24.10.2019 | Svátek má Nina


POLEMIKA: Charles vrací úder

27.6.2009

Ve slizkém čtvrtečním ránu mě příjemně rozveselil evoluční textík pana Doležala My, Darwin a opice. Velmi mu tleskám za skepsi ve věci vědeckého dokazování pánaboha, které opravdu nejde uskutečnit, a to nikoliv proto, že by se vědci bohů štítili nebo snad báli, ale kvůli tomu, že bozi svojí potměšilou povahou neumožňují formulovat vyvratitelné hypotézy. Pokud Darwin opravdu něco zbořil, tak to nebyla božská konstrukční kancelář, ale mýtus, že biologii ovládají jakési přírodní zákony, a to biologové jásavě oslavují až do dnešních dnů.

V čem je Doležalova zábavnost? Nejoblíbenější omyl o Darwinově teorii sice papouškuje skoro každý, během globálně zchlazeného června to ale stále ještě potěší. Přírodní výběr, tak jak ho chápe moderní biologie, kupodivu není boj o život ani přežití nejúspěšnějšího. Vyzní to asi tak, jakoby biolog vtipkoval o andělech na špičce jehly a přemítal, jestli stojí na prstech nebo na patách. Přírodní výběr je ve skutečnosti ze všeho nejvíc soutěž o rozmnožení. Vůbec nejde o přežití, ostatně i malé dítě ví, že nakonec umře úplně každý, brouka ani velrybu nevyjímaje, takže s tím „přežitím za každou cenu“ je to celé takové na nic.

Příroda není krvavá lázeň, ale veselá taškařice, ve které vítězí ten, kdo dlouhodobě zanechá nejvíc potomků. Klidně to může být smolař či vrták - pokud z nějakého důvodu láká sexuální partnery, třeba roztomilou nešikovností, tak ho evoluce miluje. Znepokojivé tedy může být leda to, že lidská evoluce je sice nepochybně unikátní tak, jako je jedinečná evoluce křečků nebo třeba hrošíků, ale funguje stejně jako u všech ostatních primátů a jiných zvířat vůbec. Dnešní křečci, hrošíci i lidi jsou všichni potomci úspěšných předků, kterým se povedlo zanechat víc potomků než jejich vrstevníkům. To, že o tom rozumují vzdělanci v průměru zjevně méně reprodukčně úspěšní než zbytek populace, je už jenom takovou delikatesní ironií koloběhu světa.

Pokud jde o nemožnost přirozeného vysvětlení vzniku lidí ze společného předka, kterého sdílíme se šimpanzem, zprůměrovaný biolog sice také zrovna moc nerozumí tomu, jak fungují mobily, ale považovat je za zázrak? K dnešnímu dni vznik člověka vysvětlit dovedeme, elegantně a poměrně detailně, inu, zázraky se prostě dějí. Je ohromující, jak jsme svým nejbližším příbuzným šimpanzům i dalším primátům podobní. Žádný nepřirozený pokrok nikde na dohled. Ale, samozřejmě, celý svět je plný zázraků. Jak je to vlastně s těmi zatracenými mobily?

Je jistě zajímavá otázka, co by mělo být v evoluční historii života považováno za dokonalejší a co za méně dokonalé, odpověď na ni ovšem neleží v možnostech vědy. Jak chcete testovat a hlavně vyvrátit hypotézu, že je bakterie E.coli dokonalejší než muchomůrka červená? Nicméně, ať už „dokonalejší“ znamená cokoliv na světě, tak Doležalův popis nefunguje. Rozhodně neplatí, že by se to dokonalejší nakonec vždy prosadilo. A už vůbec neplatí, že každému dalšímu (druhu?) nebylo ubráno, ale přidáno. Každý parazitolog nebo prostě každý, kdo kdy viděl brutálně zjednodušené parazitické druhy zvířat, rostlin a kdoví ještě čeho, by mohl vyprávět.

Ale co, hlavně aby se už konečně globálně oteplilo. Jak se zdá, dědeček Darwin je stále slušně pevný v kramflecích. Všechno nejlepší, Charlesi!

Přírodovědecká fakulta JU, České Budějovice








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.