Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Diskuze má být výména názorů, přemýšlení nad nimi a cílem dobrání se pravdy, nových poznatků. Oponent není nepřítel, kterého je třeba zničit, ukecat, ALE partner při hledání pravdy. Jen tak má diskuze smysl.

Samozřejmě existují skryté a všelijak sofistikované tlaky na občany tak, aby byli nuceni dodržovat pravidla autocenzury v intencích bruselsko-politické korektnosti. Faktem je, že mnozí lidé se bojí nahlas říci nebo napsat svůj skutečný názor, aby se neocitli v hledáčku jourovských inkvizitorů a podobného lidského odpadu. Osobní svobody jsou nyní už na horší úrovni než před listopadem 89. Pod taktovkou Bruselu budujeme polistopadový totalitní systém, s čímž souvisí i snahy Jourové a dalších bruselských ideologů o totální unifikaci názorů a postojů obyvatel Evropy. U sousedů německou společnost opanovalo pokrytectví, tam se mnozí lidé na veřejnosti vyjadřují jinak než v soukromí, aby nebyli vyhozeni z práce či jinak postiženi odvetnými opatřeními ze strany nepřátel demokracie.

EU buduje socialismus. Státní, korporativní socialismus. Politologie má proto název. Fašismus. "Vynálezce" Bennito Mussolini.

Cenzura ne. Je to zločin.

Osobní zodpovědnost ano ! Žádná anonymní diskuze, každý stojí za svým názorem. Trestem za osobní urážky a komolení jmen je zveřejnéní jména, adresy a fotografie pachatele a okamžitý vyhazov z diskuze, případně i demolice ksichtu napadeným. Ale to je už jen privátní záležitost.

Přesně tak. Nejlépe by bylo, kdyby všichni lidé na diskusních fórech diskutovali pod pravými občanskými jmény, ne s vymyšlenými přezdívkami, a s podobenkami. Každý hrdý člověk si za svými názory stojí a nepotřebuje skrývat svou identitu.

Jinak zkomolování jmen je dětinsky primitivní, avšak fyzickému násilí bychom se měli všichni vyhýbat, vyhodit z diskuse ano, případně žalovat provinilce u soudu...

Pravda, lež, dezinformace a represivní tolerance

V časných devadesátkách, téměř ihned po převratu, zažali šířit hlavní osobnosti disentu (nikoli však např. Václav Benda) postmoderní tezi, že "pravda je relativní", záleží na okolnostech. Hrubě se mi to nelíbilo a nelíbí, ovšem bylo mi sděleno, že svět přeci není černobílý, že jsem nenávistný, netolerantní dogmatik.

Ovšem je-li pravda relativní, nemůže být lež absolutní. Postmodernistům podmiňuje relativnost pravdy relativitu lži. A v jejich podání se kýčovité heslo změnilo na "Relativní pravda a relativní láska relativně zvítězí nad relativní lží a relativní nenávistí!" Až sarkasticky satirické podání z úst postmodernisty a globalisty Václava Havla.

Je tedy vůbec možné rozlišovat relativní pravdu od relativní lži? Dezinformace ( https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Dezinformace ) je obecně jakákoliv zkreslená, falešná informace, používaná s cílem ovlivnit jednotlivce i určitou skupinu lidí určitým žádoucím způsobem. Ve světě relativní pravdy je i dezinformace relativní. Žijeme ve světě dezinformací - dezinformační reklamy na nás působí každou hodinu ve formě reklamy, (nejlepší půjčka, nejvýhodnější úrok, nejúčinnější prací prášek, ... bio-eko-euro..., OZE, GW, Západ-EU-USA-Čína-Rusko), tak jak se v tom vyznat? Snad si dobře vzpomínám, že univerzální klíč mi kdysi poskytl Václav Bělohradský (a není to jeho původní myšlenka), že totiž svět je natolik složitý, že je nemožné, aby jej jednotlivec pochopil, a proto je důležité rozhodovat se intuitivně, což ve skutečnosti znamená emočně. Další vodítko přidal Herbert Marcuse ve spisku "Represivní tolerance" (https://www.neomarxismus.info/2021/05/28/represivn.../). Není lepšího prostředí pro růst demagogie, cenzury a totality, než uvedená pravidla "Emoce" a "represivní tolerance". To je živná půda manipulací humus pro diktaturu. (Opět se projevuji jako nenávistná netolerantní dogmatik.)

Neštěstím postmodernizmu je ztráta pevného bodu Pravdy, kterým je možné "pohnout Zemí", zločinem rozhodování podle emocí formou represivní tolerance je ztráta svobody ve jménu svobody a pokroku.

Proto je tak důležitý rovný metr, měřit každému stejně, bez ohledu na sympatie. A pokud ten není, pak svobodu a práva jsme ztratili, vnitřně a vnějškově.

Kmuníček po předešlém trapasu mlží. Jako by nevěděl, že jde o státní cenzuru, usilující potlačovat názory a postoje, nepohodlné současnému politickému režimu.

Přidávám se na stranu paní Svobodové: Zákony, definující, co se smí, jsou cestou do pekla.

Thákur:

Zavřeli jsme dveře, aby nevešel omyl, ale jak má teď vejít pravda?

Přidávám jedno české: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Neexistuje dobrá cenzura. Jakákoliv cenzura je cenzura a ta je vždy špatná. Proti lžím se musí bojovat pravdou, ne zákazy.

Určité informace se prostě sdělovat nemají. Např. takové, které mohou zneužít teroristé a nepřátelské státy k ohrožení lidí. Nebo vedoucí k násilí proti skupině obyvatel. To ale upravují platné zákony. Požadavek autora na jejich rozšiřování a zavádění i na to, co se říkat smí je požadavkem lidí, kteří se stále dožadují dalších a dalších patníků pro jasnější vymezení koridoru stáda.

Toto téma je sice lákavé a možná zajímavé ale když si uvědomíme že jakékoli vládnoucí elity, bez ohledu jak si říkaly a co prohlašovaly, vždy používaly a používají nějakou formu regulace ohledně projevů v tisku a sdělovacích prostředcích, nemá tato diskuse valnou cenu. Ne cenzura, v žádném případě tohle slovo oficiálně nepoužívat, přitom každý ví že to cenzura je. Nějaký úřad co si říká Úřad pro tisk a informace nebo obyčejná autocenzura je všude. Tak tomu bylo vždy a tak to bude. Ono prohlašovat svoji pravdu se vždy vrací jako bumerang na člověka.

Já vlastně vůbec nerozumím tématu. Vždyť "pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí."

Tak vo co gou? Hmm, hmm, ech.

Jde o to, že na to dohlíží Ministerstvo Pravdy a Ministerstvo Lásky.