Otázka: Hovořil jste o neochotě Charty 77 vytvořit v předvečer převratu program. Mohla se i v tom nějak projevit nadvláda morálky?

Pan Machálek: A jak! Je snad možné jinak přesvědčit lidi, že stačí, aby cinkali klíči a režim se zhroutí, než přesvědčením, že se to (působením Morálky) zařídí samo? Ale byly také ještě jiné věci.

Především týden před převratem, když Demokratické iniciativě bylo jasné, že s ní nebude spolupracovat nikdo z opozice, prohlásila se nezávislou (opoziční) politickou stranou. Mělo to velký ohlas; z celé republiky přicházely stovky dopisů s přihláškami.

Otázka: To se ovšem Václava Havla netýká.

Pan Machálek: Jak to že ne? Stačilo ještě čtrnáct dní a bylo by to přemazalo celý ten nápad s veselicí 10. prosince. Jenomže: dva dny po událostech 19. listopadu odpoledne (8 dní poté, co se DI prohlásila politickou stranou) chartisté a význační disidenti se sešli, aby se připravili na večer, kdy mělo vzniknout Občanské fórum. Neměli zájem na tom, aby se této schůzky zúčastnili i zástupci Demokratické iniciativy. Jak je z této přípravy vyloučit?

Stal se zázrak. Dva dny po událostech na Národní třídě, když už StB nefungovalo, přece jen sáhlo k ojedinělé akci. Estébáci si došli ke všem členům předsednictva Demokratické iniciativy a „zatkli“ je. Drželi je v odloučení od světa skoro až do půlnoci. To už bylo Občanské fórum založené.

Otázka: Rozumím-li tomu dobře, domnívá se pan Mandler, že Václav Havel zorganizoval jeho zatčení 19. listopadu.

Pan Machálek: Nemyslí si to. Takovou černou práci neobstarávají šéfové. Ve vedení Charty bylo dost lidí, kteří sami mohli dostat nápad zařídit spolu s StB, aby se vedení Demokratické iniciativy nedostalo na odpolední schůzku a večer se nemohlo zúčastnit založení Občanského fóra. Byl to výborný nápad, vše bylo výtečně zorganizováno a nakonec – nakonec to nevyšlo. Karel Štindl nějakým způsobem unikl estébákům, přišel na odpolední schůzku a večer, když ještě ostatní členové vedení DI úpěli na služebnách StB, podepsal za Demokratickou iniciativu ustavení Občanského fóra.

Otázka: Co tomu říkal Václav Havel?

Pan Machálek: To je složitá věc. Především v počátcích Občanského fóra si pojistil svou pozici jednak spoluprací s komunisty (Čalfa), jednak tím, že Občanské hnutí bylo „uspořádáno“ jako hnutí bez instituce členství a bez organizace. Jeho schůzí se mohl zúčastnit každý. Lidé se do Občanského hnutí jen hrnuli a to bylo pro Havla výhodné. Nevyjasněný, neorganizovaný dav nemůže nic rozhodnout. Vytvořil proto s několika dalšími takzvaný krizový štáb, který rozhodoval o všem. Kolik lidí (plénum) se to dozvědělo, bylo celkem jedno. Vše řešil krizový štáb.

Pokud pak jde o Demokratickou iniciativu jako takovou, i to bylo snadné. Její představitelé nebyli zvoleni do žádných funkcí a Havel Mandlerovi výslovně zakázal vystupovat před veřejností. Když ale náš zapisovatel směl jít na VŠE, byl ve velké síni jakožto představitel strany přivítán mohutným pískotem studentů.

Havlovi a Občanskému fóru nezáleželo na tom, jaký má strana program a co dělá. Jediná správná instituce byla ne strana, ale hnutí. Těžko si nevzpomenout na Havlovu Moc bezmocných, která kladla důraz na dočasné organizace a namítala, co jen mohla, proti politickým stranám jako takovým.

Zní to neuvěřitelně, ale členům komunistické strany se v této skrumáži velmi dobře dařilo. Výsledek toho i dalších akcí Občanského fóra má svou dohru i dnes.

Otázka: (poslední) Jak hodnotí pan Mandler Václava Havla celkově po politické stránce?

Pan Machálek: Oceňuje jeho energii, vytrvalost a schopnost působit na lidi. Dodnes mu nejde do hlavy mechanismus, jímž si Havel pořídil tak velkou popularitu v zahraničí. Naopak si neváží jeho teoretických idejí a je přesvědčen, že působily a dodnes působí společensky negativně. To se v první řadě týká jeho spolupráce s komunisty. Těžko asi kdy náš zapisovatel zapomene, že v době, kdy Občanské fórum jednalo o tom, jak vyjít s komunisty, byl zavřen na policejní služebně na Vinohradech a že jeho zatčení přinejmenším souviselo s jednáním Občanského fóra