Že se u nás plýtvá, to ví i každé malé dítě. Věci se vyhazují při sebemenší poruše, nic se neopravuje, jak bylo dobrým zvykem dříve. Nikdy se tak neplýtvalo, jako v poslední době, a pamatuji toho již hodně. Mohu uvést až absurdní příklad: Jednou za mnou přijel jeden známý a když jsme se šli projít, šli jsme kolem popelnic a tam ležel nový vysavač. Známý řekl, že si ho vezme a že ho zkusí opravit. Za několik dní mi volal, že se k tomu dostal, že ho chtěl opravit, ale že zjistil, že tomu vysavači vůbec nic nebylo, ale pouze byl plný sáček na prach. Podobných případů jsou tisíce.

Čeho plýtváním dosáhneme? Dosáhneme toho, že se věci musí znova vyrábět a že nám roste takzvané HDP. Hrubý domácí produkt je totiž pro politiky jedno z hlavních měřítek vývoje ekonomického rozvoje společnosti. Dosáhneme také toho, že se zvýší zaměstnanost, protože se věci musí znovu vyrábět. Někteří výrobci tomu jdou naproti tím, že úmyslně zkracují životnost svých výrobků a činí je vědomě neopravitelnými.

Uvedl bych některé příčiny i následky, proč se u nás plýtvá. Je nedostatek opravářů, mládež chce studovat hlavně na gymnáziích a na středních školách, ale o práci řemeslníků příliš velký zájem nemají. Dalším důvodem je diktát módy a touha po nových a moderních věcech, i když stará věc by mohla sloužit ale není už moderní, tak se koupí věc nová a starší byť dosud funkční, se vyhodí.

Nyní něco k důsledkům plýtvání, to znamená k nákupu nových věcí na úkor funkčních věcí starých. Jednak jde o zbytečný nárůst znečištění ovzduší, protože tím, jak se musí nové věci vyrábět, tak se do ovzduší dostávají zplodiny z výroby spotřebované energie (spalování fosilních paliv vytváří emise CO2 a metanu). K tomu ještě se nové věci také musí dopravovat k zákazníkovi, a to znamená další znečištěné ovzduší. A znečištěné ovzduší souvisí s klimatickými změnami, které se již několik desetiletí projevují výrazně negativně. Třetí důsledek je, že nám přibývá odpadů. Odpad, například plastový, zamořuje půdu, vodní toky, moře atd. Jemné plasty se dostávají dokonce do lidských organismů, a že tam nepůsobí dobře, to je jasné. Čtvrtým negativním důsledkem je větší spotřeba energií, to znamená další náklady na další zdroje energie, ať už takové nebo makové.

V jedné písni se zpívá „Neopouštěj staré známé pro nové“. Paní na Rádiu Liberec toto rčení trefně pozměnila na „Neopouštěj staré věci pro nové“. Dodal bych k tomu: „…když to není nezbytně nutné“. Větší plýtvání nastává v situaci, když společnost je bohatší. Čím je bohatší, tím se více plýtvá. Kdy se také hodně plýtvalo? To bylo období před pádem Říše římské. Je možné, že nám podobný pád hrozí - Evropské unie nemusí být věčná. Časem, i vlivem plýtvání, může dojít k jejímu rozpadu. Nadbytek rozhodně nevede k tomu, aby se nějakým způsobem plýtvání omezovalo. Mohl bych uvést desítky a stovky příkladů plýtvání, ale uvedu jich jen několik. Například to jsou náplně (tonery) do tiskáren. Ještě před několika lety tonery do tiskáren bylo možno vrátit a dodavatel potom zařídil naplnění těchto tonerů pro další použití. Byly pak prodávány, samozřejmě za mnohem nižší cenu než ty originální. V dnešní době prakticky k naplňování tonerů nedochází. Výmluva výrobců, kteří potřebují větší obrat, to znamená větší nákup nových tonerů, je ta, že údajně několik naplněných tonerů nevykazovalo takovou kvalitu, jako ty originální.

Další příklad: plýtvá se pitnou vodou, která se používá velmi často ke splachování na WC, k zalévání květin či celých zahrádek či zahrad. Plýtvá se elektřinou při provozu nočních reklam. Dříve bylo dokonce běžné, že mrazící boxy v prodejnách potravin byly otevřené a tím pádem se vlastně plýtvalo elektřinou. Neopravují se oděvy, neopravují se boty, nebo opravují, ale jen v malé míře. Málo se také opravují spotřebiče - například ledničky a pračky. Nešetří se elektřinou, plynem ani naftou a benzínem. Vyhazuje se spousta léků, vyhazují se potraviny. Zbytečně si jezdí autem - nevyužívá se dostatečně hromadná doprava. Zboží často cestuje přes celou zeměkouli, ačkoliv například potraviny by se mohly vyrábět přímo v zemi spotřeby. Nemoderní šaty nebo obuv u žen se nevyužívá. Existuje spousta příkladů zbytečného přepychu. Přepych je vlastně jedno velké plýtvání.

Uvedu na závěr ještě jednu maličkost, ale typickou. Například guma v trenýrkách byla dříve volná, vyměnitelná. Dnes se do těchto trenýrek zašije. A když potom ztratí svou funkčnost, tak se celé trenýrky nebo slipy musí vyhodit.

Kapitalismus, pardon tržní hospodářství, je, mimo jiné, založen na plýtvání. Konkurenční boj a plýtvání jsou hybné sily kapitalismu. Plýtvání, jak již bylo řečeno, vede k poškozování životního prostředí a vede také k předčasnému vyčerpání a likvidaci přírodních zdrojů.

Málo se k přepravě zboží používá železniční doprava, i když je 5x ekologičtější než doprava kamiony. Navíc většina nákladních vozidel se vrací prázdná nebo jen částečně naložená, což zvyšuje náklady a emise.

Systém „Kamiony na železnici“ je víceméně Popelkou. Staví se nové bloky jaderných elektráren, ačkoliv výroba elektřiny by měla směřovat k mnohem jednodušší a šetrnější cestě energetických úspor a obnovitelným zdrojům. To znamená k vodním, solárním a k větrným elektrárnám. Jenže tam je zaměstnanost asi 100x nižší než u těch jaderných. Zbytečně se podporuje silniční doprava - stavbou dalších silnic, nadjezdů, a rozšiřováním silnic stávajících o další pruhy. Přitom Švýcaři zjistili, že čím více se silnic staví, tím pak více jezdí aut! Polovina osobních aut jezdí téměř zbytečně. Více by se měla používat bezpečnější a k přírodě ohleduplnější hromadná doprava. Problematická je též stavba i u nás připravovaných vysokorychlostních tratí. Mosty se nedostatečně udržují (úmyslně?) a potom musí dojít k výměně celého mostu nebo nadjezdu nebo viaduktu. Totéž platí ovšem také pro budovy. Například ty vybydlené.

Nyní máme díky konfliktům ve zdrojových a dopravních oblastech extrémně vysoké ceny paliv. Vlády řeší - neřeší, jak je snížit, ale ani zmínka o šetření – tedy o menším plýtvání!

Jak příkladné!

Plýtvání

Nikdy s
tak neplýtvalo,
tak, jak se plýtvá dneska,
plýtvání, to nebývalo -
není už s tím čas přestat?