V čem spočívá rozdíl mezi liberálním a národním konzervatismem, mezi starou a novou pravicí? Proč jsou liberální a národní konzervativci tak často na opačné straně barikády, i když sdílejí intelektuální základ? Několik výňatků z myšlenek „ideologa národního konzervatismu“ Andreje Duhana, z nichž mnohé zazněly i na letošním Konzervativním kempu.

„Veškeré rozdíly mezi liberálním a národním konzervatismem se odvíjejí od rozdílného postoje k liberalismu. Pro liberální konzervativce je liberalismus součástí jejich ideologie, jejich konzervatismus stojí na fúzi klasického liberalismu a konzervatismu. Jak o sobě s oblibou říkají: Jsme liberální v ekonomických otázkách a konzervativní ve společenských otázkách. Národní konzervativci se svým pojetím konzervatismu vracejí před tuto fúzi, kdy byl liberalismus stejně velkým protivníkem konzervatismu jako socialismus. Fúzi naopak vidí jako hlavní příčinu úpadku konzervatismu.“

„Národní konzervativci vidí volný trh a soukromé vlastnictví jako nejlepší cestu k prosperitě, ale odmítají volnotržní dogmatismus i neoliberalismus. Nejde jen o efektivitu, ale stejně tak o solidaritu, stabilitu, bezpečnost. Jako nejvyšší hledisko nestaví trh, nýbrž národní zájem, kterým je posilování národní ekonomiky a domácího kapitálu, ale i růst prosperity širokých vrstev a sociální smír. Je to přístup více pragmatický a paternalistický, neideologický ohledně role státu a trhu.“

„Pro liberální konzervativce konzervatismus znamená umírněnost, příslušnost k establishmentu a obhajobu řádu. Současný Západ je podle nich v zásadě v pořádku, potřebuje jen korekce a úpravy některých politik. Jejich modus operandi v reakci na neustálý tlak progresivistů je: Nechte mě na pokoji, já vás nechám taky na pokoji. Jakkoliv musí cítit, že konzervativní hodnoty jsou vytlačovány a veřejnému prostoru stále víc dominuje liberální progresivismus, vzývají kompromis s levicí. Sami sebe vidí jako zachránce Západu, jako sílu establishmentu, jako hráz jak proti populistické „krajní“ pravici, tak woke levici.“

„Pro národní konzervativce jsou instituce alfou a omegou. Z jejich pohledu je neutralita institucí chiméra, vždy budou odrážet a zároveň prosazovat určité hodnoty a pojetí morálky. Proto je zásadní, kdo je ovládá. Národní konzervativci si trpce uvědomují, že instituce jsou dnes vesměs v rukou liberálů. Ti ovládají intelektuální, vzdělávací, kulturní i ekonomickou infrastrukturu Západu a používají ji k prosazování svého světonázoru.“

„Kulturní a morální sféru ovládá liberální levice se svými apely na diverzitu, inkluzi, rovnost, antidiskriminaci a pocity, které jdou přímo proti tradičním západním hodnotám excelence, meritokracie, objektivity, rovnoprávnosti a patriotismu. Normou je tolerance všeho s výjimkou tradičních západních identit, hodnot a norem. Duch doby ztělesňuje pocit, že na vše mám právo, všechno je na prodej.“

„Tragický stav Západu je přímý důsledek liberálních elit a jejich politik. Více liberalismu znamená více úpadku. Západní establishment a jeho konsenzus nehájí hodnotově ani ekonomicky velké segmenty populace, naopak ohrožuje jejich blahobyt a zpochybňuje jejich kulturní identity či jimi přímo opovrhuje. Je to politicky, intelektuálně i morálně zkrachovalý projekt.“

„Liberální establishment nasměroval Západ k hospodářskému úpadku a deindustrializaci v důsledku globalizace a klimatické politiky uhlíkové neutrality, k sociálnímu inženýrství, poklesu životní úrovně, úpadku střední třídy, vyprazdňování demokratické politiky v důsledku přesunu pravomocí na byrokracii, soudy a nadnárodní organizace a k úpadku svobody projevu a nezvratné kulturní a demografické proměně kvůli masové imigraci a rezignaci na podporu porodnosti.“

„Národní konzervativci tento liberální status quo odmítají konzervovat. Naopak jsou radikální v jeho odmítání a snaze jej změnit. Odmítají hrát na hřišti vykolíkovaném liberály. Chtějí konzervativní pochod institucemi, výměnu establishmentu, budování konzervativní kontraelity. Nejde jim jen o změnu politik, ale o změnu řádu. Národní konzervatismus spočívá v obnově – fyzické i kulturní obnově západní civilizace a svobodných národů Západu. Národní konzervativci a liberální konzervativci hrají každý úplně jinou hru.“

„Výsledek souboje o podobu pravice mezi liberálními a národními konzervativci rozhodne o tom, zda se pravice pokusí Západ strhnout z jeho současné úpadkové trajektorie, anebo bude silou, která bude tento úpadek pouze zpomalovat.“

Celý text naleznete na webu ECHO24.