Větší profesionalizaci parasportu po vzoru zemí západní Evropy by si přál předseda Českého paralympijského výboru Zbyněk Sýkora. Je proto rád, že od 1. května existuje v České republice samostatné sportovní centrum zaměstnávající více než 60 parasportovců na plný úvazek v profesionálním režimu. Je také stoupencem vzniku ministerstva sportu, které se chystá zřídit nová vláda. Sám ještě sportuje a v letošním roce získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy v badmintonu v deblu s Ukrajincem Yehorem Harmaschem.

Jak jste spokojen s výkony českých paralympioniků na letošních mistrovstvích světa?

Ze čtyř mistrovství světa v posledních dvou měsících čeští paralympionici přivezli asi 20 medailí. Byla to mistrovství světa v paraplavání, v lukostřelbě, cyklistice a atletice. Nejúspěšnější pro nás bylo plavání, kde máme, už to musím říci, legendu Davida Kratochvíla, který získal celkem sedm medailí, z toho čtyři zlaté. To je opravdu mimořádný neuvěřitelný výkon. Celkem jsme z plavání přivezli jedenáct medailí. Dobře se zapsali i další plavec Jihočech Arnošt Petráček nebo třeba lukostřelec rovněž s jihočeskými kořeny David Drahonínský. Takže naše působení na světových kláních hodnotím jako velmi úspěšné.

A jak dopadla pro naše parasportovce mistrovství Evropy?

Zmínil bych mistrovství Evropy v badmintonu, odkud jsme rovněž přivezli medaile. I v tomto případě je možné hovořit o úspěchu. Získali jsme pro Českou republiku dvě bronzové medaile v singlu a deblu, z čehož mám rovněž velkou radost. V singlu ji získal Kamil Šnajdar z Brna a v deblu já s ukrajinským spoluhráčem Yehorem.

Tak to upřímná gratulace, ale vy těch sportů děláte víc, je to pravda?

Ne, to bylo dříve, v současné době už hraji jenom badminton. Moc se mně však líbilo, že jsem toho úspěchu dosáhl s Ukrajincem. Beru to jako symboliku v boji s agresorem a vlastně to bylo hrozně fajn. I když je třeba říci, že jsme měli extrémně příznivý los, který nám pomohl.

Když srovnáte podporu parasportovců u nás a v zahraničí, jak na tom jsme?

Já si myslím, že se to hodně zlepšilo. Jsem obecně pozitivně laděný člověk, takže si neumím moc stěžovat, ale jsem přesvědčen, že za posledních čtyři až pět let se daří podmínky i zásluhou naší práce zlepšovat. Co bych vypíchl, že další rozvoj parasportu nastartoval svojí účastí v Paříži na paralympiádě v minulém roce prezident Petr Pavel, který nás navštívil a já ho tam poprosil o podporu jednoho takové projektu, o kterém se už fakt dlouho mluví a který má za úkol významně pomoc parasportu, a to byl vznik resortního centra pro sportovce s handicapem. Desítky let máme sportovní centra typu Dukla, Olymp a my jsme chtěli něco podobného, resortní sportovní centrum i pro parasportovce. A pan prezident řekl, že se mu tato myšlenka líbí. Dva dny na to přijel na paralympiádu ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka se kterým jsme tuto myšlenku rozpracovali a nyní mohu říci, že od 1. května letošního roku existuje samostatné sportovní centrum, které zaměstnávaná více než 60 parasportovců na plný úvazek v profesionálním režimu. Čili tito sportovci se věnují pouze své sportovní disciplíně a mají větší šance být úspěšní v mezinárodních soutěžích a přivážet z nich medaile. Co je nutno dodat, že tohle byla poněkud složitější cesta, protože se musel změnit zákon o podpoře sportu, ale i to se nakonec povedlo.

Existuje něco, co byste převzali ze zahraničních zkušeností?

Určitě ano, tak třeba je dobré, aby si naši sportovci zvykali na běžné sportovní prostředí, čili se jedná o takovou sportovní inkluzi. Taková je běžná například v západní Evropě a Velké Británii. To je první věc a druhou věcí je už zmíněná profesionalizace. Na pařížských hrách bylo 4396 sportovců a pro mnoho z nich to je profesionální záležitost. No a my jsme do toho režimu potřebovali naskočit také, abychom zůstali konkurenceschopní.

Nová vláda chce zřídit ministerstvo sportu, jaký je Váš názor?

Tuto myšlenku velmi podporuji a je dobře, že je na tom shoda v širším sportovním spektru, myslím tím Českou obec sokolskou, Český olympijský výbor a Českou unii sportu. Jsem rád, že i přicházející vláda pokračuje ve směru, který nastavila odcházející vláda, protože sport je extrémně důležitý. Bez něho bychom více zatěžovali zdravotnictví, sociální systém atd. To znamená, že tuto myšlenku podporujeme a jestli to nakonec bude znamenat, že se zřídí ministerstvo sportu a zůstane zachována Národní sportovní agentura nebo to bude ministerstvo sportu, které se sloučí s Národní sportovní agenturou, tak se také musí vyřešit. Já osobně dávám přednost té druhé variantě.