Připouštím, že je v tomto světe mnoho věcí, kterým ani nemohu rozumět. Rád bych ale věděl, zdali jim rozumí ti, kteří se narodili, dejme tomu, 1990 a déle. Nechápu například, jak je možné, že se v médiích vyskytují očividně podvodné inzeráty.

Mezi námi, on je každý inzerát tak trochu podvodný, byly doby kdy jsem v propagaci pracoval a vím o tom svoje. Nicméně to někdy přesahuje všechny meze. Nedávno jsem si všiml inzerátu, ve kterém byl na fotce prezident Petr Pavel a stálo tam, že prezident doporučuje fond s výtěžkem třicet procent, nechytejte mě za slovo, podstatný je princip sám. Je si vzpomeňte, kolikrát jste padli na nabídku bezpracného zaměstnání s výnosem tisíc dolarů denně. Vzpomínám před lety, kdy banky padaly jako shnilé hrušky, na fasádě činžáku v Nuslích byl ohromný billboard kampeličky slibující 18% úrok.

Zlobí mě to jaksi z principu samého. Nechápu, jak je možné, že po takových evidentních podvodech nikdo nejde. Kdybych se po tom začal pídit, určitě narazím na vysvětlení, že „není legislativa‟. Taky vím, že na vině nejsou média. Mají kontrakt s mediálními agenturami a dostávají v jednom balíku různé inzeráty. Technicky nemohou odlišit ty falešné od těch jakž takž seriózních.

Hněvá mě to, ale žádný pocit ohrožení mě z tohohle netrápí. Vím, že mi nikdo tisíc dolarů na den nezaplatí a že osmnáct procent úroku je blbost. Nejsem v pokušení spadnout do pasti.

Do takto primitivní pasti. Jsou ale jiné, mnohem důmyslnější. Je to pár dní, kdy jsem dostal mail od platební společnosti. Ale pozor: nebyl to ten známý trik „zboží vám dodáme po uhrazení doplatku 4.30 korun‟. Mail se tvářil naprosto seriózně, měl grafickou úpravu obvyklou v té společnosti. Díval jsem se na něj a zkoumal, v čem je háček, v čem je trik. Nepřišel jsem na to. Měl jsem pocit, že stojím u minového pole a všechny moje minohledačky mlčí a přesto vím, že tam někde past je.

Nemám rád záhady tohoto typu. Zároveň mě zlobí, že mě stát nejen nechrání, ale ani neprojevuje nejmenší snahu se o tento druh hrozby zajímat. Ví si rady s pořádkem na ulici, má v nich svoje hlídky. Kde ale jsou hlídky proti podvodníkům na internetu? Tohle nejsou žádné hybridní hrozby, které se nedají ani jednoznačně definovat, natož pak efektivně odvrátit. Tohle jsou plošně vedené útoky na široké vrstvy obyvatelstva. Jsou trvalé a dlouhodobé. Nikdo se ani nepokouší jít po digitální stopě podvodníků. Občan je velkoryse zanechán bez ochrany. Doporučuje se opatrnost. Té samozřejmě není nikdy dost, ale při složitosti digitálního světa je třeba vypěstovat si opatrnost až za hranici paranoii.

Asi tak, jak to vnímal kapitán Yossarian v Hellerově Hlavě XII.: Všichni mě chtějí zabít.

Je třeba si říkat: všichni mě chtějí oškubat. Stát mi nepomůže. Konec konců, v řadách škubačů stojí v první řadě.

Psáno pro Lidové noviny, 5.7.