aneb S Čedokem za hranice všedních dnů

Po přečtení článku Hrdinství a naši hrdinové mne napadlo rčení, že "nevím, jestli se mám smát anebo plakat". Chápu autorku, že po svém přemýšlí, co s těmi našimi hrdiny, zvláště v minulém století, ale kdyby byla dávala ve škole více pozor, jistě by znala jistého novináře a spisovatele z 19. století, který napsal:

Tak to chodí na tom světě

každého dne jinak,

dneska tě maj´za svatého

zítra jsi jim sviňák.

Takže nic nového pod sluncem, jak říkal ten starý rabín. Že je to se znalostí našich dějin mezi občanstvem poněkud špatné, to je jasné, protože ještě žijí starci a babičky, co se učili v základní škole "Adolf Hitler war geboren…", zatímco naše generace nejdřív velebila báťušku Stálina a pak jsme jeho obrázky vytrhávali z učebnic, aby naše děti jásaly nad výdobytky socialismu a pod lavicí si děvčata prohlížela katalog Quelle.

Že je to špatný, to vím. Už jsem si na to stěžoval v článku Krvavé jaro roku 1945 (1). Na druhé straně docela chápu, že si někdo plete Františka I. s Františkem Josefem II. Ten první má ve Františkových Lázních (německy Franzensbad) asi čtyři sochy, jednu na koni, a také jednu bezvadnou i s holdujícími českými poddanými na Smetanově nábřeží (viz) a vyznamenal se mnoha činy, třeba tím, že on, Rakušák, nechal postavit českým Němcům tak trochu natruc "echt österreichische Baden" mezi jejich berühmt "Deusches Baden", tedy Marienbadem a a Karlsbadem. Ten druhý císař má pomník už jen ve Františkových Lázních, ale taky parádní, hned před Císařskými lázněmi a co to osobně nějak dějinně zvoral, takže máme, totiž měli jsme Československo.

Ale myslet si a říkat to nahlas, že se dalo vyjet v padesátých letech z Československa jen tak s Čedokem, to už chce hodně velkou neznalost. Jakýsi diskutér pak vykládá, že pohraničníci nemuseli střílet, takže by nebylo 300 mrtvých. No, oni chodili vždycky dva a byli to nejen prověření soudruzi, ale za to, že jim někdo utekl přes hranice, taky mohli jít na mnoho let do basy - a to nebyly tyhle "demográtický" vězení, ale lágry na kopání uranu, víme? A představa, jak si někdo kupuje v padesátých letech "zájezd" do kapitalistické ciziny, je tak neskutečná, až to bolí. Ještě v roce 1962 se zájezd do NDR považoval za luxus a takzvaný "výdobytek" jen pro vyvolené.

Věty "Hrdinové té smutné protektorátní epochy jsou hrdiny zejména proto, že důsledkem jejich hrdinných akcí byly nakonec masové oběti na životech jejich vlastních krajanů. Mužům to možná může připadat jako hrdinství, ale žádná matka nemůže považovat za hrdiny jedince tak omezené, že nepočítají s reakcemi protivníka." by se měly někam napsat. Aby už nikdo takové hlouposti neopakoval.

Miliony mladých mužů, ale i žen a dokonce i dětí obětovaly své životy za druhé světové války, aby zachránili nás. Protože kdyby nacistické Německo neprohrálo, je téměř jasné, že by dnes nebyly ani žádní Češi a Moravané (ani Poláci a Bělorusové a další) a "české matky" by se - tak jako polské a židovské a romské - zoufale dívaly jak jdou jejich děti do plynu anebo čekají, až je Sonnderkomando zastřelí a ony spadnou do vykopané jámy.

To není nic proti dnešním Němcům, to je jen popis plánů, které měli s námi nacisté.

Takže bych doporučil vážené autorce, ale i některým diskutérům, i když chápu, že je problém "hrdinů-nehrdinů" trápí, aby se vrátili k dějepisu. Třeba k těm padesátým letům. Je tam jedno staré bolševické, ale obecně platné heslo: "Učit se, učit se, učit se."

Jo, a autor toho aforismu byl K. H. Borovský (Pro neznalé dějepisu: To byl někdo jiný než K. H. Frank).