Před padesáti lety vydali Pink Floyd skvělou desku The Dark Side of the Moon. Je tam skladba s názvem Money a v ní je tento text: Get a good job with more pay and you’re okay.
Money, it’s a gas.

Určitě se všichni shodneme na tom, že bez peněz to nejde. A pravděpodobně i na tom, peníze mají svoji dark side a taky svoji bright side. Někdo své peníze vydělává poctivou prací a pak je investuje do smysluplných projektů (děti, zdraví, bydlení), a někdo se k nim dostává tak nějak po haluzi a nepoctivě, jako někteří obchodníci, někteří politici, někteří lékaři nebo někteří manažeři. Ale tak to prostě na světě chodí.

Před mnoha lety jsem dostal knížku s názvem Lídři jedí poslední. Vzpomněl jsem si na ni ve chvíli, kdy český internet zaplavila kritika Petra Fialy, který v době 35. výročí sametové revoluce přišel s revoluční představou, že průměrný český plat se může rovnat tomu německému.

Moji synové pana premiéra za jeho odvážnou vizi nekritizují. Vidí to stejně jako on. Je přece úplně v pořádku chtít vydělávat víc! Proto pracují v Německu a už teď mají mzdu, která bude v České republice podle odhadu seriózních ekonomů běžná tak za čtyřicet nebo padesát let. Tak dlouho čekat nemůžou (chtějí si koupit byt nebo dům a uživit děti), proto odešli pracovat do Německa.

Přijde mi strašně hloupé, abychom se tady čtvrtou dekádu (!) dohadovali, jaká má být průměrná mzda a kdy bude taková jako v Německu. Tohle má řešit vláda České republiky, což je pár desítek lidí. Zbývajících deset milionů by se mělo starat o to, jak oni sami budují svoji soběstačnost, aby nebyli závislí na státu a ten měl dostatek prostředků postarat se o nemocné a nemohoucí.

Fakt si myslím, že po 35 letech už bychom se mohli přestat ohlížet do minulosti a vzpomínat na ty staré blbé časy. Svět se totálně proměnil a my v mnoha ohledech strašlivě zaostáváme. Nejvíc asi v tom, čemu se říká mindset. Stále tady řešíme, kolik kdo bere, zatímco ve vyspělém světě už se dávno řeší spíš to, kolik kdo dává.

Jasně, lídři byznysoví i političtí by neměli mluvit o vyšších mzdách, pokud nejsou schopni ovlivnit, aby se k nim obyčejní lidé skutečně dopracovali. Ale ti obyčejní lidé by zase měli zatraceně dobře vědět (a každé ráno si to před zrcadlem zopakovat), že žijí ve svobodné kapitalistické zemi, ve které nikdo nenařizuje ani cenu másla ani výši mzdy. Takže: Hic Rhodus, hic salta!