Seděli jsme s panem Machálkem v restauraci Na Kahánku. Seděli jsme klidně, ale já jsem vzadu viděl pana Millera a tušil jsem, že nastane katastrofa. Nastala. Pan Miller se svými dvěma průvodci (že by to byla jeho tělesná stráž?, pomyslel jsem si jízlivě) se hnali přímo k našemu stolu.

Pan Machálek se statečně otočil přímo k nim a slovy, která byla něčím mezi větou oznamovací a tázací, jim sdělil, že si jistě něco přejí. Pan Miller se bojovně rozkročil. Ovšem že si něco přejí, ale není to nic velkého a pan Machálek s nimi neztratí příliš času. Jde o toto: přestože 50 vynikajících kulturních a politických pracovníků požádalo o referendum ohledně radarové základny a přesto, že vyjadřují názory velké většiny společnosti, nic se neděje. Dokonce sám prezident se vyjádřil způsobem, který snadno lze považovat za zdvořilé odmítnutí dopisu Je tedy na nás, obyčejných lidech, abychom sepsali a podepsali jasnou petici. Ta ovšem už nebude žádat referendum, nýbrž přímo vyzve vládu, aby požadavek Američanů odmítla a nevydávala cizímu státu kus našeho území. K takovému názoru oni tři dospěli, když vyslechli argumenty paní režisérky Chytilové na Čt24 v rozhovoru s se senátorem Töpferem.

– „Argumenty“ paní režisérky jsem slyšel a pan Miller mě rozčilil, i když jsem to nedal najevo. Také pan Machálek zůstal klidný a zeptal se, o jaké argumenty jde. Pan Miller se rozohnil. Paní režisérka to řekla jasně, kšeftuje se tu s naší obranou a tato snaha vytvořit na našem území radarovou základnu je provokativní a vytváří první krok k válce. – Můj přítel se s předstíranou naivitou zeptal, zda to znamená, že hlavními zbraněmi příští války budou radary. Jako se dřív bojovalo mečem proti meči, teď budou stát vyškolení odborníci a každý bude mít proti nepříteli v rukou radar. – Teď už se pan Miller doopravdy rozčilil a řekl, že pan Machálek používá demagogie a že tím, co říká, dehonestuje svatou věc obrany naší vlasti. – Nic takového, odpověděl jsem za svého přítele, vždyť paní režisérka více než naznačila, že nemáme žádného nepřítele. – Ale když budeme mít, mluvil pan Miller hodně silným hlasem, zaměří se na radar, no a jak zdůraznila paní režisérka, ten radar má být umístěn v hustě zalidněné oblasti. Tušíte, co všechno v tak zalidněné oblasti může napáchat jedna atomová puma? Úplnou spoušť.

– Milý příteli, řekl pan Machálek, a víte že ta puma může spadnout do našich hustě zalidněných oblastí mnohem snadněji bez radaru, než když budeme mít na svém území radar? – Pan Miller se zatvářil šibalsky. Je to prý samozřejmé, protože o radaru se tady už nějakou dobu mluví a polemizuje, celý ten radar je provokativní záležitost, jak zdůraznila paní režisérka; v zahraničí to vědí a právě kvůli radaru sem bombu může shodit kdokoli. To máte na svědomí vy, v rozhovoru, o kterém hovoříme, to bylo zdůrazněno.

– Pan Machálek se pokusil (a s úspěchem) hovořit vážně. Kladl na srdce panu Millerovi a těm dvěma, co ho doprovázeli, že přece desetimilionový stát se nedokáže bránit sám proti nepříteli, který bude o mnoho silnější. Potřebuje silné spojence. – Jenže na pana Millera byl krátký. Vždyť přece nejde o obranu! Paní režisérka jasně řekla, že na počátku i na konci všech vojenských akcí byla korupce. Proč si myslíte, že ta radarová základna nemá korupční pozadí? A taky řekla pravdu pravdoucí, že ti naši slavní spojenci nás vždycky nechali na pospas a nebránili nás. Rok 1968 je toho dokladem. A teď je to tak, že my, ubohé Česko, budeme zajišťovat bezpečnost světových velmocí. A to jsme ještě nehovořili o tom, že vydáme údajnému spojenci kus našeho území (2 hektary, dodal senátor Töpfer) a že lidé v okolí budou postiženi zářením z té základny.

Senátor Töpfer prý tvrdil, že paprsek, který zachytí nepřátelskou raketu je jenom 2 mm široký. No a co ty ostatní paprsky, ty neexistují?, smál se pan Miller. Kdo bude ošetřovat nemocné z ozáření?

– To už pana Machálka dopálilo. Co to říkáte za nesmysly? Kde a proč je kolem základen nemoc z ozáření? Renomovaní specialisté se touto pomluvou zabývali a došli k závěru, že žádné „záření“ nehrozí. – Paní režisérka ale říkala, trval na svém pan Miller, že základna bude vysílat záření, a jistě ví, co mluví.

– Nepochybně, řekl pan Machálek. Ví, co mluví, protože hovoří to, co jí slina přinese na jazyk. Ale měli bychom přemýšlet uvážlivě a také se tak vyjadřovat. Radarová základna je významný obranný podnik vojenského mezinárodního charakteru. Je v našem zájmu, abychom ji měli na našem území a byli chráněni před teroristickými útoky ať už z kteréhokoli státu. Jestliže Spojené státy nabízejí umístit tuto základnu na našem území, měli bychom být rádi. Nemá cenu vymlouvat se na to, že jde o propůjčení kousku území cizí mocnosti, když ta cizí mocnost je jediný mocenský činitel, který nás může chránit před významnými hrozbami. Těm jsme vystaveni už teď, ale jak to tak často bývá, nejsme ochotni si to připustit. V budoucnu to může být mnohem horší.

Tak to totiž také často bývá, když se zapomene včas zajistit obranu země, dodal můj přítel a naznačil, že rozhovor je u konce.