PAN MACHÁLEK: Pořád jen volby
Přerušil jsem kolegu Machálka a namítl jsem, že podle mého názoru existují jisté pevné body v americké zahraniční politice, které nelze podstatným způsobem měnit. Spojené státy musí zůstat v Iráku do té doby, než bude alespoň pravděpodobné, že se Iráčani nevybijí, USA nemohou pustit Izrael, svůj opěrný strategický bod (ostatně bez americké pomoci by Izrael nemohl existovat). Je očividné, že se budou muset dohadovat s Čínou, Indií a Ruskem. Pan Machálek se přiznal, že právě v tom roste jeho nejistota. Co způsobí důrazná politika lidských práv, prosazovaná demokratickou stranou, vzhledem k těmto mocnostem? Neuvolní cestu agresivitě?
Možná že přeháním, mračil se, ale doopravdy se bojím rychlého rozšiřování ideologie, které se dnes jemně říká liberalismus, ale ve skutečnosti jde o oživlou tradici Karla Marxe. Kdysi Marx přišel s ideou otočit svět vzhůru nohama, ale jeho stoupencům se to povedlo jen částečně. To bylo mimo jiné proto, že jich bylo relativně málo a příliš se zdůrazňováním svého marxismu odlišovali od ostatních. Dnes je to úplně jiné. Postmarxistů je po celém světě rozeseto až dost, ale jen částečně si říkají marxisté. Naopak, většinou se vydávají za nemarxisty, liberály nebo ochránce svobod (čímž nechci říct, že všichni obránci svobod jsou zakuklení marxisté), někteří z nich nemají ani potuchy o tom, že někdy žil nějaký Marx. Tím, jak tito lidé v jednotlivých státech a oblastech získávají další přívržence, vytvářejí sice značně heterogenní, ale přece jen společensky nebezpečné hnutí. Můžete se o tom přesvědčit tady doma: zatímco jsme všichni měli strach (ostatně ne zcela neoprávněný) z komunistů, postupně se stávala součástí tohoto postmarxistického hnutí naše sociální demokracie. Tedy: vítězní američtí demokraté nepochybně posílí toto hnutí a pravděpodobně i naši sociální demokracii.
– Nebylo mi zcela jasné, v čem posílení postmarxistického hnutí (jak tomu říká pan Machálek) představuje hrozbu, a neváhal jsem se ho na to zeptat. – Jak vím z mnoha předchozích posezení, pokládá mne za poněkud natvrdlého (spisovně: pomalu myslícího), a tak mi to vysvětloval na „našem“ příkladu. Je to vlastně příklad, zdůraznil, který si právě vymyslel a domyslel, takže přiznává, že skutečnost by se mohla vyvíjet úplně jinak. Ale zde jde o logiku celé věci.
– Pan Machálek se nadechl, jako by chtěl přednášet. Tedy: již delší dobu se vede debata o amerických základnách v Česku. Je to ze strany odpůrců základen neracionální, dokonce řekl bych hloupý postoj, protože tyto základny jsou jedinou poněkud spolehlivou obranou proti útoku zvenčí. Až dosud Američané zkoumali, zda by u nás takové základny nemohli umístit, věc se rozkřikla a naši lidé ve své většině začali běsnit, že žádné základny nechtějí. Že toho naše „levice“ využívala a využívá, o tom není sporu. A teď si prosím, pane kolego, představte, že by demokrati v Americe prosadili zrušení plánu na základny ve východní Evropě. Důvody? Jsou prosté. Musíme se připravovat ne na válku, ale na mírové soužití všech se všemi. Nehledě na to, že by tu bylo plno slávy, ztížilo by zrušení základen nesmírně obranu celého Západu proti raketovému útoku.
Jiná věc je Izrael. Extrémní islamisté usilují obklopit ho jadernými zbraně a dalšími zbraněmi hromadného ničení. Bez americké podpory nemůže tak malý stát, jako je Izrael, obstát. A co když najednou vítězní demokraté způsobí překlopení této americké podpory. To by znamenalo, že USA nechají Izrael být, ať se stará sám o sebe. – Poznamenal jsem, že tak daleko to nemusí dojít. – Pan Machálek souhlasil, ale dodal, že se to a ještě mnoho dalšího může stát, protože islamisté dokážou nastavit světu mírumilovnou tvář jako by se nechumelilo. Viz politiku nebožtíka Jásira Arafata.
– V této věci jsem nebyl s panem Machálkem úplně zajedno. Taky jsem mu to řekl: že svět na tom ještě zdaleka není tak zle, jak on to líčí. – Mýlíte se, odpověděl můj přítel, je na tom ještě hůř. Naděje spočívá v tom, že budoucnost je vždycky jiná, než jakou si dokážeme vymyslet.
(Psáno pro Virtually)
