Sobotní pohřeb papeže Františka byl významná společenská událost. Společenská i politická. Celý svět obletěla fotka prezidenta Trumpa a prezidenta Zelenského. Seděli proti sobě na křesílkách, na pompézní mramorové dlažbě baziliky svatého Petra křesílka vypadala nepatřičně, spíš se hodí do kavárny než do katedrály. Oba muži byli oblečení mimo řád funerálního protokolu. Trump nebyl v černém nýbrž v tmavomodrém a Zelenskyj, ten si nejspíš nechal narychlo z černé látky ušít svůj battledress podobného střihu, s jakým vyvolal nelibost v Bílém domě. Tentokrát se oba muži nehádali. Poklidně spolu patnáct minut hovořili a jestli z toho vzešlo něco užitečného, to se dříve či později dozvíme.

Katolický svět, stejně jako český svět, čekají volby. Ve Vatikánu to bude mnohem dřív, ani v jednom, ani v druhém případě přesné datum nevíme. Kardinálové jistě začali vyjednávat ještě dřív, než Svatý otec zesnul. U nás kampaň nabývá na obrátkách a její součástí je i nešťastná debata o věrohodnosti voleb.

Připomněl jsem si film Dva papežové režiséra Meirellese o setkání a přátelství papeže Benedikta XVI. s kardinálem Bergogliem, příštím papežem Františkem. Ve filmu je pečlivě zdokumentována procedura volby papeže a připomínám ji, jako metodu, jak zajistit, aby všechno bylo nezpochybnitelné.

Sbor kardinálů je uzamčen v prostorách Sixtinské kaple, usoudil jsem, že tam musí být i sanitární zařízení, jsou to všechno staří páni a pisoár je první, po čem se sháníme, když někam přijdeme, kardinál nekardinál. Každý kardinál má dřevěnou kuličku se jménem a fasuje volební lístek. Kuličky jsou na podložce principiálně podobné lísce na vajíčka. V okamžik volby kardinál napíše tiskacím písmem (aby se nedal identifikovat rukopis) jméno své volby, lístek přeloží, aby jméno nebylo vidět, načež ho položí na talířek. To proto, aby se nedalo při házení do urny fixlovat. Z talířku se lístek překlopí do urny a dřevěná kulička přestěhuje z lísky do skleněné vázy takže je vidět, kdo už odvolil.

Když je líska prázdná, začnou se předčítat jména. Každý přečtený lístek se propíchne tlustou jehlou, do které je navlečená šnůra silná asi jako tkanička do bot, barvy kardinálsky purpurové. Postupně se všechny lístky navlečenou na šňůru, odvíjené z cívky. Když jsou všechny lístky přečteny a ví se, jak volba dopadla, lístky navlečené na šňůře se hodí do speciálních kamen a zapálí. Princip „černý kouř‟ a „bílý kouř‟ je obecně známý.

Tohle jsou opravdu neprůstřelné volby. Kolik podfuků asi bylo v uplynulých staletích, než se k nim dospělo! Princip je pro našich osm milionů registrovaných voličů neaplikovatelný. Nicméně i jak je máme, těší se důvěře veřejnosti a doufejme, že to tak zůstane. Když slyším, kdo si chce vzít naši zemi zpátky mám jisté obavy, o volby a o naši zemi jako takovou.

Psáno pro Poslední slovo, Lidovky.cz