Dne 26. listopadu 2019 publikoval Pavel Černocký v Neviditelném psu článek O té chartě a disidentech … snad objektivně. Článek je směsicí výčitek a obvinění chartistů. Především motivem jejich jednání bylo údajně dostat se ke korytu apod. (dále citovaný článek).

V nadpisu je uvedeno “O té chartě…“. Po tomto nadpisu by občan očekával kritické zhodnocení prohlášení Charty 77 z 1.1.1977. Toto v článku Pavla Černockého úplně chybí. Tento nedostatek je neomluvitelný, když v souvislosti s chartou jsou vznášena krajně kritická obvinění a výtky vůči jejím signatářům. Naopak od obsahu charty je třeba odvíjet kritiku i hodnocení chartistů. Postoj Pavla Černockého připomíná vlnu odsuzování signatářů charty organizovaného komunistickým režimem v roce 1977. Tehdy obsah kritizované Charty 77 komunisté prostě tajili a dotazy na obsah byly považovány za nemístnou provokaci. Uvědomělí občané měli za povinnost odsuzovat něco, co jim mělo zůstat neznámé. Společné pro postoj anticharty Pavla Černockého a postoj KSČ zůstává, že ke kritice chartistů je obsah prohlášení Charty 77 zcela bez významu.

(Pramenem poznání obsahu Charty 77 byly podvratné radiové stanice zejm. Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Nyní stačí zadat do internetového vyhledavače Charta 77.)

Ve zkratce charta vyzývá k dodržování základních lidských práv. K tomuto se komunistický režim zavázal mimo jiné akceptací dvou Mezinárodních paktů o občanských, politických právech a sociálních právech, které byly dokonce transformovány do vnitrostátního práva dne 13.10.1976 v úřední Sbírce zákonů pod č. 120.

Obsah prohlášení Charty 77 přesně reflektuje tyto pakty a srovnává je s realitou v ČSSR. Na tomto protiprávního či jinak závadného nikdy nic nebylo.

Naopak ze strany funkcionářů komunistického režimu šlo o trestní jednání, když docházelo v souvislosti s činností charty k mnohotvárné perzekuci občanů a dokonce k inscenovaným procesům. Svůj podpis pod Chartu 77 mohl připojit každý, kdo s ní souhlasil. Charta 77 nevybudovala žádné kádrové oddělení, kde by posuzovala občany, zda jsou nějakého náboženského vyznaní či bez vyznání, zda jsou pro socialismus s lidskou tváří nebo pro kapitalismus, zda jde o bývalé, současné členy KSČ nebo bezpartijní. Kdo si přečetl prohlášení Charty 77 nemůže upadnout do omylu, před kterým varuje anticharta Pavla Černockého, totiž do omylu, že Charta byla nějakou homogenní skupinou. Naopak za žádnou homogenní skupinu se nikdy nevydávala. Pavel Černocký zde opět pracuje jako s hotovým faktem, že čtenář nezná prohlášení Charty 77.

Uvedeme analogickou situaci. Skupina občanů se vydává pravidelně na dlouhé turistické pochody.

Vlastně provádí činnost, která je právem zcela povolena. Teď nějaký subjekt jim v této právem povolené činnosti bude bránit, přepadávat je, zakazovat jim turistické výlety apod. Jeho argumentem bude, že členové této skupiny si takto upevňují fyzické zdraví. Toto je nežádoucí, protože za 12 let se mohou díky své fyzické kondici ucházet o funkce a jeden člen této skupiny se dokonce může stát prezidentem.

Řeknete, že jde o obrovskou stupiditu. Ale přesně podle uvedeného schématu to probíhalo a probíhá mezi Chartou 77, komunistickým režimem a antichartou Pavla Černockého.

K angažovanosti exkomunistů v Chartě 77 se věnuje článek poslance Marka Bendy uveřejněný v NP dne 8.11.2019 O disidentech – tentokrát pravdivě. Pan poslanec dovozuje, že křídlo exkomunistů nikdy Chartě 77 nedominovalo.

Zde chci uvést jenom fakt, že v souvislosti s druhou světovou válkou získala KSČ mnoho přívrženců. Ve volbách v roce 1946 v historických zemích 40 % hlasů. Také mnoho bezvýhradných fanatiků.

Zkratka jejich uvažování probíhala takto: zrada demokratických mocností v Mnichově 1938, SSSR vítěz nad fašistickým Německem, sociálně spravedlivá společnost předpovězená Karlem Marxem apod. Podpora komunismu byla bezvýhradná a upřímná. Jistě šlo o zcela chybné a škodlivé uvažování. Po několika letech došlo k probuzení a ke zklamání. Cítili se režimem podvedeni. O to se mnozí z nich stali daleko většími odpůrci totalitního režimu než jiní.

Uvádět, že někdo Chartu 77 podepsal 1.1.1977, aby potom za 12 let získal koryto, je evidentním nesmyslem. Tehdy nemohl nikdo okamžik zániku totalitního režimu předvídat. Nemohl předvídat ani fakt, zda k tomuto zániku dojde za našeho života nebo za života našich vnuků. Režim se nemusel transformovat do demokracie (viz komunistická Čína). Korytáři nepodepisovali Chartu 77, ale hlásili se do KSČ a projevovali souhlas s nezištnou internacionální pomocí z 21.8.1968.

Anticharta Pavla Černockého obsahuje mnoho dalších nesrovnalostí a nepravdivých údajů. Můžeme souhlasit s poslancem Markem Bendou, že na všechny nesmysly reagovat prostě nelze.

(Např. PhDr. Anna Šabatová, PhD. nikdy členkou nebo kandidátkou komunistické strany nebyla. Naopak v první polovině 70. let byla vyhozena z politických důvodů z vysoké školy.)

Dotážeme se váženého Pavla Černockého, kdy dojde k pádu totalitního režimu na Kubě? Vzkáže kubánským disidentům, ať toho nechají, když jde jim toliko o koryto?