POHLAVÍ: Transgenderismus mrzačí mládež (2. část)
Krize dospívání je záměrným dílem pokrokářů
Dotud má stať (první část byla zveřejněna na webu Neviditelný pes) pouze prezentovala základní statistická čísla a nastínila výchozí stav problému, nyní je už ale třeba analyzovat mou vážnou hypotézu, že pokrokářská politika a metody její manipulace mají dominantní vliv na rostoucí počty mladých lidí s krizí pohlavní identity. Transsexualita je totiž sice fenomén, který se objevuje v mnoha zemích po celém světě, ale jen v západním světě byl zneužit v politický program transgenderismu, který můžeme právem považovat za symptom vývojové krize celé naší euroamerické civilizace.1 Stal se totiž progresivistickým programem údajného „osvobození“ člověka proti systémové moci. Jen v rámci našeho civilizačního okruhu byla možnost odmítnutí pohlavní přirozenosti pomýleně označena za žádoucí vzdor proti jakýmsi sociálním konstruktům, jenž prý zotročují člověka vůči systému.
Souhlasím s oxfordských profesorem sociologie Michaelem Biggsem, který říká, že „transgenderismus je dosazován shora“. I já vnímám, že dnešní situace je důsledkem prosazování politicky zhoubných genderových ideologií. Druhá vlna feministického hnutí, jenž započala v 60. letech, totiž záměrně zkonstruovala slovo „gender“, aby mužství a ženství dala falešný přívlastek tzv. sociálního konstruktu, který je prý jakýmsi nástrojem mocenských vztahů určovaných patriarchátem. Marxismem poháněný feminismus se tak snažil pomocí floskule gender rozehrát třídní boj v rodinách a politizovat témata produkce a reprodukce pro prosazení socialistické společnosti.
V 80. letech ale aktivisté pojem gender postupně začínají oddělovat od biologického pohlaví a tím dali průchod bezbřehému sociálnímu inženýrství. To vše nakonec dotáhla do extrému třetí vlna tzv. postmoderního feminismu, která již zcela popírá biologicky vrozené pohlaví a také jej řadí mezi sociální konstrukty.2 V roce 1990 vznikla kniha Gender in Trouble od feministické filozofky Judith Butler, která v tomto svém díle opustila marxistický třídní boj druhé vlny feminismu a v duchu relativizující postmoderny vytvořila zhoubné teoretické koncepce, jež jsou podkladem pro destrukci lidské přirozenosti. Výsledkem jsou zejména tzv. nebinární osobnosti, které jsou od tradičních pohlavních identit již zcela odpoutané.
Transsexuálové sem sice dle této pomatené postmoderní ideologie zcela nepatří, neboť stále uvažují v rámci jakéhosi (jak progresivní filozofové říkají) „paradigmatu dvojpohlavnosti“ a fixují se na druhé pohlaví, čímž podle pokrokářů vlastně legitimizují existenci ženství a mužství, ale už majoritě pomýleně manifestují, že genderová identita není podle nich zakořeněna v biologickém těle, že je pro ně něčím odnímatelným. Zkrátka, že se ženský či mužský „gender“ dá přiřknout dnes i člověku jasně vykazujícím opačné chromozomy. To, že se jim tuto lež daří mezi mladými šířit a vklínit ji například i do systému školství a zdravotnictví, je jejich absolutním vítězstvím nad zdravým rozumem a podrýváním zákonitostí přírody.
Explicitním cílem těchto agresivních genderových – ismů je levicová revoluce, tj. dosažení zničení dosud platných tradic, společenského řádu a v neposlední řadě také kapitalismu. Právě pro něj je důležitá existence soukromého sektoru založeném na různosti pohlavních identit, která je tmelem např. v rámci dělby rodinných rolí určených rozličným životním posláním.
Pokrokáři chtějí absolutní přepólování společnosti a podmanění si lidské osobnosti. Jde o nebezpečný progresivistický diktát formující falešné identity. Hlavním cílem genderové manipulace je rozpad vazeb mezi muži a ženami. Snaha o absolutní vymazání instinktů a pudů se záměrem atomizovat jedince. Transgender osoby jsou pak vedle homosexuálů, feministek, nebinárních, intersexuálů apod. jen dalším proletariátem, který je vytvořen či zmanipulován levicovými kampaněmi pro radikální politické cíle.
Genderová dysforie existovala sice dávno před genderistickým blouzněním, nicméně až nyní se stává politickým nástrojem, kterým jsou masově destabilizovány identity lidí. Mladí jsou aktivisty bezskrupulózně genderovou ideologií indoktrinováni v etapě života, kdy jsou bezbranní a teprve se vpravují do pravidel společnosti (a jak již bylo řečeno, v extrémně senzitivním obdobím života). Na mnohých školách se mají mladí žáci např. v rámci různých pokrokářských programů dnes oblékat jako opačné pohlaví apod. Přičtěme k tomu i to, že řada mladých transgenderů pochází z rozvrácených rodin a nežije s oběma vzory pohlaví – absentuje buď vzor matky nebo otce (tuto absenci rozdílných vzorů by ještě více umocnilo případné svolení zákonodárců k osvojení dětí homosexuály).3 Nežijí tak ve stabilním rodinném prostředí, které by mladým dávalo dobré vzory v období dospívání.
Pokrokářská manipulace přes média a školství z toho následně těží a mate mladistvé v jejich identitě. Progresivistům je pak úplně jedno, že následná lékařská intervence při řešení genderové dysforie je nebezpečným zásahem do fungování organismu v podobě pravidelné doživotní dodávky jiných hormonů může jedinci způsobit vážné zdravotní komplikace. Tito lidé se navíc stávají doživotně závislými pacienty na farmaceutickém průmyslu.
Mám také vážné podezření, že za rapidním nárůstem transsexuality u dospělých je to, že pokrokáři manipulují jedinci s celou řadou jiných komorbidit, které je činí náchylnými.4 Lidé, kteří se dnes vnímají za transgenderové jedince, často trpí psychickou zátěží, obezitou, depresemi, závislostmi, nevyrovnaným vztahem ke svému okolí, mají zkušenosti se sebevraždami, znásilněními apod. Výzkumy se v posledních letech také zabývají vyšší mírou výskytu autismu u těchto jedinců a udávají dokonce až 26 % ve srovnání s 1,85 % prevalencí v obecné populaci.5 Využívat nemocné pro radikální politické cíle je vskutku děsivá představa.
Proč právě tolik dívek
Základem problému je tedy obecně atmosféra, kterou progresivisté kolem vnímání pohlaví rozvíjí. Dospívajícím, kteří mají potíže přijmout vlastní tělesné změny (zejména nejvíce ohrožené skupině dívek), se právě onen gender představil jako něco odnímatelného, něco co není třeba nutně přijmout a je pouze volbou. Ženství svázali s tématy nerovnosti, násilí či obtěžování dané jakousi toxickou maskulinitou. Toto je pravděpodobný důvod výrazného nárůstu zájmu adolescentních dívek nebýt ženou. Aktivisté jim nabízí řešení tohoto problému cestou plovoucího genderu, který lze dle nich během života změnit.
Vykreslujeme-li v médiích ženské pohlaví jako oběť, kdy ženy prohrávají a muži jsou agresoři, nedivme se, že se dezorientovaná dívka bude snažit od dospívání, kdy se na jejím těle začne vyobrazovat dospělost svázaná s ženským údělem, distancovat. Kampaně jako MeToo se snaží dnešním mladým ženám říci, že identita ženství je mocensky vnucená sociální role, se kterou žijí v oprátce patriarchátu, jenž jim nasadili muži (o to samé se mimochodem snažil i loňský filmový velehit Barbie). Ženy jsou líčeny médii jako podřízené oběti mužské nadvlády, nerovné ve mzdách, společenském postavení. Jejich těhotenství je bráno jako přítěž na cestě ke kariéře. Muži zase jako původci jakési zlé „macho“ energie. Jak si má mladistvý člověk vybudovat zdravou mužskou či ženskou roli, když je tato konfúze rolí v dnešním světě pokrokáři takto podporována? Přičtěme také to, že současná doba blahobytu dává mladým živnou půdu pro přehnané sebeprožívání a utápění se ve vlastních emocích.
Jsme překvapeni, že když se zejména mladým dívkám podsouvá, že se skrze vývoj sekundárních pohlavních znaků stávají sexuálními objekty, tak odmítají ženský osud? Že neunesou i bolest s tím spojenou a raději se svého poslání v prvních projevech dospívání vzdávají? Jde o cílenou a vytrvalou kampaň, která si vzala za cíl smazat přirozenost. Evidentně účinně.
Další (v pořadí třetí ) část mé stati se bude zaměřovat na politické aspekty transgenderového lobby v USA a v ČR
Zveřejněno v květnovém čísle měsíčníku TO
1 Srov. Chvála, V., Trapková, L. (2022) Genderová dysforie jako fenomén naší doby? Psychiatr. praxi 2022;23(1):e33-e41
2 Dvořák, P. (2019) Marxistické zdroje v pozadí myšlenek o genderu v Istanbulské úmluvě, Distance,: revue pro kritické myšlení č. 3.
3 Kaltiala, R., Heino, E., Marttunen, M., & Fröjd, S. (2023). Family Characteristics, Transgender Identity and Emotional Symptoms in Adolescence: A Population Survey Study. International journal of environmental research and public health, 20(4), 2948. Odkaz
4 “Prevalence of substance use and mental health problems among transgender and cisgender U.S. adults: Results from a national probability sample“ appears in Psychiatry Research and is co-authored by Jeremy D. Kidd, M.D., Nicky A. Tettamanti, M.P.H., Roma Kaczmarkiewicz, M.A., Thomas E. Corbeil, M.P.H., Jordan D. Dworkin, Ph.D., Kasey B. Jackman, Ph.D., Tonda L. Hughes, Ph.D., Walter O. Bockting, Ph.D., and Ilan H. Meyer, Ph.D.
5 Wattel, Luna & Walsh, Reubs & Krabbendam, Lydia. (2022). Theories on the Link Between Autism Spectrum Conditions and Trans Gender Modality: a Systematic Review. Review Journal of Autism and Developmental Disorders. 10.1007/s40489-022-00338-2..