nemějte mi to za zlé, ale svým článkem jste mi silně připomenul onoho českého (světového, jak jinak) režiséra, který se po návratu z USA předvedl na obrazovce; mával československým pasem a vykřikoval, že i v USA zůstal čs. občanem. Což byla pravda, ale nikoli celá pravda.

Americkým občanem se nestal proto, že tento obecně nepěkný člověk vyrazil své ženě sedm zubů, za což vyfasoval 105 dní kriminálu a jako osoba trestaná v čekací době neměl nárok na získání občanství USA.

K "otcům zakladatelům" rozhodnutí ad vocem p.t. pí Brožové zajisté přiřadit lze. Leč je nutno dodat, že americký soudce je nejprve volen a o "doživotí" a neodvolatelnost, má právo žádat až po období podmíněné soudní empirií volené periody (v Kalifornii tuším 9 let) a dosažení určitého věku. (Opět neověřeně a v Kalifornii, dodávám věk 42)

Až do té doby je jeho soudní výkon podmíněn skrutiniem voličů. Taktéž například nepamatuji, že by se americká soudkyně účastnila soutěže o krásu poprsí. Rovněž u nás nemáme porotní soudy, bez nichž si demokratickou justici lze jen těžko představit (jistý hňup v křesle ministra spravedlnosti prohlásil, že u nás nemají tradici, ač existovaly již za Rakouska a de facto byly zrušeny až roku 1951), tedy instituci, kdy porota může vhodně korigovat zhovadilost, nevzdělanost či zlomyslnost (pokud jde jako v mém případě o dítko ze vzorné komunistické rodiny) soudce.

Takže bych považoval za vhodné doplnit Vaši essay o celou pravdu. Zatímní empirie ukazuje až příliš často na to, že naše justice je více než čím jiným ovládána byrokratickou zpupností a obávám se, že pí Brožová je její kabinetní ukázkou.

Se zdvořilým pozdravem

Váš