Bylo nebylo. V jednom koutu světa za doby jednoho ošklivého krále se objevili dva ušlechtilí a andělsky čistí Mirkové Dušínové (made in USA) a ti zabloudili, jak tak hledali Pravdu s velkým P a velkým R a velkým…. No prostě velikou PRAVDU do podzemí jednoho tajemného hradu…. ééééé do podzemních garáží a tam potkali tajemného trpaslíčka. A ten jim prozradil strašlivé tajemství, jak zlý král Amerikánie je ale moc a moc ošklivý, a pověděl jim, proč. A ti čistí a hodní chlapci neprozradili toho tajemného trpaslíčka, který přišel z tajemného království CIA. Ale šli a vykřičeli na všech nárožích, že král Nixon je lump.

A když se lidi ptali, jak vědí, že je král lump, tak oba hodní hoši nevěděli, a tak jim nezbylo než zase vlézt do podzemních tajemných a špinavých prostor a poslouchat, co jim trpaslíček poví. A byli přitom stateční. Nebáli se ani, že se sami ušpiní, ani se hrdinně nebáli hovořit s tajemným trpaslíkem z CIA, který jim vždy dobře poradil. A oni šli a napsali to lidem: A pak jiní lidé odvolali toho špatného krále a dali moc a moc penízků a vyznamenání těmhle chlapíkům statečným z novin Washington Post a ti chlapci byli moc a moc šťastní, že pomohli dobré věci. Jo a taky měli pak hodně penízků i majitelé novin a všichni byli "happy". I trpaslíci ze CIA.

A od té doby všichni novináři toužili být jako ti dva, co lezli hrdinně do garáží a psali jak jim radil -jistě že nezišťně- onen trpaslík a tomu se od té doby říká investigativní žurnalistika. A moc a moc se to ve světě pěstuje. Možná také proto, že všude na světě je moc a moc tajemných trpaslíků z různých tajemných míst, nejen z CIA, ale ono má každé království své trpaslíky z KGB, a BIS a jiných tajných služeb a rozvědek a … a tak vůbec.

No, moc hezky to vše dlouhá léta běželo. Lidi se dozvídali, jak byl ten který král ošklivý, jak onen dvořan kradl, jak jsou bohatci-kapitálisti nenažraní a úlisní a trpaslíci měli žně. Navštívili "hodné chlapce" a ti pak, jako ti dva z té garáže, už jen investigovali. To jen otiskli, co jim kdo - jistě že jen a jen v zájmu spravedlnosti, lásky a míru na zemi - dal. Jo a taky pro radost trpaslíků, kteří jistě že jen plni lásky a demográcie tahali zezadu za provázky.

Ono sice po letech pak prasklo, že ti původní dva investigativci nic nevyingestikovali, ale že jen skákali, jak jim trpaslík ze CIA pískal, protože trpaslíček, než zemřel, to na sebe vykecal.

Ale protože jsme v pohádce, kde vysoké ideály vždy zvítězí nad zlem, lidé si nevšímali toho, že ti první dva novináři i ten trpaslík z CIA byli pěkní šmejdi a ne žádní hodní hoši který šlo o Pravdu.. A tak hra na hodné hochy pokračuje dodnes.

Investigatismus, to je dneska hlavně čekání, kdo nám donese nějakou tu lumpárnu, a pak vytahování předem přesně vyselektované špíny na někoho. Což se stalo ve světě běžnou novinářskou normou. A to prosím nejen u nás!

Takže první, pokud vím, byli Slováci, kteří měli dost odvahy se tuto " trpasličí" novinařinu pokusili zastavit a vydali zákon. Který to novinářům poněkud stěžuje. A to bylo řevu! I když vlastně, moc s nestalo, že?! My jsme se jen později přidali.

Ale nejen my už toho tak nějak začínáme mít plné zuby. Těch tajůplných trpaslíků a novinářů. Co se pasovali na "jediné spravedlivé tohoto světa". Neboť arogance, kupování ukradených policejních materiálů, vydělávání peněz na lidských tragediích už přesáhla únosnou mez. Takže na hrubý pytel jde hrubá záplata. A nejen u nás. To jen naši novináři hrají na stránkách denníků hru na jediné spravedlivé a "ublížené" a vykřikují: "To by se jinde stát nemohlo." Ale mohlo - viz článek pan Hvížďaly v Euru a na NP Kastrace alfasamců. 

Když někdo něco přežene a novináři se začnou chovat jak utržení z řetězu, nějaká odezva zazní. Ostatně, když tak pláčou jak krokodýli, že "oni jen otiskují a informují" a že vláda by měla "zasáhnout", sakra, že jsem ještě neviděl filmeček natočený skrytou kamerou? Jak nějaký policajt, advokát, státní zástupce nebo někdo podobný předává ukradené materiály a odposlechy idealistickému novináři. To byl sukces! To by byla senzace. To by byl průser!

Hlavně v tom, že už by osvědčení "spolupracovníci" nepředávali "investigativním" novinářům ukradené a připravené lumpárny. Tak proč to novináři neudělali, když jsou tak zásadoví? A jde jim tolik o čest, právo a demokratickou společnost? Anebo ne?!? Nebo snad nás chtějí přesvědčovat jako Mečiar, že se jim ty spisy rodí přes noc samy na stole?

Mám pocit, že už se i jinak kvalitní novináři z touhy po slávě, po větších nákladech a pocitu výjimečnosti úplně dostali mimo realitu.

Přesvědčila mne o tom zkušenost, když jsem se dočetl několikrát v seriozních novinách v rozhovoru s politikem, jak novinář zpovídanému řekl: "Tady kladu otázky já."

Tak tuhle větu si já navždy pamatuji ze svého prvního "velkého výslechu" v roce 1970. To mě sebrali tři samopalníci v práci, odvezli do Ruzyně a narukovali na mě dva estébáci - jeden "hodný" a jeden "zlý". "Tady kladu otázky já," řvala ta poněkud méně inteligentní mlátička. Moc s tím nevyhráli. Poněkud je otrávilo, když jsem jim sdělil, že na mne prvně řvali estébáci v Ruzyni už v roce 1953, když mi bylo deset let. Pak jsem ji slyšel u výslechů mnohokrát. Tu větu. Vždycky, když jsem nechtěl hrát podle jejich not.

Pokud je schopen "investigativní" novinář a "eso" redakce klesnout až takhle daleko, že používá místo argumentů hlášku milovanou estébáky, je jasné, že už přestává chápat, kdo vlastně je. A o co jde. A co representuje.

Možná si někteří z nich myslí, že mohou všechno. Mohou, konec konců. Ale ty následky! Pro nás i pro ně. Protože nikdy není nic zadarmo. Jak to napsal Karel Kryl:

Salome, sťali už Křtitele,
Salome, usměj se vesele,
točíš se ve víru, ústa jak upírů
krví ti planou, Salome, ……

Noci už ubývá, císař se usmívá,
pokojně mohu žít, všeho lze použít
pro dobrý stát,
možná ho napadlo prastaré říkadlo:
dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
nemá se štkát.

Ne, ne, pánové. Uveřejňovat ukradené odposlechy, zfalšované a odcizené kusy protokolů, fotky slavných mrtvol, co to má společného s "hlídáním demokracie"? Žádná dobrá věc se lumpárnou vytvořit nedá. Za všechny "hlavy na míse" jednou zaplatíme.

Ale vykládejme to "trpaslíkům".

Pokud chcete pomoci státu, lidem a demokracii, veřejně vyhlašte, že budete dodržovat zásady chování běžné v civilizované a slušné společnosti. Pak nebude potřeba blbých zákonů a nebudete muset otiskovat poněkud připitomělé "inzeráty" v novinách, jak se prý bude nám čtenářům "ubližovat".