškozují. Cikrt napadá i Nadaci Open Society Fund, která zcela oprávněně ocenila práci Reportérů ČT cenou za nejlepší investigativní reportáž roku 2010. Napadl i Českou televizi. Kauza Diag Human sloužila po celá devadesátá léta jako skvělá dýmová clona zakrývající rozkradení českého farmaceutického průmyslu. Zatímco se vedl halasný boj proti údajnému nepříteli státu Josefu Šťávovi, z veřejných rozpočtů zmizelo nejméně osmnáct miliard, které dodnes nikomu nechybí.

Stejná dýmová clona má zakrýt i dnešní podvody, ale i strach aktérů z toho, že nakonec něco praskne, a Diag Human přes politikaření, zdržování a podvody jednotlivců, jednajících jménem státu, celý spor vyhraje. Jenomže náhrada škody už nebude pouhých sto padesát milionů, o které se jednalo v roce 1995, ale především díky politiky zanedbaným úrokům deset miliard a čtyři sta milionů korun. Proto je potřeba zastrašovat a pomlouvat novináře. Někdo by se totiž mohl začít ptát, jestli přinejmenším pánové Tomáš Julínek a Marek Šnajdr nenesou za svoje příliš drahé chyby i trestněprávní zodpovědnost.